•Dotek Hvězd•

Dotek Květů

Je krásné jarní sobotní ráno a právě jsem na cestě pro nového kocourka, roztomilé mývalské koťátko s nádherným odstínem černé s odleskem oceánově modré a kouzelně zářící tmavě zelené kukadla, která mě bude doprovázet celý jeho život. Paní Themis mi řekla, že se mám stavit okolo desáté ráno, takže to znamenalo jediné.
Vyjít v devět abych si stihla koupit svoje oblíbené mangové latté.

Cestou jsem si prohlížela město, kterého se nedokážu nabažit. Nádherné obsidiánové sochy Hádese a Persefony, velikánské budovy z tmavších barev, noční kluby na každém rohu, casina, obchodní domy, levitující lampy, luxusní kavárny, zahrady plné narcisů a dalšich květin a hlavně, nádherní lidi co mají vkus na módu.

Když jsem došla na lokaci, převzala jsem si kocourka a snažila se nezahájit pozář z mého nadšení. Už vlastním dvě kočicky. Jednu mám už od dětství a je jí 12 let a tuhle vystrašenou kuličku mam 5 minut. Zastavila jsem se do obchodu, kde jsem koupila strasně moc mraženého a čerstvého ovoce, pečivo, mléko, mouku, nějakou zeleninu, mražené ryby, nějaké pomazánky, strašně drahý alkohol a taky dvě krabičky zlatých cigaret.

Jak jsem dorazila do budovy ,kde byly ty nejdražší apartmány, jsem pozdravila recepční Xenii, oplatila mi úsměv a já vyjela výtahem do úplně posledního patra. U dveří jsem položila tašku s nákupem a odemkla dveře od bytu.

"Jsem domaaa!!!" Zařvala jsem mezitím co si sundávám kabát a šálu. "Vítej doma Zorro," přivítala jsem nového spolubydlu. Co jsem procházela obchodem jsem zahlédla zero coca colu a tak jsem vymyslela jméno pro tu kuličku Zorro.

"Máš potřebu tak řvát do píči? Však je 12 dopoledne!!!" uvítala mě moje spolubydlící Medea. Jak sladké.

"Promiň,"koukala jsem na ni svýma černýma očima s troškou bílé uprostřed, "jsem jen nadšená že máme nového spolubydlu." Koukla jsem s úsměvem na tašku pro kočky a pak na ni.

"Ty si pro něj fakt šla?" Povytáhla obočí a mrkala očima.

Včera večer jsem procházela kočičí inzeráty ve městě Hádesos a když jsem ho viděla tak jsem zapyštěla co nejvíc to šlo a doběhla jsem to oznámit Medie.

"Ano a navíc ani nevíš, jak vypadá." Založila jsem si ruce na prsou a přesunula jsem se do naší velké kuchyně, kde jsem vybalila nákup. "Jak ho uvidíš určitě si ho zamiluješ."

"Tak to pochybuju, protože na Perhadu fakt nemá." Koukla se na moji starou kočicku na obrovském tmavě hnědém kočicím stromě ze dřeva. "Tak milou a úchvatnou micku jsem ještě nepoznala." Řekla se založenýma rukama opřená o zeď v jejím pyžamu s jednorožcema.

"Ano, ano, máš pravdu," protočila jsem panenkama a dávala mouku na svoje místo. "Na Perhadu žadná kočka nemá. Ale Zorro bude nádhernej jak vyroste, veř mi." Nasypala jsem Perhadě granule a šla do pokoje nachystat Zorrovi věci, aby se uvelebil.

Vykouzlila jsem pelíšek ve tvaru poupátka té nejrudější růže, to samé i mysky, kočičí záchod a hračky. Pak jsem se převlékla a došla do kuchyně udělat oběd. Rozhodla jsem pro hovězí špízy se zeleninou, bramborama, domácí tatarkou a nějakým chlebíkem.

Jak jsem dovařila, nachystala jsem jak pro mě tak i pro Med a k tomu jsem přidala dvě skleničky vína.

"Oběd!!" zařvala jsem tak aby mě Med slyšela.

"Ty vole holka, tvůj budoucí muž bude žít svůj vysněný život." Řekla s usměvem a přisedla si ke stolu u velkého okna.

"Pokud nějakého vůbec budu mít." uchcechtla jsem se spíš ze strachu, že umřu sama.

"Gaio kouni na sebe. Ty tvoje tmavě zelené vlasy, černé oči jako uhlí, tvoje nadherná postava, přesněji velká stehna, velká prsa a navíc máš tu nejhezčí barvu pleti kterou jsem kdy viděla!" Při tom ,jak mi povídala ohledne mého vzhledu, který mi chváli fakt každý se na mě upřeně koukala se svýma křištálově průhlednýma kukadlama, jako kdyby viděla anděla.

"Nemluv nesmysly a jez! Dokud je to teplé," s lehkým úsměvem, jsem se dala do jídla.

............................................................................

Po jídle jsme se rozhodli koukat na seriál superdrbna. Náš nejoblíbenější. Pak jsme si jen povídaly na balkóně a u toho kouřily zlatonky. V tom Mid vyskočila ze židličky a zapyštěla.

"Narcis otevírá dneska večer svuj nový klub!!!" Koukala na mě s úžasem. "Tam musíme Gaio, však je to jediný svého druhu co se stará o hvězdy našeho vesmíru!!" Byla tak nadšená že začala skákat jak zajíček, když vidí mrkev.

"Med já ti nevím," zaváhala jsem co řict dál protože když se jedná o klub tak na to kývnu. Med se na mě koukla zmateně a ja začala s monologem. "Však víš že ho nemám v oblibě a taky víš že neodmítám nabídku na klub, ale teď mám prostý důvod. Máme tady v bytě novou kočku a ja nechci aby se bála, a nejakou hlídačku ti najímat nebudu, protože když zijstí že jsem z rodiny Gryfových, tak po mě bude chtít strašnou sumu peněz nebo NÁM vykrade byt." Slovo nám jsem zdůraznila, protože to co ona schováva v pokoji jsou jen poklady.

"Ale notaaák, však Perhada se o tu kuličku postaraá." Podívala se na me se psíma očima a ja na to kývla.

Byly 3 odpoledne a já se začala chystat na ten slavný večer. Nachystala jsem si svoje černofialové šaty bez ramínek, také mi odhalovaly boky, upravila jsem si vlasy, načesala svůj slouhý ocas, nalakovala svoje kopyta, nalíčila se, dala jsem si šperky, vyčarovala si dlouhé špičaté tmavě fialové nehty a když jsem byla na odchodu, dotkla jsem se svojí oblíbené květiny co mám v pokoji pro štěstí, spiderlily.

Narcis byl ochránce vesmíru a taky jediný svého druhu. Údajně má strasně moc milenek, ubližuje ostatním a je narcista. Už jen podle jména to jde poznat. Já ho neměla v oblibě protože jsem ho nikdy neviděla a taky mám velkou nenávist k vesmíru. I když na ty hvězdné květiny jsou nadherné...