Nechtěná budoucnost

1. kapitola

     Byl začátek podzimu. 2.září 2024. Foukal vítr a hrál si s plastovým pytlíkem pohozeným na ulici. Z malého, rohového obchodu ve městě Mullin vyšla vysoká postava. Byla tma a jediné, co osvětlovalo zapomenutou ulici byly tři staré pouliční lampy, které nikdo neobtěžoval opravit, takže všechny jemně poblikávaly a přidávaly ulici na hrozivém vzhledu. Postava se zastavila u cedulky s názvem ulice, aby si něco dala do batohu. Byla to dívka. Měla černá, kousek pod ramena dlouhé vlasy, které se ve světle poblikávajících lampy leskly. Do čela jí splývaly pečlivě sestříhané prameny, které jí krásně zvýrazňovaly úzké tmavé oči. Pod malým nosem byla ústa, která příjemně doplnila celý obličej. Kdyby se dívka usmála vypadalo by to roztomile až dětinsky ale tahle dívka se neusmívala. Nikdy. Xena byla vážná a dávala si dobrý pozor, aby si někdo nemyslel něco jiného. Podle toho se taky oblékala. Nosila černé baggy kalhoty a bílé nebo černé triko. Často její outfit doplňovala mikina s nápisem "hráči neumírají, ale respawnují se." Celý vzhled uzavíraly černé boty s vysokou podrážkou, ve kterých Xena nosila černé ponožky po kotníky. Bundu si oblékala málokdy. Batoh, který měla na zádech byl její oblíbený s logem skupiny, kterou měla ráda.

Xena prošla pod blikajícími lampami a zamířila do odlehlé uličky, ještě menší, a ještě zapomenutější než ulice, na kterou byla večerka. Po každé straně byly tři domy a ve všech bylo už zhasnuto. Jenom na křiklavě žlutém domě výstřední paní se spoustou koček svítila barevná vánoční světýlka. Xena neměla s výzdobou problém i když byla poněkud hodně duhová, protože paní Elizabeth Canmore byla velmi odlišná od ostatních lidí. Proto ji taky Xena měla ráda. I jejích 13 koček o které se jako zázrakem dokázala starat. Když měla Xena čas, někdy za ní zašla a popovídala si s ní pomohla jí uklidit, nakoupit nebo obstarat zahradu. Strávila s ní spoustu příjemných okamžiků, na které ráda vzpomínala. Ale kotě jí paní Canmore nikdy nenabídla. Xena na ni netlačila a nikdy neřekla, že by nějaká chtěla, ale v duchu si vždycky představovala, jaké by to bylo nějaké vlastnit. Doufala, že ji někdy kotě dá a Xena si bude moct plnit jedem ze svých snů.

Když se blížila k domu, jako obvykle zkontrolovala, ve kterých místnostech se svítí. Jejich dům měl dvě patra, a asi 8 místností. Svítilo se v pokoji její sestry Donny, která byla ve druhém patře s okny do ulice. Díky světlu v pokoji byla krásně vidět výzdoba na okně která většinu sousedů popuzovala, protože byla moc růžová, ale Donna si stála za svým a výzdobu tam nechala. Přesně pod okny do jejího pokoje, který byl vedle pokoje Donny byl vchod do domu a vedle vchodu bylo okno do obýváku. V něm se nesvítilo to znamenalo, že jejich mamka nejspíš už spí. Tátu ale neměli jim nechyběl, protože ho nikdy nepoznali. Xena vešla do domu, vyzula si boty a zamířila ke schodům do svého pokoje. Už na schodech slyšela Donnu, jak běhá po patře a chystá se na zítra do školy. Nejspíš se sprchovala zkoušela si oblečení a líčidla a účesy. Dokázala si živě představit na co si Donna zrovna teď stěžuje. Vždycky se totiž začne chystat v sedm a přestane o půl jedenácté, protože musím vyzkoušet všechny odstíny rtěnky a stínů. Potom si stěžuje že nemá líčidla. A zřejmě nemá ani mozek, protože kdyby ho měla, tak si zapamatuje, jak strašně vypadá, když má extra růžovou rtěnku, čtyřikrát prodloužené řasy, zelené stíny na oči a světlé vlasy vyčesané do vysokého culíku bez ofiny. A když si k tomu vezme krátký oranžový crop a černé šortky tak se to nedá vydržet.

