Barovijské kraje lásky

Mlha

   Goki se zastavil před dveřmi a lehkými kopy do rámu setřásl bláto z jeho bot. Otevřel a vešel do vyhřáté hospody, která byla o to útulnější, když venku zrovna pršelo. Všechny pohledy se na něj najednou upřely.
Mezi hubenými sedláky v potrhaném oblečení a s vyčerpanými obličeji Goki opravdu vyčníval. Byl oproti nim opravdu mohutný, většina by řekla že i tlustý. Dlouhé vlnité vlasy měl slepené od deště do pramínků, které mu částečně dopadaly před jeho hnědé oči. Podle obličeje by se dalo odhadovat, že mu táhne na 30, ačkoliv za takový plnovous by se nestyděl nikdo starší. Oblečený byl také skromně.  Měl lehkou tuniku zelené barvy s vestou z medvědí kůže a hnědé kalhoty. Boty už byly ve stavu, že by se mohly každou  chvíli rozpadnout a byly celé zašpiněné. Na zádech nesl batoh, ke kterému byly připevněné vrhací oštěpy a kotlík na vaření. Nejvýraznější z jeho vybavení však byla obouruční dřevěná palice s kovovými výstupky, kterou měl připevněnou popruhem k torně.
Hospoda si ho prohlédla od hlavy k patě a postupně z něho začaly pohledy opadávat. Zavřel dveře a rozhlédl se po volném stole.
Podnik měl stěny postavené z kmenů stromů zasazených do kamenného základu. V jedné z nich se nacházel krb, který nejvíce osvětloval temnou hospodu. Tam, kam už světlo z krbu nedosáhlo, si hospodský musel pomoct svíčkami, které se postupně roztávaly na stolech. Nábytek byl prostý, avšak bez viditelných známek poškození.
Goki se vydal k dlouhému stolu, ke kterému byly přistavěny dvě lavice, na kterých už lidé seděli. ,,Je tady volno?" otázal se při příchodu a ukázal na místo vedle jedné z postav. ,,Jo, jasně, ber místo..." odpověděl mu člověk zatímco se na něj otáčel.
Tvář oné osoby byla z velké části zohyzděna. Téměř polovina pravé strany byla pokryta jizvami, jako kdyby byla ožehnuta plameny. Vypadalo to, že člověk se snažil přehazovačkou z blond vlasů zakrýt velkou část onoho ranění, avšak k tomu chybělo mnoho. Nosil nazelenalé šaty, přes které měl na různých částech těla lehké kožené brnění. Očividně se jednalo o vybavení, které vypadalo spíše jako kdyby patřilo lovci, nežli nějakému sedlákovi.
Goki udělal krok blíže a odložil si věci ke zdi, kde viděl, že už se hromádka batohů, zbraní a dalšího vybavení nacházela. Očividně patřila zbytku osazenstva.
,,Abych nás představil, já jsem Jared. Tohle je Torkel a tohle Luna. A co ty? Když už tu s námi sedíš, pobavíme se. Ti lidi tady z vesnice jsou jak s osinou v zadku." opět promluvil blonďák a postupně ukázal na nasvaleného muže s plnovousem větším jak Gokiho.  V obličeji měl několik jizev a dlouhé černé vlasy sepnuté do culíku. Bylo vidět, že je ošlehaný severským větrem. Druhá osoba byla hubená, blonďatá, vysoká elfka s oblečením přímočaře říkající, že je čarodějka. Na stole měla položený místy děravý špičatý šedý klobouk a na sobě měla šedou róbu, která na poměry tohoto šactva rýsovala velice obdivuhodně její postavu.
,,Já jsem Goki." odpověděl dosedajíc na lavici a pokukujíc po sličné Luně. ,,Je tu něco, co byste mi doporučili k jídlu a pití? Vypadá to tu, že tu nebude úplně pečínka." Jared už otevíral ústa , aby mu odpověděl, když v tu chvíli přišel hostinský s korbely piva, které mezi trojici rozdal. Po chvíli vyptávání byl Goki přesvědčen, že se bude muset spokojit se studenou večeří a korbelem piva.
,,Jestli se tak můžu zeptat, kampak máte namířeno? " optal se Goki, kterému se začínalo zdát, že konverzace se zastavila s příchodem hostinského. ,,Bohužel Goki, tohle ti říct nemůžeme." škodolibě ale zároveň pyšně se Jared zatvářil. ,,Máme dojednanou nějakou zakázku na lapení jednoho potížisty. S Torkelem a Lunou pracujeme jako lovci odměn. Víc už ze mě nedostaneš, jestli tě to neurazí. A co ty? Cestovat sám takhle lesy... Nezní to úplně bezpečně. Taky máš nějakou práci v okolí?"
