Netvoři - Nová generace

Prolog

Svět kolem nás se mění. Pryč jsou doby, kdy každá smečka měla svoje velké teritorium, kde se dokázala skrýt mezi nic netušící lidi, jenže díky nové technice bylo čím dál tím těžší chránit tak obrovskou smečku.
Moji rodiče už před časem pochopili, že nejlepší způsob pro přežití v době, kdy je nemožné ututlat tak velké tajemství, je přestat se skrývat, minimálně v místě, kde žijeme. Proto obětovali své staré území a přešli do malého městečka Callahan, ničeho uprostřed obrovských lesů a obklopeného pohořím. Nehostinného místa pro lidi, ideálního pro netvory.
To bylo před dvaceti lety, teď má město více než tisíc obyvatel z toho okolo dvou set z nich aktivně běhá po čtyřech. Ostatní to ví, nikoho nepřekvapí, když obrovská potvora vyjde z okraje lesa, přemění se v člověka  a zamíří si nakoupit do místní samoobsluhy.
Lidé tady se kupodivu se zjištěním, že existují nadpřirození naprosto srovnali, ještě aby ne, smečka dodala městu práci, které tady bylo opravdu málo a spousty peněz, takže teď tu všichni žijeme na hromadě.
Táta tvrdí, že koexistence s lidmi je nutná, my chráníme je a oni na oplátku nás. A podle všeho lidé si myslí to samé. Kriminalita je nulová, ekonomika roste a zlepšil se celkově celý městský systém od školství po radnici, takže kdo by řešil, že jeho soused čas od času běhá okolo ulice v kožichu a vyje na měsíc, když je úplněk.
Přesto držíme naše tajemství dál pod pokličkou před světem za okolním pohořím.
Návštěvníků není mnoho a už když někdo dorazí, uvidí jen dobře prosperující zapadákov kdesi uprostřed ničeho.
Poklidnou idylku však narušuje fakt, že ostatní smečky naší podivnou společnost sledují, někteří nevěřícně kroutí hlavami a  občas zavrčí naším směrem, jiní by nejradši zaujali naše místo zde. Smečka chrání své území zuby drápy. Teď ale na stole přistál podivný návrh od jedné z těch menších, chtějí se připojit k našemu paktu s lidmi, žít na našem území a přesto zůstat oddělení od nás.
Máma běsnila, když cizinec přišel a pověděl nám o jejich žádosti. Tátu to však kupodivu nadchlo. Podle něj by to mohlo přivést novou diverzitu, ať je to co chce. Hádali se, hodně. Několik týdnů v našem domě bylo více než veselo, buď byla tichá domácnost nebo práva Itálie. A i když už nikdo nevěřil, že jejich žádost přijmou, stalo se.
Nikdo nechápal, proč moje matka najednou změnila názor. Já to vím. Kvůli mně, protože během jednoho odpoledne, po sedmnácti letech tmy, jsem z ničeho nic začala vidět, jen ne to, co bylo okolo mě samotné.  Trvalo to několik vteřin, přesto to bylo neuvěřitelně unavující a hlavně zvláštní. Odpadla jsem a když jsem se probudila, ona už dávno všechno chápala, na rozdíl ode mě. Ne že by mi to hodlala vysvětlit, ne že by to hodlala vysvětlit komukoliv včetně jejího manžela. Moje máma byla vždycky zvláštní a částečně i hrozivá, vědí to všichni, ne nadarmo se ji říká Bestie z Callahanu.