pětka a nová příchozí

-návrat pětky-

Pohled pětky

cítil jsem tvrdý dopad na zem. Zaslechl jsem hlasy, a tak zvedl pohled ,,sakra, sem sjetej nebo taky vidíte naše malé číslo pět'' zeptal se zmateně Klaus ,,kurva'' zaklel jsem, když jsem spatřil svoje omládlé tělo. Prošel jsem mezi sourozenci, jako kdyby tam vůbec nebyly, a rovnou jsem si to mířil do kuchyně, chce to dobít energii. ,,Kolikátého je, a prosím přesně''  zeptal jsem se a začal vytahovat dva toasty ,,24.března'' odpověděla Vanya ,,Fajn'' né že by mě tohle datum uklidnilo ,,tak vysvětlíš nám co se právě stalo'' přidal se zmateně Luther, na to  jsem však nereagoval a dál se věnoval přípravě mého jídla. Z ničeho nic se Luther postavil a řekl ,, byl jsi pryč sedmnáct let'' lehce jsem se na něj zamračil, vím že musí být zmatení kde jsem byl ale na to teď není čas ,,mnohem dýl než sedmnáct let'' povzdechl jsem si a skočil časoprostorem ke skříňkám abych si mohl vytáhnout další potřebné věci ,,tohle mi nechybělo'' zamumlal si pro sebe ,,kde jsi byl'' ozval se Diego ,,V budoucnosti, stojí za starou Bellu'' řekl jsem bez emocí ,,já to říkal'' zaradoval se Klaus ,,měl jsem poslechnout starouše, znáte to skákat prostorem je jedna věc, skákat časem je ruská ruleta'' odvětil jsem. Na chvíli jsem se odmlčel ale ticho prolomila Vanya ,, jak si se dostal zpátky'' no snadná otázka, těžší odpověď ,,promítl jsem svoje vědomí do pozastavený kvantový verze sebe sama, která existuje v každým myslitelným čase, ve zkratce'' nadzvedl jsem obočí a počítal s tím že to pochopili ,,to nedává smysl'' řekl Diego a zakroutil hlavou ,,být chytřejší dávalo by'' stále jsem pozoroval svůj toast ale slyšel jsem jak se Diego naštvaně zvedl ze židle ,, jak dlouho jsi tam byl'' zeptal se Luther aby navázal na něco jiného ,,45 let plus, mínus'' Luther a Diego si sedli zpátky na židli. Lehce jsem se podíval na horu a všichni mě sledovali s otevřenou pusou. ,,takže je ti 58'' ozval se šokovaně Luther ,, ne mému vědomí je 58, ale mému tělu pořád 13'' usmál jsem se a kousl do toastu. ,,jak to vůbec funguje'' odvětila Vanya ,,podle Dolores to matematicky nesedí, ale ta už je vysmátá'' znovu jsem si kousl ,,Dolores'' řekl zmateně Vanya. Už mě tyhle otázky unavují ,,asi jsem přišel o pohřeb'' koukl jsem se na noviny, které leželi předemnou na stole ,, jak víš, že je umřel'' zeptal se Luther a stále ze mě nespouštěl oči  ,,řekl ti někdo co znamená budoucnost'' hodil jsem na něj tázavý pohled ,,infarkt  jo'' zeptal jsem se ,,jo'' odvětil Diego ale Luther ho zastavil svým ,,ne'' s ušklebkem jsem se na ně podíval ,,zjevně se nic nezměnilo'' už jsem byl na odchodu, avšak mě zastavila Allison ,,nic víc, víc nám nepovíš'' otočila se směrem kam jsem šel ,,co by si chtěla slyšet lidi umírají''. Odešel jsem do svého pokoje vzhledem k tomu že oblečení na mě vyselo, tak jsem se chtěl převléknout. Otevřel jsem svou skříň ale moje očekávání spadlo, když jsem si uvědomil že tam mám jen uniformy. No nezbývalo mi nic jiného, a tak jsem se oblékl a šel do obýváku kde jsem zahlédl nad krbem svůj vysící obraz. Slyšel jsem za sebou kroky  ,,vidím že táta na mě nezapoměl'' řekl jsem a otočil se na Vanyu ,, četl jsem tvou knihu, měl ji v knihovně co ještě stála'' odmlčel jsem se ,, líbila se mi, vzhledem k okolnostem, rozhodně máš koule, vypustilas rodinný tajemství museli mít radost'' podíval jsem se jí do očí ,, nesnášejí mě'' odvětila ,,stávají se horší věci'' porozhlédl jsem se po pokoji ,,třeba to co se stalo Benovi'' zeptala se ,,bylo to zlý'' jen mi přikývla na souhlas sklopil jsem pohled. Sešli jsme se na nádvoří k vůli popelu otce nic zajímavého v jednu chvíli se začal Luther prát s Diegem jsou jak malé děti ,,na tohle nemáme čas'' otočil jsem se a odešel. Vrátil jsem se zpět do kuchyně abych si udělal kafe ale s mým překvapením tam žádné nebylo ,,to je vážně pech, barák jako hrad 24 ložnic 19 koupelen ale ani jedna kapka kafe'' řekl jsem naštvaně ,,táta nesnášel kofein'' odpověděla mi Allison na to jí Klaus hodil ,,taky nesnášel děti ale pořídil si nás sedm'' trapně se zasmál. ,,Beru  si auto'' protočil jsem očima ,,kam se chystáš divně se tázal Klaus ,,potřebuju hrnek kafe'' na to reagovala Allison ,,umíš vůbec řídit pětko'' ,,umím všechno co tě napadne'' už mě je nebavilo poslouchat tak jsem skočil pryč.