Goki si dal několik loků z korbelu a začal vyprávět.  Nedořekl však ani půlku jednoduché věty, když se ozvala rána od dveří.
Na zemi byl vidět člověk. Svalený na bok,  lapajíc po dechu. Pomalu se zvedal, aby odhalil táhlou šmouhu bláta na podlaze, kterou udělal při sklouznutí nohy. Někteří lidé se zasmáli, někteří pochybovačně kroutili hlavami směrem k onomu muži.
Na hlavě si rovnal bílý klobouk, zpod kterého mu byly vidět blonďaté vlasy. Mohutný knír bylo asi jediné, co na něm vypadalo vážně. Co měl na sobě, se přesně nedalo říci, protože přes sebe měl pončo a byly vidět pouze jeho nohy s černými kalhotami a koženými botami, které očividně venku nehodlal očistit a tak si pádem zařídil pozornost hned při prvních krocích v podniku.
Opatrně začal našlapovat a přišoural se tak ke stolu, kde seděl Goki se skupinou.
,,Hola milí přátelé. Je tu volné místo?" Ani mu nikdo nestačil odpovědět, hodil věci pod stůl a sedl si vedle Gokiho. Z takové blízkosti vypadal cizinec opravdu male. Gokimu by nebyl možná ani po prsa, kdyby se vedle sebe postavili.
,,Amigos, nemá tu hostinský něco, co by mě mohlo polechtat v hrdle?" prohodil návštěvník a s každým slovem přízvukem dokazoval, že není z těchto krajů.
,,Já bych tady měl něco, co by tě mohlo polechtat v hrdle, klučíku." odpověděl mu s úsměvem svým drsným hlasem Torkel a šibalsky se na něj díval. Jared se jeho vtipu zasmál a čekal na odpověď. Člověk nechápavě hleděl nazpět, než mu odpověděl. ,,Jo tak tady si pijete svoje pití, amigos? To bych mohl vytáhnout svoji flašku!" Zašmátral pod stolem v batohu a vytáhl láhev čiré tekutiny. Přihnul si panáka a nabídl Torkelovi, který si láhev vzal, s nedůvěrou si ji prohlížel a čichal k obsahu. ,,Já jsem Sylas! Rád vás poznávám! Je tu nějaké to jídlo? Pár dní jsem neměl pořádnou večeři!
Goki ukázal na svůj nedokončený pokrm. ,,Tohle je asi to nejlepší, co tu dostaneš. Kus sýra, rajče a šunku. Stejně to budu muset ještě zajíst zásobama. Kdyby nepršelo venku, klidně bych si uvařil tam. Já jsem Goki, těší mě. Jinak bando, vy máte domluvené spaní? V tomhle počasí bych akorát venku umrznul." Luna se ujala slova. ,, Hostinského jsme se ptali, ale pokoje tu prý nemá. Dovolil nám ale spát v stodole hned vedle hostince  na seníku." Goki se zachmuřele podíval na své jídlo a prohodil: ,,To se asi dalo čekat, když tu večeře vypadá takhle. Zeptám se taky, jestli vám tam nebudu vadit."
Hostinský donesl další korbele piva, přinesl další jídlo a skupina mezi sebou klábosila dále. Podnik se začal postupně vyprazdňovat a hostinský skupinu poté zavedl do stáje.
Budova byla ze surových dřevěných prken a měla ve stěnách takové mezery, že neustále profukovalo. Koním a kravám uvnitř to však nevadilo a spokojeně spali. Všichni si našli pohodlné místečko, rozložili spací pytle a uvelebili se ke spánku.
Tu noc byla bouřka a Gokimu nešlo usnout. Hromy byly hlasité a občasné záblesky prosvítaly skrze stěny. Už si na všechny ty rány a světlo začal zvykat, když ho vyrušil jiný zvuk. Bylo to cinkání láhve.
Očividně nebyl jediný, kdo nemohl usnout, ačkoliv měl v sobě pár piv. Otevřel oči a v slabém světle viděl obrys sedícího člověka. Byl to Sylas, který se hrabal ve svém batohu a vytahoval z něho láhev se snažením toho, aby udělal co nejmenší hluk.
