Smrtící minulost

3. Kapitola-Třídní sraz

Sešli se v kanceláři. "Ahoj Davide, nemohl jsem celou noc spát. Jsem z toho nějaký mimo. Nedokážu uvěřit co se to děje." "Já nad tím také přemýšlel. Mám pocit, že jsme tenkrát na něco zapomněli. Když si to promítnu. My nejsme u policie 5 let, dneska nám je třicet a všichni učitelé jsou po smrti nebo těsně před smrtí. Pochybuji, že by měl někdo nějaký omlazovač a šel se táhnout s dospělým chlapem na koleje." "Z učitelů to určitě nikdo nebyl. to můžeme vyloučit rovnou. Musíme pozvat spolužáky a varovat je. Zároveň s tím je i vyslechnout." Oba seděli u stolu, pili kafe a před sebou měli rozložené fotky svých spolužáků ze základní školy. Na dvou fotkách byl nakreslený červený křížek.  Těch pět zbývajících bylo teď na dvou seznamech. Každému z nich může jít o život a každý z nich může být vrah. Devět lidí celkem, včetně dvou detektivů. Oni teď musí přijít na to kdo brutálně zavraždil sedm lidí. "Hele Márty, víš co mě zaráží ? Jak to, že někdo, byl rozřezaný, zmrzačený a někdo byl jen otrávený nebo zastřelený?" " Jo to je pravda, taky mě to napadlo. "Znamená to, že ten chlap nemá žádný rituál". Jenomže problém je i v tom, že jsme nikdy nenašli otisky ani zbraně. Prostě nic co by nás někam posunulo nebo nám dalo stopu." 

Projížděli složky dospěláků, které viděli naposledy jako děti. Tomáš je vysoký, tmavovlasý a hnědooký. Přezdívalo se mu "Eiffelovko". Už tenkrát měl metr sedmdesát a měl poměrně velkou sílu a tetování. Pocházel z nekompletní rodiny a střídal děcák a pasťák. I přesto, že dělal klukoviny, tak s ním byla sranda a s nikým vyloženě problém neměl. Spíš to vypadalo, že do třídy posadili dospělého mezi tlupu usmrkanců. Podle složky sedí v base za neplacení alimentů na tři roky. "Márty, pamatuješ Tomáše?" "Ano, pamatuji." "Sedí v kriminále. Chlapec si pořídil děcka a neplatil výživný." "Tak u něj se to dalo předpokládat, že skončí v base. Už tenkrát lezl z průšvihu do průšvihu. Asi mu nedali klíče, ať si jde někoho jen tak zabít. Hlavně už tenkrát seděl co si vzpomínám." "Ne to neseděl, to byl na léčení kvůli fetu a chlastu." "Jo máš pravdu. Tak ho asi můžeme škrtnout. Sice bychom ho měli vyslechnout, ale intuice mi říká, že člověk jako on, měl jiný starosti, než pět staříků. Co si myslíš Davide?" "Dáme ho stranou a uvidíme."

Hned vedle byla Adéla. Blondýnka s modýma očima. Vždycky byla štíhlá a i teď po dvou dětech vypadá pořád skvěle. V devítce snila o tom. že se stane modelkou. Vždycky ji zajímala poslední móda, líčení a drahé věci. Její táta byl úspěšný podnikatel a své dcerunce dopřával to nejlepší. Byl to chytrý chlap, což se o Adéle říct úplně nedalo. Teď žije v Itálii a za manžela má známého fotbalistu. V podstatě se jí splnilo co chtěla. Žije v luxusu, spolupracuje s módními značkami a má dvě děti. "Márty, Adéla si vzala nějakýho "makaróna" a žije s ním v Itálii, pamatuješ si na ty její copánky?" "Jo pamatuju, pak už nosila jen culík. Měla dlouhé vlasy. Kdyby byli na místě činu tak bychom je nepřehlédli." "Hlavně ji to moc nemyslelo. Teda kromě hadrů a krámů."