No tak strašné to zase není ale něco ve stylu této kombinace si Donna zkouší skoro vždy. Když Xena vystoupala po schodech tak uviděla přesně to, co očekávala. Donna běhala po patře jenom v ručníku, který byl stejně jako skoro všechny její věci odporně růžový s kytičkami – člověk by si myslel, že ve 14 letech už bude mít rozum – a naříkala, že nemá co na sebe. Co na to říct. Xena si potichu vlezla do svého pokoje a vysypala obsah batohu na postel která stála v rohu pokoje napravo od okna. Byla tmavě šedá, asi půl metru vysoká, s černým povlečením a prostěradlem. Nad postelí byla jediná polička s umělou květinou, ozdobným svícnem, kterých bylo v jejím pokoji opravdu hodně a knihou. Vedle postele stál stolek s šuplíkem, ve kterém měla sbírku ozdobných a vonných svíček. Na stolku stála lampička s nastavitelným jasem a barvou a vedle ní fotka té nejroztomilejší kočky kterou našla. pod oknem nebyl žádný nábytek, jenom na zemi ležel pečlivě povysávaný bílý kobereček a na něm štos asi deseti knížek. Na levé straně od okna byl psací stůl a lampa vedle něj. Na stole byly poházené sešity, které si připravovala do školy, propisky se váleli na nich a dvě otevřená pouzdra ležela úplně nahoře. Na kraji stolu byly svíčky a svícny. U stěny s dveřmi, naproti stolu byla vysoká šatní skříň s ozdobnou klikou na dveřích. Mezi šatní skříní a stolem vysela na stěně soupravy poliček na kterých stáli umělé květiny a svícny se svíčkami. Pod ní bylo velké zrcadlo, které stálo na zemi a naproti byla obrovská knihovna, která zabírala skoro celou další část knihovny byla u nohou postele a poslední naproti stěně. Společně tvořili útulný koutek, ve kterém byl teplý koberec, dva vaky a spousta polštářků. V rohu koutku byla pečlivě složená červená deka. V posledním rohu byla poledancová tyč a provazy, které se různě proplétali mezi sebou, takže se nedalo jednoduše vylézt. Nahoře nad nimi byla zavěšena síť ve tvaru hamaku, pokrytá dekami a polštářky kde Xena trávila čas, když četla nějakou knížku a nechtěla být rušena. Celou pokrýval šedý hladký koberec, který pravidelně vysával.

Xena si sedla na postel a rozložila vedle sebe nákup, aby se ujistila, že má všechno. Nekupovala nic extra jenom nějaké jídlo na zítra protože jí došly její oblíbené tyčinky a bílé jogurty. Taky ji zaujali nějaké vonné svíčky a koupila si novou houbu na sprchování. Vonné svíčky uklidily k ostatním, popadla batoh vrátila do něj ostatní věci, které koupila a šla je uklidit. Sotva vyšla ze dveří a uviděla spoušť v koupelně Donny byla vděčná, že mají každou svoji koupelnu. houba sice že Donna stejně jako ona nepořádek nesnáší a pokaždé si po sobě uklidí ale nechtěla by se sbírat tím množství věcí a hledat kam položit na sprchování. Ve své koupelně měla hned jasno. Její koupelna byla zařízena v moderním stylu, černá vana byla vpravo ode dveří, naproti dveřím bylo umyvadlo a velké zrcadlo, které měla iv pokoji. Záchod byl nalevo ode dveří. Zbytek zabírali poličky skříňky a věšáky. Na jednu z těch poliček položila Xena houbu na sprchování a vyšla z koupelny. Potom zašla dolů, dát jogurty do lednice a tyčinky do skříňky. Cestou do pokoje ji ještě zastihla Donna, která se za tu krátkou dobu, co byla Xena doma, jako zázrakem stihla obléct a nalíčit.
"Xen co myslíš, je to dost dobré na první týden školy?"
"Je to dobré, pokud si celý outfit změníš, protože si myslím, že zelené šortky a divný modrý crop se moc nehodí k tomu růžovému make-upu."
"Nevím, co se ti na tom nelíbí."
"Ptala ses na můj názor, tady ho máš. Nechápu, jak my dvě můžeme být dvojčata. No nic já jdu spát."
"Dobrou."
Xena byla ráda že je starší o deset minut a Donna ji teda moc neotravuje. Ony spolu vycházeli docela dobře jenom na stylu se moc neshodovali. Xena měla radši moderní černé zařízení domu a Donna preferovala růžové minimalistické stolečky a koberečky. Za mířily každá do své koupelny, Xena aby se osprchovala a Donna, aby si vyzkoušela další katastrofální kombinaci.

