DRUNK [Larry Stylinson - Cz vícedílovka]

-14-

*HARRYHO POHLED*: Znervózněl jsem a začal jsem si nejistě hrát se svými prsty.

,,Harry? Nechceš mi něco říct?" přitáhl si mě do náruče Louis a prohraboval se mými kudrlinami.

,,Uhhm.." zabručel jsem a u toho si kousal spodní ret.

Nechci ho ztratit...

,,Pamatuješ, jak jsme se milovali u tebe v kabinetu?" Louis se nechápavě zamračil, ale přikývl. ,,Tak..on nás opravdu někdo viděl." zamumlal jsem.

,,Cože?!" vykřikl Louis a odtáhl se ode mě. ,,A kdo?"

,,Já nevím."

,,Jak nevíš?!"

,,Do prdele prostě nevim! Ten vzkaz, co jsi dostal jsem dostal taky, ale už dřív. Dostal jsem ještě nějaký a..." Řekl jsem mu to. Pověděl jsem mu všechno. Celou dobu se na mě díval se zatajeným dechem a v jeho očích jsem viděl zmatek a překvapení. ,,...nechci tě ztratit." dodal jsem nakonec a rozbrečel se.

Čekal jsem, že odejde, bude křičet,.. Ale to co udělal, jsem nečekal. Objal mě a povzdychl si.

,,Harry, zlatíčko neplakej," Podíval jsem se mu do očí a on mi palcem setřel slzy. ,,spolu to vzládneme."

,,Ale jak?" řekl jsem tiše.

,,Zjistíme, kdo je ten Morris."

-
,,Takže...pokud to chápu dobře. Ty chceš, abych zjistil z jaký IP adresy byla tahle zpráva odeslána?

,,Přesně tak." přikývl jsem a prohrábl si vlasy.

,,Spěchá to?" podíval se na mě těma svýma hnědýma očima.

,,Byl bych rád, kdyby to bylo co nejdřív."

,,Dobře pokusím se." široce jsem se usmál.

,,Díky, díky, díky, díky." opakoval jsem pořád a objímal ho kolem trupu.

,,Ale budu za to něco chtít." pronesl temně a ušklíbl se.

,,Kouřit ti ho nebudu."

,,Ježiš tohle jsem nemyslel!" Hlasitě jsem se zasmál.

,,Dobře, tak ti domluvím schůzku se Zaynem."

,,Ohh.." celkem ho to zaskočilo. ,,sice jsem chtěl, abys mi týden psal úkoly, ale tohle je taky dobrý." zaculil se Liam. ,,Možná ještě lepší." zčervenal.

,,Ehh..aha." zasmál jsem se.

,,Promiň." zrudnul ještě víc. ,,Až to budu mít, tak ti napíšu." přikývl jsem.

*LOUISŮV POHLED*: Pořád nemůžu vstřebat tu informaci, že nás někdo s Harrym viděl. Dost mě to překvapilo. Myslel jsem, že je to jen nějaký hloupý žert...ale tohle? Tohle opravdu není žert. A kdyby byl, tak není vtipný.

Zaparkoval jsem před panelákem, ve kterém bydlím, a vstoupil dovnitř.

Mohli by tu udělat výtah.

Už mě nebaví každej den šlapat ty nekonečný schody, který snad vedou do nebe. A tam bude můj andílek Harry a...

Do někoho jsem vrazil.

,,Omlouvám se." vykoktal ze sebe nějaký mladík, kterého jsem tu nikdy předtím neviděl.

,,To já bych se měl omluvit. Měl bych se koukat kam šlapu." pousmál jsem se.

,,I tak se omlouvám. Mějte hezký den." usmál se na mě a pohodil hlavou, aby si upravil své černé havraní vlasy.

,,Vy taky." broukl jsem a vešel do svého bytu. Vyzul jsem si boty, sundal kabát a nakonec si poupravil brýle na nose.

Aspoň, že už je pátek. Konečně si můžu odpočinout. Měl bych zavolat Harrymu..byl z toho dnes špatný. Vyndal jsem z kapsy mobil a vytočil jeho číslo.

První pípnutí, druhé pípnutí, třetí,...

Pak už to konečně zvedl.

,,Ahoj lásko."

,,Halo?" hlas, který jsem uslyšel nebyl Harryho. Vlastně ani nebyl mužský. ,,Halo, kdo volá?"

,,Uhh..omlouvám se musel jsem si splést číslo."

,,Aha, tak v pořádku. Nashledanou."

,,Nashledanou."

To byla určitě Harryho matka.