V ten moment do kanceláře přiletěl ředitel." Pánové, jak to vypadá ? Hýbeme se někam ? " On vypadal vždycky naštvaně. Byl to starý zákon. Svalnatý pán okolo padesátky. Práce, posilovna, televize. To bylo pořadí jeho zájmů. Děti neměl a žena mu zemřela při leteckém neštěstí. Měl krátké šedivé vlasy, oči černé a na levé tváři měl jizvu po bitce se psem. Jeho přirozená autorita mu seděla k jeho charisma a  všichni ho respektovali, ale Mártyho a Davida bral skoro jako své syny. Měl radost, že se chlapi vrátili zpět do jeho týmu. "No, projíždíme si složky. Zatím jsme zjistili, že jeden sedí a druhá je v Itálii." " On od pohledu vypadá jako sígr a ona jako typická barbína." "Tomáš sedí už půl roku, toho máme bokem a naše "Barbie" je teď u rodičů, tu si předvoláme než odjede zpět." "Dobře Davide, a tahle zrzka je kdo?" "Tohle je Terka, pane řediteli."

Zrzavá, štíhlá holka. Výška 165cm, modrý oči. Tenkrát chtěla být veterinářkou. Milovala zvířata. Mezi lidmi byla spíše tichá a neviditelná. Často bývala sama o přestávkách na chodbě nebo na záchodech. Pocházela z normální rodiny a do školy chodila i její mladší ségra. Chodila často v džínách do zvonu a nejčastěji nosila tílka. V zimě chodila v keckách a v létě bos. Trochu psycho, nebo greenpeace, ale celkem v pohodě holka. 

"Tahle Tereza, co o ní víme?" " Pane řediteli, o ní víme to, že má svojí vlastní veterinární ordinaci." Bezdětná a pokud nemá přítele tak i nezadaná." "Márty, co si o ní myslíte vy? Zná anatomii a dokáže vás rozebrat a zase složit". " No, pane já si nemyslím, že by veterinářka měla zapotřebí dělat z lidí skládačky pro dospělé." "Hm, to zjistíme. Koho tady máme dál?" "Eee, Vendy."

Druhá blondýnka na seznamu, ale velice inteligentní. Hodně ráda četla knihy a časopisy. Každý rok měla samé jedničky. Věnovala se atletice. Nebyla to klasická šprtka s brýlemi, měla vypracovanou postavu a ráda se bavila s klukama o sportu. Lidé ji občas nazývali "babochlapem", i když byla půvabná a na všechny milá. " Pracuje jako trenérka atletického týmu." "Není to náhodou vaše dcera šéfe? Hehe" "Márty, nech si ty vtipy!" "Promiňte, ale je namakaná jako vy, myslím si, že i její syn bude zvedat činky. Davide šel by si si s ní zacvičit?" "Jasně, že jo a pak bych se týden léčil." Konverzace byla veselá a čas plynul. Poslední na seznamu byl Kája. Kluk o kterého se po smrti rodičů staral strýc a teta, jelikož svoje děti mít nemohli, tak neváhali pomoct svému synovci. Na své rodiče si moc nevzpomínal, ale měl štěstí, že se ho ujala rodina a osvojila si ho jako svého. Jeho starší brácha se odstěhoval do Austrálie a i když si občas volali jejich vztah byl na bodu mrazu. Má hnědé krátké vlasy a hnědé oči. Patřil k těm menším ze třídy a nosil brýle na čtení. Vypadal jako nějaký profesor a občas tak i mluvil. Bylo to legrační, když u tabule předváděl parodování učitelů. Dneska je z něj historik na volné noze. 

Márty a David museli tyhle lidi opět vyslechnout. Na jednu stranu měli radost, že se po letech opět uvidí se svými spolužáky a mohou si udělat takový malý třídní sraz, ale na druhou stranu nemohli v nikom mít jistotu a museli si dávat pozor na všechny a ke všem přistupovat jako k možným pachatelům.