Jakmile vešla do koupelny a zavřela za sebou dveře, Xena protočila oči. Tohle připravování do školy bylo únavnou součástí jejich předškolního rituálu. Vzpomínala si, že když byly menší, jejich mamka pro ně připravila tabulku, kde byl roztomilým napsaným seznamem věcí, které měly udělat, jakmile přijdou ze školy domů a ráno před tím, než odejdou. Byl to takový ten styl jako 'vyklidit si svačinovku, vylít pití, udělat úkoly...' Xena už ten seznam dávno vyhodila ale Donna si ho pořád schovávala jako vzpomínku na dětství. Xena si nechtěla připomínat dětství. Ne že by bylo nějak strašné, ona měla na dětství hezké vzpomínky, protože v dětství si byli s Donnou velmi blízko a všechno podnikali spolu as mamkou. Jejich oblíbená byla ježdění do zoo, koupání a poznávání všech hřišť, které na světě existovaly. Někdy lezli na stromy, ale Donna to neměla ráda, protože Xena jednou spadla a potom jí bolela ruka. Donna se vlastně bála úplně všeho co Xena považovala za normální. Lezení po stromech, běh nebo hraní si s koťaty a kočkami Donna prostě nepovažovala za zábavné aktivity a místo toho chodila s kamarády nakupovat, do kina a potulovat se po ulicích. Co při tom dělali, kolik jich bylo nebo jestli v Donině partě byli nějací kluci Xena netušila, protože nechodila na stejnou školu jako Donna, která chodila na měšťanku, protože se nechtělo hlásit se na gympl. Xena se místo toho rozhodla zkusit štěstí a přihlásila se na gymnázium v ​​centru města. U přijímaček byl 13 což označila za úspěch. S těmito úvahami se dosprchovala a odešla do svého pokoje si číst. Předtím než vylezla do sítě, zkontrolovala mobil, protože měla nerada zmeškané hovory nebo nepřečtené zprávy a ke čtení si mobil nebrala. Podle ní to bylo u čtení nepotřebné zařízení, které mělo zlozvyk, že vždycky zapípalo, když byl v knížce ten nejvíc napínavý moment. Xena položila mobil na stůl a našla nabíječku, aby doplnila chybějící procento. Dělala to tak každý večer i když měl třeba sedmdesát procent. Byla ráda, když věděla její mobil vydrží celý den a nemusela se bát, že se jí vybije. Potom přešla na kobereček a vybrala z knížku hromádky, která ležela na něm. S ní vylezla do hamaku a otevřela ji na stránce kde měla záložku. Byla to romantická knížka a Xena ji četla jenom proto, že si ji v knihovně sama doporučila a nesnášela, když si odnese z knihovny knížku a nepřečte ji. Takže se ji snažila přečíst co nejrychleji aby to už měla za sebou. Stejně skoro nevnímala, co čte.

Knížka ji ale asi vtáhla do děje víc, než čekala, protože když zvedla oči k černým hodinám nad stolem bylo půl jedenácté v noci. Zaklela. Měla by už spát, protože ráno znova vstávala v šest do školy. Proti své vůli slezla dolů z hamaku, odložila knížku a zhasla světla. Pohledem ještě zabloudila k oknu, aby zkontrolovala ulici jako to dělala každý den. Všemla si jediné změny. Vánoční světýlka na domě paní Canmore byla vypnutá a svítilo se skoro ve všech místnostech. Xenu napadl jenom jeden důvod proč. Jennifurr už byla skoro měsíc a půl těhotná možná víc. Nejspíš si vybrala tu nejhorší dobu. Za jiných okolností by Xena přišla pomoci, ale věděla, že to nebude mít cenu, protože paní Canmore každý večer odpojovala zvonek, aby ji nikdo nerušil. Proto se rozhodla, že tam půjde zítra po škole. S tímto usnula.