Vykoupený (omegaverse BL)

Kapitola 1. Hádka

,,Cože?!" vykřikl jsem nevěřícně na matku.

„Co si na mě dovoluješ zvýšit hlas?! Prostě jdeš z domu, co na tom nechápeš?!" okřikla mě matka a třískla při tom do stolu.
Koukal jsem na ni s dost zmateným ale zároveň nevěřícným pohledem.

„Co na mě tak blbě čumíš?! Mazej si zabalit, zítra ráno odjíždíš!" zařvala na mě matka.
Radši jsem se zvedl od stolu a odešel si tedy zabalit. Nechtěl jsem se s ní hádat víc než by bylo třeba.

Aby jste pochopili, jsem omega která se narodila dvoum alfám. Můj otec v domnění, že ho matka podvedla odešel a já jí zůstal na krku. Poslední dobou se chovala zvláštně. Moc na mě neřvala, dávala mi více najít a i jsem dostal nějaké nové oblečení. Nechápal jsem k čemu to všechno, až do dnes. U večeře mi matka oznámila, že mě prodala do nějakého pochybného podniku. Prý nemá tušení, co tam se mnou bude, ale říkala, že je jí to jedno. Proto se strhla ta hádka.

Začal jsem si balit to málo co mám, a celou dobu přemýšlel co mě tam čeká. Věděl jsem jedno. Nic dobrého. S omegami se totiž zachází jako s kusem hadru. Obrazně řečeno. S touto  myšlenkou jsem usnul naposledy na svém rozkládacím gauči.

Ráno jsme se probudil, nebylo mi vůbec dobře. Bál jsem se, co se mnou bude. Matka mě mohla prodat komukoli a divných lidí je na tomhle světě hodně. Oblékl jsem se do něčeho slušnějšího, aby matka nenadávala, a šel jsem dolů do kuchyně.
,,No to je dost, že jsi vůbec přišel" vyštekla na  mě. Pěkně přivítání, ne?
,,Promiň" řekla jsem a sklopil pohled k zemi.
,,Před domem na tebe čeká auto, chovej se slušně a nedělej problémy, jinak uvidíš" zasyčela.
,,Dobře" odpověděl jsem, co jiného, že?
,,Tak ahoj" rozloučil jsem se s ní a došel k domovním dveřím.
,,Nazdar"odpověděla s naštvaný, ale i úlevným výrazem.
Došel jsem k autu. Tam na mě už čekala nějaká beta a řekla mi, ať nasednu. Poslechl jsem jí a sedl si za spolujezdce. Tohle bude ještě dlouhý.

O 5 let později:

,,Říkal jsem, ať už mě s tím neotravujete! Udělejte to, jak jsem řekl. Bez námitek!" okřikl jsem mé neschopné zaměstnance a telefon odhodil na stůl.

,,Proč to nemůžou udělat pořádně hned napoprvé?" nechápal jsem.
Opřel jsem si hlavu o opěrku židle a na chvíli vypnul. Tohle mě jednou zabije, zavrtěl jsem hlavou a povzdechl si.

Zvedl jsem se a došel k velké prosklené stěně v mě kanceláří. Miluji tenhle výhled. Chvilku jsem tam stál a jen přemýšlel. Zkontroloval jsem hodinky a zděsil se.

,,To mi to nikdo nemohl připomenou?" vyjekl jsem. Rychle došel ke křeslu na nasadil si své tmavě modré sako, které se hodilo k mému obleku. Ladně jsem vyšel ze své kanceláře a kývnutím se rozloučil se sekretářkou, která právě telefonovala.
Vyšel jsem ze své firmy a nasedl do auta a vyjel.

Aby jste pochopili, jsem Ayato Kibutsuji, alfa. Vlastním poměrně velkou a prosperující architetickou firmu ,kde zaměstnávání omegy. Ano, omegy. Někteří se možná divíte, proč zrovna je. Je to poměrně lehké.

Jsem velký odpůrce dnešního systému alf, bet a omeg. Nelíbí se mi, jak se s omegami zachází. Jsou to přece taky lidé a měli by mít stejná práva, jako ostatní. Proto jsem se rozhodl jim pomoct, alespoň částečně.

Chodím po těch pochybných podnicích a tam je na dražbách kupuji. Ale to hrozný, proč ty dražby existují, je to odporné... Pokračujeme, potom jim dám práci v mé firmě, ať si můžou vydělávat a částečně je i zajistím. Majtele těch podniků chci dostat za mříže, ale není to moc snadné, co si budem. Taky mají dobré právníky.

Teď právě jedu do jedu do jednoho z těch odporných podniků. Na toho kreténa, co to vlastní už mám docela dost důkazů, takže by to dneska mohlo klapnout.

Slova autorů:
Nihao, doufáme, že se vám tento příběh bude líbit a nebude to takový shit, a můžeme vás ujistit, že tento příběh bude rozhodně dále pokračovat a neskončí někde na skládce, protože to co máme vymyšleno je master peace.