Vyšli jsme s Tomem před dům a šli do školy na poškolu.
Už jsem chtěla jít pěšky ale Tom mě zastavil.
" Alison počkej "
Otočila jsem se na něho.
" Mám auto pojedeme v něm "
Dodal.
" Ne, to je dobrý já půjdu pěšky. Sejdeme se u školy. "
Řekla jsem mu na zpět.
" V žádným případě tě nenechám jít samotnou "
Odsekl mě a šel směrem ke mně.
Postavil se přede mě a hleděl mi do očí.
Koukal mi do mých hnědých očí.
Přiložil mi svou obří žilnatou ruku na tvář a přejel mi prstem po spodním rtu.
" Proč jsem musel potkat tvou sestru dřív než tebe "
Povzdechl si.
Zahleděl se mi na rty a decentně se přiblížil.
Projel mnou mráz a zachvěla jsem se.
Dala jsem mu jeho ruku z mojí tváře dřív než by mě stihl políbit.
" Tome musíme na poškolu "
Řekla jsem něco do trapného ticha.
" Já vím, ale jedeme autem aby jsme to stihli "
V žádném případě s ním jet v autě nechci ale na druhou stranu to potřebujeme stihnou.
Máme málo času protože jsme se zdrželi u Billa.
" Fajn "
Odpověděla jsem mu po pár vteřinách přemýšlení.
Tom se usmál se šel k autu.
V autě s Tomem je to peklo.
Když si vzpomenu co se mnou chtěl ten jeden večer udělat.
Znechutí se mi víc a víc.
Ale když se mnou mluví úplně normálně a chová se ke mně pěkně jako k princezně.
Například mi otevřel dveře do auta jako gentleman.
Tak mi ta nechuť k němu úplně vyjde z mysli.
" Alison, seš v pohodě? "
Vyrušil mě jeho hrubý hlas z myšlenek.
" Jo úplně v pohodě "
Řekla jsem ironickým tónem.
" Hele promiň jak jsem po tobě v tý uličce vyjel. Byl jsem mírně zhulenej a neuvládnul jsem se. Je mi to líto jestli jsem ti nějak ublížil "
Jeho slova byla tak pravdivá a zároveň procítěná.
" Tome, tys mě skoro znásilnil! "
Vykřikla jsem po něm.
Nahromadily se ve mně různý emoce.
" Já to vím, omlouvám se "
Zlomil se mu hlas když vyzřel omluvu.
" Tohle omluva jen tak nevyřeší! "
Křičela jsem furt dokud jsem na to měla hlasivky.
Tom si povzdechl a silně začal držet volant.
Byl naštvaný a snažil se vztek zahnat.
Hleděl před sebe a já se modlila aby neudělal nějakou píčovinu.
Jenže znáte Toma.
Tvrdohlavý hovado.
Dupnul na plyn a jel strašně rychle.
" Tome zpomal! "
Vykřikla jsem po něm když jel v protisměru.
" Prosím Tome! "
Snažila jsem se mluvit přes zvuky hlasitého motoru aby mě slyšel.
" Drž aspoň chvíli hubu Alison! Já se ti omluvil a mrzí mě to a tobě to nestačí! Co chceš víc po mně abych se zabil "
Přestal koukat před sebe a začal hledět na mě.
Jeho děsivý hnědý oči byly zaplněný slzami a vztekem.
" Nechci aby ses zabil a hlavně aby si nezabil nás oba! Takže zpomal a jeď do školy! "
Z jeho očí slzy zmizeli namísto toho se tam nahromadilo více zvteku.
Dojel se mnou ke škole.
" Vystup si! "
Zařval a natáhl se k mým dveřím aby je otevřel.
Zvedla jsem se a vystoupila z něho.
Zabouchla jsem dveře a Tom rychle odjel.
Co sem mu tak špatnýho řekla?!
Otočila jsem se ke škole.
Hned jak můj pohled spatřil dveře ocitl se v nich ředitel.
Čekal tam na mě.
Přišla jsem blíž a už čekala na to že budu mít další problémy.
" Alison jdeš pozdě "
Řekl ředitel a podíval se na hodinky co měl na ruce.
" Já vím pane řediteli, omlouvám se "
Poklesk mi hlas.
Ředitel se zhluboka nadechl.
" Ale jelikož si aspoň že tak přišla tak padej domů. Dneska na tebe fakt náladu nemám a fakt bych s tebou další hodinu nedal "
Zasmál se.
Chvilku jsem střebávala to co mi řekl.
Jako je pěkný že můžu domů ale zas ho seru tak nevím co si o tom myslet.
" Um... Tak děkuji pane řediteli "
Řekla jsem a otočila se že jdu domů.
" Ale zítra tu buď v čas jinak ti přidám poškolu "
Zařval na mě ještě.
" Jasný zítra tady budu v čas, naschle "
Zasmála jsem se a běžela domů.
