Útržky

Rande s rybičkami

  Nad jezerem se neslo jemné žbluňkání, které měla na svědomí v pravidelných intervalech se pohybující sada pádel. Čarovala tak na jinak zrcadlové hladině kruhy, co narážely do boku člunu a dále se rozbíjely. Voda byla ledově čistá, prosta kazů léta a rekreačních účelů. Pádla sem tak zavadila o líně plavoucí ostrůvek spadaného listí, co se už dávno začalo barvit na poslední slavnost než vše zasype chladno a smrt zimy.

Uhlazená madla pádel držel pár rukou. Ty vepředu byly hrubé, plné mozolů, jemných jizev, nehty mírně zažloutlé nikotinem. Jako by je někdo vytesal z granitu a zapomněl uhladit. Sem tam se k žbluňkání vlnek připojilo tlumené duté klepnutí kovu o dřevo - vlastník rukou si zakládal na mohutných prstenech.

Druhé ruce byly jemné, až překvapivě opečovávané pro muže, přesto už pouhý pohled na ně odrazoval neurotickou náturu pana majitele. Nehty byly až podezřele precizně upravené, přesto působila kůže kolem nich až oškubaně. Působily opticky delší a mizely do otvorů kožených rukavic bez prstů, které kryly zbytek škody.

Veslice se ocitla uprostřed jezera a pomalu zastavila. Poslední kruhy se rozpustily na hladině a daly prostor zvukům, co byly doteď upozaděny. Slabé ozvěny hmyzu a nočního ptactva, snad i šumění křídel netopýrů, co se vydali na lov z nedalekých jeskyní. Pod touto vrstvou se ale skrývaly další.

Hluboké nádechy neotesaných rukou.

Mělké dechy astmatika.

Poplašené lapání dechu osoby sedící mezi dvěma muži.

,,Tony, Tony, Tony...co tě to napadlo?" pročísl ticho líný baryton. Veslice se rozkymácela, když se muž na přídí otočil čelem k jmenovanému, až se na okamžik obával, že se i s ní převrhne. Až nyní se opovážil tázaný zvednout oči z klína. Oproti srpku měsíce seděl hřmotný balvan v ošoupaném, ale bytelném kabátu, otevřeném kvůli pohybu ramen při pádlování. Nebyl to vyloženě svalovec ale ani tlusťoch, nýbrž ta nebezpečná kombinace mezi tím. Ta, co mu přiřkla přezdívku Baribal a před kterou se třepali dlužníci.

,,N-nebylo to schválně, přísahám." Jeho hlas mu připadal v tom okamžiku tak patetický. Vycházel trhavě z vyprahlého hrdla, připadal mu cizím a nechutně vzdáleným. Baribal se jen ušklíbl, pohled vyzývavě zabodlý do Tonyho. Zapadlá bělma se ve svitu měsíce leskla, byla nejvýraznějším bodem zarostlé tváře.

,,Tak ono to nebylo schválně? Takže to byla náhoda?" ozval se skoro totožný hlas za jeho zády. Totožný, až na absenci jistého hrubého podtónu, co přináší roky kouření a řvaní po lidech.

Škubl sebou a otočil se, nyní tváří v tvář temž čokoládovým očím. Do obličeje pana manikúry už viděl. Ostré lícní kosti, výrazný orlí nos, pichlavé oči pod zpola vytrhaným obočím dokresleným tužkou. Mohl by být modelem, nebýt určitých okolností.

,,Za-zastihli mě v práci, vypovídali celé oddělení ,"kuňkl, těkaje očima po kraji vzdáleného břehu, co se utápěl v temnotě.
,,To skoro zní, jako by jim někdo dal tip, co?" ozval se zas pobaveně Baribal. Tony mlčel, zorničky náhle na okamžik zastaveny. Spatřil snad něco v tom hávu inkoustu?

,,Dost jsi ohrozil, ne-li skoro potopil naši operaci. Jen tak tak jsme to ututlali před donem, jinak by s tebou nebylo zacházeno jak v rukavičkách," pokračoval odměřeně manekýn. Pokud bylo rukavičkami rozuměno skoro násilné narvání do auta, hrobová cesta k jezeru a do jeho středu ve společnosti dvou hromotluků, nechtěl se Tony domýšlet, co se děje těm, co opravdu rozzuří hlavu chobotnice. Nevyřčené jméno se vznášelo nad městem jako oblak smogu už roky, ale stejně jak se situací znečištění, nikdo nedokázal pracovat dostatečně rychle na to, aby ho zastavil, či dokonce se jim to vlastně hodilo, mít v revíru většího hráče, který strhal pozornost od malých rybiček a firmiček.

Chapadla chobotnice dosahují daleko.

