Prolog

90 12 1
                                    

Luke:

„Jaidone, kurva teď se o ní staráš ty!" křikl jsem a můj hlas se rozléval po domě.

„Já to dělat nebudu! Kdyby si neohnul poslední chůvu, nemuseli bychom tu poslouchat její pláč!" zařval z horního patra. Nasupeně jsem vyšlapal schody i s Rose v náručí a prudce otevřel dveře. Jai ležel na posteli a něco ťukal do mobilu.

„Stejnak hovno děláš, tak mi aspoň pomoz jí přebalit," podal sem mu Rose a úšklebkem na tváři odešel z jeho pokoje. Jen co jsem zavřel dveře, se z pokoje začal ozývat nával sprostých slov. Zakroutil jsem hlavou a pomalu sešel schody dolů.

„Potřebujeme uklízečku a chůvu," ozval se Beau s nákupními taškami ze dveří „začíná se to vymykat naší kontrole."

„Myslím, že potom, co se stalo minule, si seženeme uklízečku horko těžko," zakroutil jsem hlavou a začal si pohrávat s piercingem ve rtu.

„Co se vlastně stalo té minulé?" otočil se na mě Beau a já nevinně pokrčil ramena. Položil tašky na pult a vyzývavě zvednul obočí. „Jsem tvůj bratr, poznám, kdy lžeš."

„Ohnul jí," objevil se za námi Jai a zazubil se na mě. „Rose už spí, jestli se hodláte hádat, tak jedině ven," ukázal ke dveřím do zahrady...

Jai:

Bože, musíme sehnat uklízečku. Vytáhnul jsem mobil a začal hledat uklízečku poblíž našeho města. Pár lidem jsem napsal a než došli kluci, pouklízel jsem celé spodní patro...

Sydney:

„Musím vás propustit," sundal si můj vedoucí brýle a vážně se na mě podíval.

„Ale pane Moore, já tu práci potřebuju," vzdychla jsem a svěsila hlavu. „Máma to doma sama nezvládá a tátu nemáme. Prosím, dejte mi ještě jednu šanci," po líci mi stekla horká slza.

„Je mi to líto," vstal od stolu a otevřel dveře od své kanceláře. „Musí to tak být." Přikývla jsem, utřela si slzu z obličeje a vydala se z jeho kanceláře ven.

...

„Mami jsem doma!" pověsila jsem si bundu na věšák a utíkala ji obejmout.

„Tak co v práci?" usmála se a obejmula mě.

„Vyhodili mě," šeptla jsem skoro neslyšně a na mámině čele se vyrýsovala vráska.

„Jakto?" posadila se k stolu do kuchyně a nevěřícně se na mě podívala. Pokrčila jsem ramena a smutně odešla do pokoje. Lehla jsem si na postel a na chvilku zavřela oči. Proč se mi to všechno děje?

V kapse mi zavibroval mobil. Líně jsem ho vytáhla a podívala se na email, který mi došel. Hledá se uklízečka do domu. Zbytek mě už nezajímal. Ihned jsem vytočila číslo a doufala, že mají ještě místo.

„Ano?"

„D-dobrý den, ucházím se o práci uklízečky," hrála jsem si se šňůrkami od kalhot.

„To je úžasné! Mohla byste dneska přijít? Domluvili bychom se."

„Dobře," usmála jsem se a típla hovor.

Rozhodli jsme se spolu napsat příběh :D Nevíme v jakých intervalech bude vycházet atd...

Každá se vám vždycky pod příběh podepsat.

Luv ya <3

-Mad

I need to know! [Jai and Luke Brooks]Kde žijí příběhy. Začni objevovat