"Tak neustálé myšlenky na Tesáka?" Štíhlému šedobílému kocourovi pobaveně zacukaly fousky. "Jestli ono to nebude něco jiného..." Vyvedl Holubici před své doupě a chvíli spolu pozorovali měsíc při šumění vodopádu.
Holubici bylo mladého léčitele až líto. Býval veselým, rozverným společníkem ve školce. Vždy při smyslech. Ale cosi se přihodilo. Když začal cvičit na válečníka, ukázalo se, že mu lov ani boj nesvědčí. Neustále chyboval a trhalo mu to srdce. Mnohem větší cit měl však pro léčitelství. Zpočátku mu to bylo proti srsti, ale nakonec svůj osud přijmul. Především díky jeho učitelce, milé léčitelce, jež se před několika úplňky odebrala k Hvězdnému klanu...
Holubice Mátu podezřívala, že je do bývalé léčitelky zasněný i přes to, že to odporuje válečnickému zákoníku, avšak ať už to bylo jakkoli, Máta její smrt velmi těžce nesl. Změnil se. Stal se z něj mrzutý introvertní kocour, který sotva opustil své doupě. Holubice mu rozuměla. Doufala, že jednou opět nalezne důvod k radosti a smysl svého života.
Tiše seděla s ocáskem ovinutým kolem těla, zatímco ji léčitel prohlížel. "Nepřítomný výraz, divoce plesající srdce, oči překypující touhou a štěstím. Kéž bych se také tak mohl cítit," povzdechl si.
Holubice zastřihala ušima. "Jak?"
"Šťastně. Posedle. Zamilovaně..."
Hnědobílá kočka v odpověď pouze vyvalila oči.
Máta smíchy zapředl. "Miluješ Tesáka. A ani se není čemu divit. Je to velký a pozoruhodný válečník. Ale dávej si pozor!", léčitelovy zorničky se náhle zúžily v úzké čárky a tlapku položil na Holubicino bušící srdce. "I v tom nejlepším kocourovi může dřímat temnota."
Bez dalších slov se otočil a tma v útrobách jeskyně za vodopádem ho spolkla. Holubice zůstala strnule sedět a neodvažovala se ho následovat. Přemýšlela, co znamená jeho varování. A opět měla hlavu plnou tmavě hnědého mourka. Jestli Máta mluví pravdu a ona ho skutečně miluje, pak mu to musí povědět!
***
"Další slunečný den!", zavrněla Temná noc a malinko povyskočila. Bříško se jí při tom zhouplo jako malý soudek.
"Necpeš se moc?", popíchla Holubice svou kamarádku se smíchem.
Temná noc se ušklíbla. "Ne. Čekám koťata ty hloupá!"
Holubici zazářily oči. "To je úžasné! Určitě budou krásná a skvělá jako ty. Kdopak je otcem?", zajímala se hned a neubránila se myšlence, že by Tesák mohl být jednou otcem jejích vlastních koťat.
"Modřín přece! Co jiného bys čekala, že řekne?", vykřikla Tůňkotlapka, která se do jejich rozhovoru vložila a Jestřábí spár s Mrazivým větrem se tlumeně zasmáli.
Temná noc dala Tůňkotlapce z legrace jednu za ouško a kočička se rozběhla vpřed. Holubice pocítila příval optimismu. Už od úsvitu hlídkovali podél hranic s Bouřlivým klanem. Písečná hvězda tam poslední dobou posílala silné hlídky pro případ, že by Bouřliví dostali chuť opět zaútočit.
Avšak Holubice si vůbec nebyla jistá, zda by se dokázala cizím válečníkům ubránit. Za normálních okolností patřila k nejlepším bojovníkům Deštivého klanu. Teď se však nedokázala na nic soustředit, protože byla jako na trní z toho, co ji čeká. Domluvila si s Tesákem schůzku na Větrných skalách za západu slunce. Doufala, že to na něj udělá dostatečný dojem a poté mu vyzná své city. Bála se toho. Jenže věděla, že jestli to neudělá, nebude žít klidně a spokojeně jako ve svých snech.
ČTEŠ
Přání Holubice✓
Fantasy"Máš nějaké přání?" "Jistě. chtěl bych se stát tím nejmocnějším kocourem světa." "Věřím že na to máš. Také jsem chtěla být mocná. Avšak teď vím, že moje jediné přání je být navždy s tebou..." *** Přála si být...