Z jiného kouta se však ozval drsný hlas. Byl to Torkel. ,,Vypadá to, že ti taky nejde usnout, co, klučíku?" Bylo vidět, jak se zvedá ze svého místa a přichází k Sylasovi. ,,Neříkej mi klučíku, nebo další lok nedostaneš." zašklebil se Sylas a podával láhev dosedajícímu Torkelovi. Ten si lokl a podal pití zpět. ,,Máš pravdu, tohle lechtá hezky v hrdle. Mám ale i něco, co by mohlo víc..."  Nahnul se k Sylasovi a položil mu dlaň na jeho. ,,Torkele, co to..." Sylas nedokončil větu, jak mu Torkel položil ruku na tvář, otočil mu hlavu a políbil ho. Sylas však místo vzdorování jako kdyby se ještě více poddal.
Položil ruce na Torkelova svalnatá ramena a začal ho líbat ještě vášnivěji. Barbar ulehl na spací pytel a Sylase jako pírko položil na sebe. Ten pochopil, co po něm Torkel chce a vášnivě se na něj vrhnul líbajíc ho na krku. Torkel se začal úplně rozplývat blahem. Hladil Sylase ve vlasech a potichu vzdychal. Ten se mu však z úchopu vyprostil a sesunul se níž. Vyhrnul mu tuniku po prsa a začal ho líbat na jeho pevném břiše. Jazykem sledoval každý sval a každou jizvu na Torkelově krásném těle. Poté mu tuniku sundal a začal ho líbat na jeho mužné hrudi. Torkelovy vzdychy jako kdyby zesílily. ,,Tohle zůstane mezi námi, jasné amigo? zašeptal Sylas. Torkel přikývl. V tu chvíli se Sylas sesunul na jeho nohy a plynulým pohybem mu strhl kalhoty. S jemným plesknutím se Torkelovi přehoupl jeho úd na břicho a Sylas se opět posunul výše, aby si ho mohl prohlédnout. ,,Je krásný. A tak velký..." Torkel se usmál a pohladil ho po tváři. ,,Určitě je i chutný. Nemyslíš?"
Sylas se na něj zadíval. Oči přivřené, jako kdyby unavené, ale Torkel viděl, že jsou to oči plné vášně. Vzal Torkela za jeho chloubu a začal ho jemně plynulými pohyby masírovat. Hned na to se vrhl na jeho koule a začal mu jeho pravé varle jemně sát. Torkel byl v sedmém nebi. Nevěděl, jak se má cítit. Nevěděl, jestli to bolí nebo jestli ho to lechtá. Ne, on jen věděl, že to miluje a svými prsty vískal Sylase ve vlasech.
Ten se mezitím vrhnul na druhé varle a vášnivě ho sál a uvnitř jeho úst olizoval. Když si ho konečně po více jak dvou minutách vyndal, bylo krásně lesklé, jak na něm zůstaly jeho sliny. Začal koule jemně válet mezi prsty a jazykem přejel po celé délce Torkelovy chlouby. Další vzdych od Torkela. Dostal polibek na každý palec délky jeho mužství, než se Sylas dostal k jeho špičce.
Sylas měl božské rty. Bylo dokonale cítit, jak  postupně obklopují jeho žalud a ten se hned na to dotýká hbitého jazyka, který se kolem něj začal obtáčet, jak to jen šlo. Sylas šel hlouběji a hlouběji. Bylo toho moc. Masáž předtím a tohle nebe v jeho ústech se nedalo vydržet. Torkel ho pohladil po vlasech a vzdychnul. ,,Už to bude. Mám to hodit do sena tady?" Namísto odpovědi ucítil, jak tempo zrychlilo a sání zesílilo. Sylas i Torkel cítili, jak úd začal pulzovat a Sylas si ho strčil hluboko do krku. Torkel vydal hlasitý přerušovaný vzdych, jak cítil špičku svého giganta v krku Sylase, a jak se do něj vyprazdňuje.
Jakmile přestal pulzovat, Sylas si ho vyndal z úst a hlasitě polknul, načež si opět přihnul z láhve. Nestačil ani Torkelovi nic říct, když seveřan ho najednou chytil, položil zády na sud u stěny a strhl mu kalhoty. Sylas se posadil a jeho úd vzpřímeně hleděl na další akci. Nebyl zdaleka tak velký jako Torkelův, ale Torkel přesně věděl, co si s ním počít.
Vzal si ho do dlaně a plivnul na něj. Sliny dopadly na špičku a začal je rukou mazat na celou délku té krásy. Byl to nádherný pocit. To teplo a ta vlhkost tomu dávala nový rozměr. Torkel si klekl a poplácal si údem po své zarostlé tváři.