,,Musíte mě pochopit, nemůžu si dovolit lhát před policií-" vyslovila ústa na svou obranu, ale mysl v tom nebyla. Nadále civěl do tmy, doufaje, že z ní vykouzlí obrysy záchrany. Z pusy mu šly obláčky páry, manekýn si vyhrnul rukávy blíž k prstům.

,,My si zas nemůžeme dovolit hřát pod peřím ptáčky, co jsou hned hrrr k tomu zpívat policajtům, kapiš?" Ucítil slabý zápach whiskey, cigaret a skoro neznatelný medicínský podtón, náhlé teplo, jak se k němu medvěd naklonil. To mu dodalo příležitost si ho lépe prohlédnout. Z pod ušanky se plazilo několik dredů, co v kombinaci s vousy nutilo mozek přijít s asociací jakéhosi pofidérního piráta. Nos měl, stejně jak jeho společník, mohutný a orlí, patřící římskému císaři. I přes zarostlé tváře šlo vidět, že je jeho obličej, byť stejných rysů, masitější.
,,Byla to chvilková slabost," ztrácel se mu hlas, až skoro zmizel v houstnoucí atmosféře.

Nad hladinou se začaly materializovat chuchvalce mlhy.

,,Kuso, já ti dám takovou chvilkovou slabost, že se ti čas zastaví! Oy vey, Tony, tohle nám nemůžeš dělat-"
,,Klidni hormony, Baltazare," přeřízl valící se potopu nadávek ostře Manekýn. Tony byl až překvapený, že stačilo tak málo, aby Baribal-Baltazar zmlkl. Jen ostře vydechl a odklonil se.
,,Otázkou je, jestli nám můžeš zaručit, že se taková věc nebude opakovat."
,,Mohu! Na mou duši přísahám, že-!"
,,Tvá slova nemají váhu," přerušil ho jednoduše, ,,ale jistě by nějakou dostala, kdyby náhle zmizelo pár položek složky M319." pravil s důrazem, propalujíc ho pohledem.

Tony těžce polkl. Již nechal několik dokumentů, pouhých cárů papíru, tvrdil si vždy, šikovně někam zapadnout, ale tahle složka byla jiná. Vyšší liga v žargonu, kterému on sám těžko rozuměl, ale z těch mála interakcí pochopil, že v něm jsou slova o velkých penězích, čistících prostředcích a ruletových kolech. Slova, jejichž spojení se snaží policie připnou ke konkrétním jménům.

,,Nu?"

Ta slabika sotva pronikla přes bariéru chaosu, co se mu rozpoutal v hlavě a sžíral centra jako lačný požár. Tohle se mu nelíbilo. Nelíbilo se mu to už v okamžiku, kdy před měsíci kývl na pofidérní nabídku jiné nižší existence. Stal se morálním vyvrhelem, ale nyní i zrádcem podsvětí. Existoval v ohavném mezistavu, očistci, ze kterého vedly obě cesty do pekel. Nebo aspoň to mu šeptala nižší část rozumu.

,,Postarám se o to," vydechl a zavřel na okamžik oči. Byla to sebevražda, rozhodně ho chytnou a on bude muset zpívat tak či tak. Leda že by zpíval už dřív, ano, bude to muset znovu risknout-

Klid jezera a Tonyho niť myšlenek vyrušilo vyzvánění mobilu tlumené tlustým kabátem. Baltazarovy prsty ho vylovily z kapsy a po mrknutí se na iniciály volajícího hovor hned přijal. Jeho výraz byl dlouho nečitelný, jen poslouchal. V jednom okamžiku obrátil zrak na manekýna, a Tony mohl přísahat, že v tom sekundovém spojení očí bylo cosi, čemu rozuměli jen ti dva.

Baltazar konečně otevřel pusu, ale jen aby se z ní vyvalila potopa valícího se kamení, otupujícího mixu zpěvných slabik, tvrdých r a guturálních zvuků. Mluvil rychle, s intonací Tonymu cizí ale známou - ruština. Jen s těžkostí rozeznal, myslel si že rozeznal, pár slov, než Baltazar hovor típl. Chvíli bylo ticho, přerušené jen houkáním nedalekého sýčka. Manekýn se neslyšně chopil čehosi na dně plavidla.

,,Sukin syn, Tony, tohle jsi fakt zvoral."

Netrvalo dlouho, než se hladina jezera znovu uklidnila. Vlnky si hrály s odplouvajícím trupem člunu, co ladně klouzal po zrcadlové ploše, až zmizel v houstnoucí mlze, která se valila už i z lesa. Cvrčci se už nevrátili, ani ptáci. Němá tvář měsíce se zahalila za mraky, vodní plocha bez svého zářného majáku potemněla a pohřbila tajemství noci.