Rozhodnutí

Část 11

Jsem tu, na vaše přání, s novou kapitolkou. Užijte si další část a omlouvám se za chyby, které tam možná najdete :D ^_^ 

„ Vždyť máš jít do té knihovny. To jsi opravdu tak nezodpovědná, že vyměníš vzdělání za rande?! "

„ Není to rande! A neměj obavy, na to jsem taky myslela a domluvila jsem se s ním, že se sejdeme ještě před tím, než zajdu do knihovny. "

„ Já tě varuju, jestli do té knihovny nezajdeš, já si to zjistím a pak tě uškrtim. "

„ Zajdu, neboj, nechci mít hned na začátku školního roku újmu. " ubezpečuju ji.

„ To je dobře a nechceš za ním jít teď? Já stejně ještě musím na snídani."

„ Ne, to je v pohodě, radši zajdu do knihovny, mám ještě půl hodiny, takže bych mohla něco málo stihnout sepsat. "

„ Ovšem. " pousměje se. „ Tak se zatím měj, pak tam za tebou přijdu. "

„ Jasně, zatím se tu měj. " rozloučím se s ní před síní a jdu do knihovny. Když do ní vejdu, moc lidí tu není. Tomu se ani tak moc nedivím, je brzy ráno, většinou je tu nejvíce nacpáno po vyučování, kvůli úkolům. „ A sakra. " řeknu si pro sebe, když si uvědomím, že se naší školní knihovně absolutně nevyznám. Všechny knížky mi pomáhala hledat buď Alice, nebo Lil. Porozhlédnu se po knihovně, jestli tu není někdo, kdo by se tu mohl vyznat, kromě knihovnice. „ A hele, támhle sedí Remus. " oddechnu si vduchu.

„ Ahoj Remusi. "

„ Ahoj An. Potřebuješ něco? "

„ Vlastně jo. Chtěla bych tě poprosit, jestli bys mi pomohl najít nějakou knížku k tomu úkolu od Binnse. "

„ Jasně. Rád ti pomůžu. " přikývne. „ Pojď za mnou. " zvedne se a jdeme někam k zadním regálům. Když ho tak pozoruju, všimnu si, že mírně kulhá, což mě dost zarazí.

„ Remusi? Co máš s nohou. "

„ Já ... Jen jsem zakopl o postel. "

„ Vážně? Spíš to vypadá, že bys měl chodit o berlích. "

„ Neměj strach Anie, nic to není. "

„ Byl si s tím za Poppy? "

„ Jo byl. "

„ A co ti na to řekla? "

„ Přestaň se mě vyptávat Madelyn, nechci o tom mluvit. "

„ Nikdy. Mi už neříkej ... Madelyn. A já se tě naoplátku přestanu vyptávat na tu nohu. " navrhla jsem mu vytočeně.

Povzdechne si. „ Tak dobře. " odsouhlasí a dál už se mnou nebaví.

„ Hurá, tady to je. " poví. Pohlédnu na regál, který je až neuvěřitelně rozšířený.

„ Řekni mi, že to nebudu muset celé prohledat. "

„ Ne, stačí jen říct určité kouzlo. Víš jaké? "

„ Jestli sis nevšiml, nemám na hádanky čas. "

„ Ale no tak. Snaž se trochu. " usměje se.

„ Tobě se to řekne, ty dáváš při hodinách Formulí pozor. "

„ Já vím. Ale tohle kouzlo jsme opakovali předminule. " upozorní mě.

„ Vždyť ani nevím, jakou knihu mám hledat. " rozhodím ztraceně rukama.

„ Accio! " napřáhne ruku, do které se mu z horní poličky snese jedna z knih. „ Tady ji máš. "

„ Díky. A příště bych prosila pomoc bez těch hádanek. " napomenu ho a jdu si najít nějaký hodně odlehlý stolek, abych se mohla pořádně soustředit a nikdo mě nevyrušoval. Zalezu si až do zadního kouta, ke kterému se nikdo moc nepřibližuje, což se mi v téhle chvíli hodí. Vyndám si z tašky pergameny, brk a položím knihu na stolek. Je to náročnější, než jsem čekala. Tentokrát si dal pan profesor opravdu záležet. Otevřu si knihu, najdu si určitou kapitolu a začnu si číst. Sedím tu už asi 10 minut, ale pořád nevím to, co potřebuju plus ta kapitola má asi 15 stránek. Kdežto mě to nudí už u páté. Mám už jen 5 minut, Lily nikde, úkol pořád nemám, co je to dnes sakra za den. Naštvaně zabouchnu knížku a třísknu s ní o stůl.

„ Pššššt!!! " křikne na mě knihovnice.

„ Pardon. " omluvim se, ona po mě ještě jednou šlechne varovným pohledem a dál si mě nevšímá. Povzdechnu si a složím si tvář do dlaní.

„ Co ti ta kniha udělala tak hroznýho? " zeptá se. Sundám ruce z tváří a uvidim před sebou Willa. Klečí přede mnou s nadzvednutým obočím a úsměvem na tváři.

„ Nic, jen mi to nejde. Jsem dneska naprosto neschopná. " zapřu se rukou o stůl a podepřu si jí hlavu.

„ Chceš, abych ti s tím po vyučování pomohl? "

„ Ne, v pohodě. Nechci tě s tim otravovat, navíc by měla přijít Lilyan. "

„ Ty mě nikdy neotravuješ a Lily? Tu tady teď nevidim. "

„ Ještě si to promyslím, ano? " zeptám se, uklidím knížku a začínám si pomalu skládat svoje věci.

„ V to doufám. " zasměje se a já s ním.

„ Přesně tohle mám na tobě ráda. Vždycky mě dokážeš rozesmát. " pousměju se.

„ Díky, ale to už vím dávno. " usměje se a já samozřejmě s ním.

„ Zase to s tou samochválou nepřeháněj. Už mam zbalené věci, můžem jít. "

„ Nepřehánim, co máš první hodinu? "

„ Dějiny s Binnsem. "

„ Počkat, ale když máš Dějiny dneska, tak na kdy máš ten úkol? "

„ Uklidni se, Dějiny máme i zítra. "

„ Aha. Ale proč máte ten úkol až na zítřek? "

„ Nevím, se ho zeptej. " pobídnu ho, při otvírání dveří. Avšak, když chci chytit jejich kliku, dveře se otevřou a já spadnu na onu osobu.

Pokračování příště :D Do koho si myslíte, že Anie vrazila?? :D ^-^