Nitky magie

Kapitola 1

Oriona Soleye probudilo bušení na dveře jeho komnaty. Zaklel a přes noční košili si rychle přetáhl kalhoty a vlněnou košili. Ladným krokem došel ke dveřím a s rázným trhnutím je otevřel.

„Copak hoří Shepere? Je neděle ráno. Brzo ráno, hodně brzo ráno. A mám za sebou dlouhou a těžkou noc. Kdybys nebyl můj dobrý přítel, nechal bych tě popravit." Orion si unaveně promnul tvář a své hnědé oči upřel na muže před sebou. Sheper Bakari byl mohutný muž se širokými rameny, úhledně zastřiženým hnědým plnovousem a hnědými vlasy.

Byl to kapitán královi osobní stráže a Orionův učitel boje. Byla pravda že se většinou tvářil mrzutě a naštvaně, ale tentokrát v jeho očích jiskřilo znechucení a opovržení.

„Vaše Výsosti musíte jít s námi." Rozkázal stroze a uchopil Oriona za paži. Překvapeně vyjekl a pokusil se ze Sheperova stisku vymanit. Když se mu to nepovedlo sarkasticky prohodil: „Fajn Bakari, ale chodit ještě umím." Orion se znovu pokusil vytrhnout ze sevření svého učitele a tentokrát ho Sheper nechal.

„Co se stalo? Je otec v pořádku?"

„Nevím princi, řekli mi ať vás dovedu do trůnního sálu, to je vše, co vím." Orion věděl že mu Bakari neříká celou pravdu, ale jediné, o co mu teď šlo bylo otcovo zdraví. Cítil hlodání pochybnosti o tom, jestli by byl dobrý král. Nikdy by se nemohl porovnávat s vládou svého otce.

Z myšlenek ho vytrhli dva vojáci, kteří měli službu. Zasalutovali jemu a Sheprovi a otevřeli jim dveře. Celý sál ztichl, když vešli.

Orion přelétl očima všechny přítomné. Hned napravo stáli čtyři členi královi rady. Tři muži a jedna žena. V čele stál lord Regan, který byl oblečený do okázalého černo šedého prošívaného pláště, který se mu táhl od levé po pravé rameno a byl sepnut zlatou sponou ve tvaru čtyřcípé hvězdy, která představovala čtyři členy královské rady. Plášť zakrýval stříbrný rapír, který byl zdobený snad ještě okázaleji než plášť. Rukojeť měl z velrybího zubu a čepel byla zahalena v pochvě z černé dračí kůže.

Po jeho pravici stála Sylvia Lorcan. Blonďaté vlasy měla sepnuté do pevného drdolu. Její šaty byli prostší než oděv lorda Regena. Šedé šaty s černým zdobením zdůrazňovali její drobnou postavu a na pravém rameni měla připnutou totožnou hvězdici jako Regan. Zelené oči které připomínali jarní zeleň se upřely přímo na Oriona. Princovi oči se zastavily na dvou vojácích. Porušili snad nějak protokol, nebo pravidla? Bude muset rozhodnout o jejich osudu? Otázky mu vířily v hlavě, zatímco stanul před čtyřmi trůny. Na jednom seděla jeho matka. Lethia Soley, dříve mocná a uctívaná žena, ale po tom, co její manžel onemocněl, stal se zní jen stín toho, co kdysi bývala. Světlé vlasy měla prokvetlé šedí a pod safírovýma očima měla tmavé kruhy.

Po jejím boku seděla mladá princezna Amara Soley. Orion věděl že si šlechta šeptá, že vypadá přesně jak jejich matka, když byla mladá a zdravá. Amara byla plná života a smíchu. Milovala šperky, šaty a bály a byla velice výřečná a právě proto hodně mladých pánů vyhledávalo její společnost.

„Princi Orione, povolali jsme vás sem, abych vám sdělili..." Lord Regan se odmlčel jako by se snažil najít správný výraz. „Znepokojivou informaci."

Regan si stoupl doprostřed sálu a ukázal na vojáky: „Tito dva vojáci včera v noci viděli nějakého muže, jak se plíží do králových komnat. A pár minut na to se spustil poplach, protože se někdo pokusil zabít krále. Naštěstí neúspěšně, ale zločince se nám dopadnout nepodařilo. A tito dva muži tvrdí že viděli prince Oriona jak se plíží do komnat Jeho Veličenstva a chvíli před spuštěním poplachu ho viděli odcházet pryč."