Angel in the Hell

prolog

Pamatuji jak jsem stál na kraji. V ruce jsem svíral nůž, věděl jsem že stačí jeden krok a bude po všem, jedno říznutí a vše skončí.

"Promiň, ale to je pro tebe ".

Promluvil jsem a myslel jsem že naposledy.

Nůž jsem přiblížil k levé ruce, cítil jsem jak mi ostrý kov řeže kůži, jak mi proud krve stýká po ruce.  Tři řezné rány z kterých teče moje krev, pro ní.....

Nůž pustím a sleduji jak padá dolů do vody. Zhluboka se nadechnu a vydechnu, vykročím vpřed.

Cítím jak moje tělo padá dolů, je to skoro příliš dlouhé, dopadnu do vody moje tělo pomalu klesá. Najednou jí uslyším, její hlas.

"Nicolasi, Nickolasi ! Ty musíš žít.

Viděl jsem jí, mluvila na mě . Vzala mě za ruku a jakoby mě někam vedla, kolem nás jakoby nebylo nic jen světlo.

"Proč "?

Zeptal jsem se, cítil jsem jak se mi oči zalévají slzami. Vím že se mi to zdá, vím že není skutečná.

"Protože musíš najít anděla".

"Anděla "?

Usmála se na mě a svojí ruku položila na moje řezné rány z kterých stále kapala krev.

"Každý musí najít svého anděla".

"Co když jsi můj anděl "?

"Kdybych byla tak jsme spolu ".

Slzy mi stékají po tváři, obejme mě a zašeptá mi.

"Pamatuj i v pekle se dá hledat ".

Jakoby mě oslnilo světlo. Vypařila se, zmizela už na vždy. Měl jsem tolik otázek, jaký anděl, proč pořád cítím jak mi bije srdce, proč ty rány přestali krvácet a zmizeli ?

Jestli ona není můj anděl tak kdo?

Pomalu jsem otevřel oči. Byl jsem v nemocnici, kolem mě chodili doktoři a pípali tady různé přístroje. Viděl jsem rozmazaně, bolela mě hlava a ruce.

"Dobré ráno Nickolasi, stabilizovali jsme váš stav, bude to pro vás asi těžké vstřebat. Ale jste vpořádku, při pádu jste si trochu poranil hlavu ale to nic není za pár týdnů bude všechno vporadku ".

Podíval jsem se na moji levou ruku . Měl jsem jí obvázanou. Doktor si všiml kam se dívám.  Zhluboka se nadechl .

"Zbůsobil jste si jednu řeznou ránu, která naštěstí nevedla přes žílu".

Naznačil mi opatrně. Nevím jestli jsem slyšel dobře, jednu?

Sáhl jsem po obvazu a rozvázal ho. Na mé ruce byla jen jedna zašitá řezná rána . Nemohl jsem tomu uvěřit, místo dalších velkých ran tam byly dva škrábance.

"Andělé ".

Řekl jsem si pro sebe. Doktor se na mě podíval jako na blázna, no po tomhle možná jsem.