pětka a nová příchozí

-patříš mezi nás?-

Probrala jsem se v něčí posteli chvíli jsem přemýšlela co se vlastně stalo, při jedné vzpomínce jsem se rychle vymrštila do sedu avšak sykla bolestí ,,klid všechno je v pohodě'' slyšela jsem něčí hlas, a tak se otočila směrem odkud přicházel ,, jsem rád že tě nezabili'' pobaveně se zasmál ,,hele nechci to na tebe nějak vyvalit ale co jsi zač'' zeptal se mě a přisunul se blíž ke mě ,,Evelyn'' upřeně jsem na něj hleděla ,,dobře, Evelyn já jsem pětka, nechci tě nějak vyděsit, ale jak to že máš schopnosti'' zeptal se mě celkem mile , to nevím zjistila jsem to v osmi letech, avšak si myslím že je mám už od narození, mohu pohnout s čím koliv a s kýmkoliv myslí'' odpověděla jsem a nahodila zmatený výraz ,, Evelyn nemáš hlad'' tak takovou otázku bych asi nečekala ale je pravda že sem nějakou dobu nejedla. Tak sem kývla na souhlas. Lehce se na mě pousmál a začal se zvedat z jeho židle já udělala totéž a následovala  ho do kuchyně. ,,Pětko, kdo je ta nová krev'' zeptala se žena, která seděla u stolu byla mi povědomá, jen nevím odkud ,,to je Evelyn'' odmlčel se a dodal ,,moje kamarádka'' nevím jak jsem měla reagovat ale žena to udělala za mě, když se zvedla se slovy ,, těší mě já jsem Allison'' a následně mi nabídla ruku, kterou jsem přijala ,,nápodobně'' na tváři se mi objevil přátelský úsměv, který mi opětovala ,,no nic nechám vás tu'' jediné co jsem zahlédla předtím něž odešla bylo její hravé mrknutí na pětku nad tím lehce protočil oči a hledal něco k snědku. Z lednice vytáhl sendvič a podal mi ho. Děkovně jsem se usmála a zakousla se do něj ,,víš kdyby jsi byla obyčejná řekl bych ti aby jsi šla domů, ale vzhledem k tomu, že nejsi chci se tě zeptat jestli by jsi šla semnou a pomohla mi'' nervozně se podrbal na zátylku ,,pomohla, s čím'' podívala jsem se na něj zmateným výrazem ,,zastavit apokalipsu'' vykulila jsem oči s myšlenkami o tom zda si dělá jen srandu z jeho pohledu jsem však usoudila, že nejspíš mluví pravdu. Zaváhala jsem ale pokud má schopnosti i on mohla bych konečně někam patřit stála jsem tam asi tři minuty jak socha, a jen viděla pětku netrpělivě čekat na mojí odpověď ,,Dobře ale nejdříve musím za Agnes a říct ji že nebudu pár dní doma a také že mě včera nezabili určitě musí mít strach'' kývl na souhlas a zajímavě skoro až roztomile se na mě usmál přišel ke mně blíž chytl mě za zápěstí a vedl pryč.

Stáli jsme před naším bytem zvedla sem ruku s vědomím, že zaklepu ale něco mě zarazilo v hlavě mi kolovali různé scénáře o tom na co se může ptát ,,všechno dobrý'' zeptal se ustaraně pětka nevěděla jsem jak reagovat, takže jsem nic neřekla a prostě zaklepala v mém těle se nahrnula úzkost ani nevím proč s Agnes přeci žiju tak dlouho tak čeho se bojím. Najednou se dveře otevřeli a z nich vyšla Agnes ihned co mě spatřila si mě stáhla do velkého obětí ,, pane bože Ev myslela jsem že už tě nikdy neuvidím si v pořádku'' odtáhla se o de mě a zahleděla se mi do očí v těch jejích jsem viděla strach nedivím se že byla vyděšená ale mými novinkami nebude nadšená ve chvilce se otočila ke klukovi, který stál vedle nás ,,vy se znáte'' kývla jsem na souhlas ,,víš potřebovala bych teď na pár dní být z domu jestli by to bylo možné'' zaraženě se na mě podívala ,,neboj budu s mým kamarádem a jeho rodinou tedy jestli ti to nevadí?'' nechtělo se mi zmiňovat jeho jméno jak často totiž potkáte kluka, který má jméno jako číslo. ,,jestli budeš v pořádku tak dobře ale buď opatrná ano'' v jejím hlase nastával klid tudíž i já začínala být klidná ,,ano budu'' objala mě na rozloučenou a odešli jsme ,,kam máme namířeno'' tázavým pohledem jsem se podívala na pětku ,,za mojí druhou sestrou Vanyou''.