"Hej Froy!"
Slyším z dáli, otáčím se za zvukem, ale nikoho nevidím. To se mi asi něco zdálo. Ploužím se dál, písečným nekonečným světem. Svými pichláčky za sebou nechávám liniové stopy (Linie jsou moje milé děti čáry). Třeba mě jednou díky mým otiskům najde nějaká kouzelná mořská víla, která mi přičaruje spoustu kamarádů, nebo kapustňák, co by mě vynesl až do oblak! Co si myslíte děti, kdo by mě podle těch stop mohl vypátrat?
Je to k nevíře, kolik kouzelných bytostí tu bydlí, ale já stejně jako bych tu byla sama. Nevím kudy kam, ani kde si hledat kamarády. Možná, že se můžu po cestě ptát, jak se to dělá, třeba nějak takhle: "Ahoj Plozkozubče, vždycky takhle záříš všemi barvami? "Ptám se nejistě duhové ryby.
"Ne, jen ve společnosti, která je mi příjemná."
"To jsem ráda, že je ti se mnou příjemně, já si zrovna hledám kamarády a snažím se přijít jak na to, možná bys mi s tím mohla poradit?"
"Hmm, zajímavá otázka" Odpovídá mi ryba hlubokým hlasem. "Velice zajímavá. Na to si budeš muset přijít na své cestě sama, dám ti ale jednu radu: "Buď to vždy ty."
"Ale drahá rybko, jak mám být já já, když ani nevím jak se má taková mořská okurka správně chovat? Jiné než jsem já jsem nikdy nepoznala a na své rodiče si nevzpomínám."
A než jsem se zmohla na další vysvětlování, tak bylo mé krátké kamarádství s duhovou rybu pryč. Plozkozubec zmizel, jako kdyby nikdy neexistoval. Vymyslela jsem si tu rybu snad ve své hlavě? Nebo tady doopravdy byla? Kdo ví...
Milé děti, co byste mi poradily vy? Jak se hledá takový správný kamarád? Jaký by měl takový pravý kamarád podle vás být?
ČTEŠ
Okurka na dně oceánu
RandomVydejte se společně s vašimi dětmi na průzkum oceánu pohledem mořské okurky Froymi. Nahlédněte do světa, o kterém jste si mysleli, že víte aspoň tolik, že jste ochotni do něho zas a znova vstupovat... Co když vám ale já, Froymi, povím příběhy, kte...