Epilog
O týden později se Aubrey vrátila, ale v domě byl klid. Otevřela svým klíčem dveře a až pak si uvědomila že něco není v pořádku. Něco bylo jinak.
Byt vypadal prázdný jako bez života. Aubrey dala svá zavazadla před dveře a zamířila do kuchyně. Nebyl tam, ale ona věděla že tu někde je, protože měl boty u dveří jako vždycky.
,,Harry?" Vykřikla. Její hlas se rozléhal po domě a odrážel se od stěn.
Aubrey vykročila do nejvyššího patra do jejich ložnice. Když tam nikoho neviděla, její srdce začalo být rychleji a najednou ucítila jak se v ní tvoří panika.
,,Aubrey?" Aubrey se lekla a rychle se otočila.
,,Louisy," Vydechla s úlevou a zeptala se: ,,Kde je Harry?"
,,Ehm.." Louis se zadíval na své ruce než se podíval na Aubrey ,,On už tady není."
,,Co?!" Louis by přísahal že viděl jak jí přepadla panika. ,,Co tím myslíš?" Znovu se zeptala a čekala, protože Louis neodpovídal tak se znova zeptala: ,,Louisy co tím myslíš?!"
Louis si povzdechl ,,Je mrtvý, Aubrey."
,,On je mrtvý...?" Poslední slova jen zašeptala, Louis jí vzal za ruku a začali spolu plakat.
,,Minulý týden, našel jsem ho v koupelně."
,,Proč si mi to sakra neřekl?!" Zaječela a vytrhla z jeho sevření ruku. ,,Věděl jsi že je kurva týden mrtvý Louisy, proč si mi to sakra neřekl!?"
,,Protože!"Zakřičel na ní Louis, byl viditelně naštvaný. ,,Myslel jsem že už o něho nejevíš zájem. Opustila jsi ho! On už ani nejedl, nepil, nespal nedělal nic kromě toho že psal ty zatracené dopisy! Myslel jsem že už o něm nechceš slyšet. Nevěděl jsem že se vrátíš, ani on to nevěděl!"
Aubrej vykřikla ještě víc a její tělo prostoupily hlasité vzlyky, rukou se snažila setřít slzy co jí tekly z očí. Její pokusy byly však neúspěšné čím víc jich utírala tím více jich teklo. ,,Zabila jsem ho. Byla to moje chyba!"
,,Já.." Louis chtěl něco říct.
,,Ne. Ty jsi udělal všechno správně to já jsem udělala chybu. Byla to jenom moje chyba. Je to moje chyba že je pryč." Zhluboka se nadechla a snažila se ovládnout svoje dýchání, ale marně. Byla rozrušená a rozbitá, protože tou zprávou jí Louis rozbil srdce na milion malých kousků. ,,Já jsem to, ale nevěděla!" Vykřikla. ,,Nevěděla jsem že by to mohl udělat. Chtěla jsem jen trochu času. Myslela jsem že to tak bude v pořádku. Byla jsem takový zbabělec, nechala jsem mu jen krátký vzkaz, který ho nakonec zabil. Zabila jsem ho!"
Pomalu sklouzla po zdi až na zem a zakryla si oči rukama. Najednou hlasitě vykřikla až přejel Louisovi studený mráz po zádech. Ale on využil příležitosti a odešel do ložnice. Je to jakoby to bylo včera když ho před 7-mi dny našel v koupelně.
Louis přišel ke stolu vedle postele a otevřel jednu ze zásuvek. Vzal stoh dopisů, které našel v Harryho ruce, pero leželo v kaluži krve na podlaze. Louis přečetl jen jeden dopis od něj, který začínal na frázi ,,Drahá Aubrey". Sesbíral všechny dopisy a pokoušel se ignorovat to množství pilulek co se válelo na podlaze a malou stříbrnou žiletku.
Louis zavrtěl hlavou aby zahnal myšlenky z té noci. Vzal si dopisy a šel zpět k Aubrey, která ještě seděla s pláčem na podlaze.
,,Aubrey," Řekl Louis tiše a jemně jak jen to šlo a klekl si k ní. Aubrey neodpověděla, ale on pokračoval dál. ,,Psal ti dopisy. Já je nikdy nečetl, ale vím že chtěl aby sis je jednou přečetla.."
Louis čekal....nakonec zvedla hlavu a vzala si od něho stoh všech dopisů. Se zlomeným hlasem řekla: ,,Nech mě být, prosím."
Louis vstal a řekl jí: ,,Budu dole kdyby si něco potřebovala tak přijď." Pak se otočil a šel dolů. Teprve až když zmizel za rohem vzala Aubrey první dopis a začala číst..
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tohle neni konec lidičky ještě je tam Harryho poslední dopis, ale je to jen na vás jestli chcete abych ho přeložila. Tak prosím komentíky a vyjádřete se :3 Jo a taky se omlouvám že jsem cca 5 měsíců nic nepřidala, ale nějak jseem neměla náladu a už jsem jí chytla takžeeee hovínko no prostě snad jste si tohle přečetli páčko C: