,,Hm? Vydělat jak?" ,,Nooo, potřeboval bych, aby jsi někoho přemluvil k nám na večeři. Když to zvládneš, tak ti dám 300 g. Co ty na to?" Stardie chvíli přemýšlel, ale nakonec přikývnul.
,,Takže ne?" ,,Ne." odpověděl suše Blind, založil si ruce na hrudi a i přesto, že měl šátek přes oči, bylo cítit, jak Stardieho propaluje pohledem. Sledoval jsem to zpovzdálí. Doufal jsem, že Stardie je dostatečně přesvědčivý, ale zřejmě jsem se spletl. Poraženě jsem si povzdechl a už jsem slyšel, jak na něj Stardie začíná sypat nadávky. Tak jsem ho čapnul a šlo se domů.
O pár dní později jsme slavili Andy narozeniny a co budu povídat, oslava se vydařila, ale mě do hlavy furt nešlo, jak toho kostlivce přesvědčit.
Fly pov.
Sledoval jsem sám sebe zase, jak jen tak jdu a zabíjím každého, koho potkám. Nesnáším své noční můry. Už mi došlo, že Andy mi tenkrát lhala. Věděl jsem, že to není jen nějaká noční můra, že to není jen výplod mé fantazie. Je to moje minulost.
Už jsem snil asi...vlastně ani nevím, jak dlouho. A pak se svět začal glichovat a moje já začalo zmatkovat. ,,C-co se děje?!" najednou svět problikl a byli jsme v bílé prázdnotě.
,,Říkala si, že všechno bude v pořádku!" zakřičelo moje minulé já na Charu, která teď už stála před ním. Chara se zasmála a promluvila ,,Ne ne ne, řekla jsem, že my dva budeme v pořádku. Sbohem losere." a s tím odešla. Moje já se sesunolo na zem a omdlelo.
Probudil jsem se. Takže takhle jsem ztratil paměť. Vyvolal jsem svojí duši a viděl své LV, takže je to pravda.
Opatrně, abych Andy nevzbudil, jsem otevřel její skříň a vzal jeden z jejích skicáků. Nalistoval jsem na stránku s mým obrázkem. Vzal jsem baterku, co ležela na stole, a s její pomocí přečetl, co bylo napsané vedle obrázku. Byl to můj příběh, ale ve zkratce. Ale všechno to zapadalo do sebe a bylo jako mé sny. Podíval jsem se na spící Andy. Vypadala tak nevině a mírumilovně. Jak to mohla udělat? A co se jí ještě mohlo odehrávat v hlavě?
Oh Andy, co jsi to udělala...
Tox pov.
Ležel jsem na sedačce a pokoušel své štěstí tím, že jsem měl hlavu položenou na klíně Stardieho, zatímco spal. Oba dva jsme se snažili celou noc přijít na to, jak toho kostlivce dostat domů aspoň na tu večeři.
,,Toxi?" pootočil jsem hlavu a viděl rozespalého Noma. ,,Bráško, proč nespíš? Jsou 3 hodiny ráno." ,,Mám žízeň." řekl a nalil si do skleničky trochu vody ,,Proč nespíš ty?" ,,Andy chce, abych pozval jednoho nového kostlivce tady na večeři, a já ani Stardie jme to nezvládli. Obou dvoum nám řekl ne. Asi je introvert nebo asociál... nebo jen nechce... asi." ,,Možná bych to mohl zkusit já." ,,Myslíš? Já ti nevím bráško." ,,Nech to na mě a odpočiň si. A navíc, dokázal by jsi mi říct ne?"
Usmál se na mě. Taky jsem se pousmál. ,,Díky bráško. Dobrou noc." ,,Dobrou Toxi a sladké sny." slyšel jsem jeho kroky, jak odchází do svého pokoje.
Sladké sny i tobě.
