Uhlí a Safír

Kapitola 2

Jsem tu už více jak 12 hodin zavřená, hlava mě pořád bolela i když jsem si dala asi tři prášky co byly v lékarničce. Pořád jsem měla v hlavě tu samou otázku, ,,Proč já? Co jsem komu udělala že jsem to zrovna já?.." Rozbrečela jsem se.
Nevím co jiného dělat, párkrát jsem se podívala po pokoji jestli tu neni něco, cokoli čím bych se mohla dostat pryč, ale marně. Ležela jsem na posteli a dál přemýšlela, když v tu ušlyším jak se odemikají dveře.
,, Přinesl jsem ti snídani, nevím co jíš tak jsem vzal věci co jí každý" viděla jsem jak nese tác s volskýmo oky a slaninou "Americká klasika". ,,Némám hlad" ,,To máš blbý, sníš to" řekl svým nadřízeným tónem. Všimla jsem si že na táci je i nůž, přiborový ale přesto. Nebo vidlička? Přemýšlela jsem čím bych ho mohla píchnout, je to hodně riskantní ale musím to zkusit. Neznámý chtěl odejít.
,,Počkej! Sním to jedině když si dáš semnou" ,,Já už jedl" ,,Prosím.." I když se mu nechtělo podle jeho pohledu, odvrátil oči v sloup a přišel ke mně. Do úst si nacpal trochu slaniny a nevnímá. Já si vzala vidličku a uřízla si trochu volského oka. Musela jsem nějak odpoutat jeho pozornost, tohle bude potomé ale ,, Fuj, není tamhle krysa?!" On se podíval za sebou a než se chtěl otočit zpátky, skočila jsem na něj a píchla mu do břicha vidličku. Řval a nedivím se mu, než jsem ovšem chtěla utéct ke dveřím, chytil mě za vlasy a přitáhl si mě k sobě.
,, Ty malá děvko, tohle tě bude hodně mrzet!"
Co si naposledy pamatuju jen vím že mi dál do obličeje pěstí a hodil do zdi, poté jsem upadla do bezvědomí.