Kdybych jen mohl zastavit čas

1.

Rui's pov:

"Ale Rui! Proč to nemůžeš pochopit!? Všechno jsem dělal jenom pro tvoje dobro! Tak proč si mi tohle udělal!?"

"O čem to mluvíš?.. Já jsem ti nic neudělal!.."

"Vůbec ne! Tak proč jsem tě s ní přistihl?!.."

"Ale to takhle nebylo- já..."

"Víš co?.. Rozcházíme se .. Už s tebou nadále nechci být, a ty asi taky ne, bude to lepší pro nás oba.."

"C-co..?"

"Doufám že jsi rád co si udělal..." Řekl. Slzy mu začali téct z očí.

Díval jsem se na něj šokovaně, nevím co se stalo... A proč takhle..

Otřel si slzy a začal běžet pryč, rychle jsem za ním běžel, co když se mu něco stane?

"Počkej Tsukaso-kun!!" Křikl jsem na něj, ale on stále běžel, dokud...

...

"TSUKASO-KUN!"

...

...

...

On.. On to přežije.. že jo?... To... Že ho srazilo auto.. Neznamená, že umře, že jo?.. prosím.. ne...

...

Po několik minut ho dovezli do nemocnice, chtěl jsem jet s ním, ale bohužel mi to nedovolili.

Nu tak jsem tam šel pěšky.. Všechno mi to vrtalo hlavou, proč se to stalo? Vždyť já jsem nic neudělal!.. Nic si nepamatuju.. Co tím vůbec myslel? ... Začíná mě z toho bolet hlava...

Po chvíli jsem tam došel, hned jsem se chtěl zeptat recepční.

"Pardon, ale v jakém pokoji je Tsukasa Tenma?.." zeptal jsem se. Očekával jsem přesnou odpověď, ale ..

"Dnes tam nemůžete, ani zítra. Budete muset počkat. Napište mi sem vaše telefonní číslo a já vás poté zkontaktuji až budete moci tam jít." Odvětila. Jenom jsem přikývl a napsal jsem jí na papír moje telefonní číslo.

Poté jsem odešel.

Furt jsem o tom přemýšlel.. Vždyť.. Náš vztah byl krásný? Co jsem provedl, že se se mnou rozvedl?...

Počkat...

.
.

Předevčírem:

.
.

"Hey Nene, pomohla bys mi s něčím?"

"S čím?"

"Uhhh, s vytvářením dalších věcí pro naše shows!"

"A proč se nezeptáš Tsukasy?"

"On teďka má nějakou práci a nechci ho s tím otravovat, plus to chci mít hotový co nejdříve"

"Aha.. Tak jo"

"Souhlasíš!? Super~!"

.
.
.

"Počkej Nene..!.. Co to děláš -!?"

"Ach Rui... Proč sis vybral Tsukasu a né mě?.."

"O-o čem to mluvíš?.."

"Po těch letech... Jsem do tebe byla zamilovaná, a teď je má šance.."

"Co-?"

Než jsem dokázal to doříct, tak mě políbila... Chtěl jsem se odtrhnout, ale nějak mi to nešlo.. Plus jak na mě seděla, každý by si myslel, to co by si myslel... Ale takhle to nebylo..! Já jsem to nechtěl...