πάθει - od slova μάθος, což znamená utrpení nebo silné emoce. V tomto tvaru to tedy znamená 'skrze utrpení/vdík utrpení.'
μάθος- poznání/učení od našeho známého kořene *men-.
Krásně to popisuje opět - jak jinak, že - Nietzsche: Je prastará lidová víra, zvláště mezi Peršany, že moudrý mág může být zrozen jen z krvesmilného svazku: aplikováno na Oidipa, jenž rozluštil hádanku a oženil se s matkou, znamená to, že tam, kde věšteckými a magickými silami byl zlomen kouzelný kruh přítomnosti a budoucnosti, tuhý zákon individuace a vůbec vlastní taj přírody, tam nutně předcházelo cos hrozného, cos proti přírodě – jako onde incest; neboť jak by bylo lze přírodu přinutiti, aby se vzdala svého mystéria, leda vítězným jejím zdoláním, tj. nějakým protipřirozeným skutkem? Ten poznatek vidím vyjádřen v oné hrozné trojici Oidipových osudů: Kdo rozluští hádanku přírody – oné pololidské, polozvířecí sfingy –, rozlomí též, jako vrah svého otce a jako choť své matky, nejsvětější přírodní řády. Ba jako by nám mýtus šeptem napovídal, že moudrost a právě dionýská moudrost je jakási hrůza proti přírodě, že tomu, kdo svým věděním uvrhne přírodu do jícnu zkázy, také na sobě je zakusiti rozkladu přírody. „Ostří moudrosti obrací se proti mudrci; moudrost je zločin spáchaný na přírodě"
Vše musí být vždy vyváženo. Cesta za blažeností je cestou za utrpením: Vědět je blažeností z utrpení a utrpením z blaženého požehnání. Miláčci bohu jsou požehnání utrpením. Kdo neví, trpí, kdo ví, trpí a je si toho vědom. Utrpení není nějaká nesnáz, kterou máme překonat jako takoví moderní (morální) hrdinové a za odměnu získat vědění. Právě v samotném utrpení tkví vědění, přímo v něm, nikoli až za ním. Utrpení není možno překonat. A přesto poznání jest blažeností. Pamatujme na ono klíčové *men-, které značí stav mysli/ducha, mohli bychom říci psyché. Ony okamžiky uvědomění, onen vhled, prvotní vhled, kterého nabydeme, přichází vždy skrze utrpení. Onen vhled jest takovou temnotou v propasti. Ano můžeme to nazvat temnotou, nebo klidně i tak silnou září, která oslepuje, neboť to vyjde na stejno. Nebo jest takovou hlubinou vod, do které náhle padáme a toneme v nich. Tento vhled je jakési propadnutí se do sebe sama, který se samorodí z utrpení, aby byla vyvážena metafyzická nutnost. Tak tedy mi padáme do hlubina a hlubina, kterou tak vytlačíme vzhuru jest ono poznání, které z nás prýští jako z pramene, které jsme však vykoupili tokovýma hrůzama. Pokud se chce člověk dostat dovnitř, pak musí něco rozbít, zničit, roztrhat. Pokud se má dostat dovnitř sám sebe, pak musí trhat sám sebe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