,,Teď ti ukážu, jak to děláme my na severu..." a vsunul si ho hluboko do krku. Znovu a znovu...
Sylas cítil, jak doráží na hrdlo a jak se jazyk dotýká spodku jeho kyje. Sliny Torkelovi tekly z úst a skapávaly na studenou zem stodoly.
,,Studí to, teď si to zařídíš sám..." chytil Torkel Sylase po chvíli, lehl si na spacák na záda a nechal Sylase dosednout na jeho hrudník. Vyplázl na něj jazyk a Sylas mohl vidět pusu připravenou k další akci. Ta krásná brána do nebe plná slin. Pro Sylase to ale nebyla jen ústa plná slin, ale pusa plná vášně.
Vsunul mu úd dovnitř a ujal se vedení. Torkel začal konečně pořádně sát, když ho neměl hluboko v krku a Sylas tolik nepřirážel, ale zrychlil tempo. Pak najednou cítil, jak už je to tady. Zničehonic. Nestihl zareagovat. Akorát stihl vytáhnout chloubu z úst a postříkal Torkelovi jeho nahá prsa. ,,Promiň! Já nechtěl!" , téměř vyjekl Sylas ještě zadýchaný z té slasti. ,,To nevadí..." odpověděl Torkel. Nabral na špičku ukazováčku pár kapek semene a slastně si je otřel na konec jazyku. ,,To je taková odměna za to, že jsi takový šikovný klučina..." Sylas se pousmál a přitulil se k němu, aby mu zašeptal do ucha. ,,Pro tebe budu klučina celou noc každý den, pokud ty budeš moje děvka, ale dnes už máme odpracováno..." Poté se  vítězoslavně zvedl a pohybem ruky naznačil Torkelovi, aby odešel ke svému spacáku. Ta poslední slova jako kdyby Torkelem probila vlnu energie a vzrušení. Líbilo se mu, jak mu řekl. Toužil po tom, aby se někdo ujal vedení, a aby mohl něčí být.
Oba se oblékli a beze slova každý sám ulehli.
Goki to viděl. Nevěřil tomu, že odolal na sebe nesáhnout při pohledu na onu scénu. Toužil po tom zažít to, co oni. Bál se však. Co kdyby se lekli a úplně přestali. Co kdyby se jim nelíbilo jeho kulatější tělo? Bylo tam moc proměnných. Zavřel oči a představoval si, jak by něco takového mohl taky jednou dělat s mužem nebo ženou.

Ráno ho probudil zápach. Ten puch se nedal přirovnat k ničemu hmotnému, ale nejblíže by se dal popsat jako pach smrti.
Otevřel oči a uviděl, jak se do stáje dostává skrze škvíry a mezery pod vraty mlha. ,, Všichni vstaňte!" zařval a všichni se začali probouzet. I oni to ucítili a začali se dostávat ze svých spacích pytlů. Rychle se začali oblékat a viděli, jak mlha postupně naplňuje budovu. Celé to nebylo však přirozené. Mlha byla na zemi po kotníky, ale výška se u jedné stěny budovy začala zvyšovat, až prostor před stěnou zaplnila až ke stropu. S každou další chvilkou se místo začalo víc s víc zaplňovat mlhou a začala pohlcovat dobytek. Byla to hustá mlha a zvířata v ní mizela. Jak byl dobytek spolknut, bylo slyšet padání těl. ,,Všichni ven!" Goki vzal svoje věci a se spacím pytlem v ruce vyrazil vrata. Vesnice celá začínala být zahalená mlhou, která se formovala jako obří stěna velikosti kostela požírající stopu po stopě budovy i lidi. Vyběhl směrem, kudy si myslel že by mohla být cesta, klopýtajíc o mrtvá těla. Ostatní běželi za ním. Cesta se jim ztratila a prodírali se lesem. Byli však pomalí a mlha je dohnala. Obklopeni však běželi dál. Najednou, jako kdyby se vše zničehonic utlo a vyběhli z mlhy a na kraj lesa. Stáli před domem, který vypadal už nějakou dobu neobydleně. Dorazil k němu a prorazil dveře. Všichni vběhli dovnitř do loučemi osvícené místnosti. Těžce dýchali a lapali po dechu. Nemohli ani mluvit. Najednou se dveře za nimi s ránou zavřely a kyvadlové hodiny vedle nich začaly odbíjet.