Němá láska

Prolog

Nobody's point of view.
Seděl jako vždy na stejném místě a koukal na druhou stranu parku, kde byla dívka kterou každý den pozoroval. Díval se jak sedí a kreslí něco na papír, tak moc by chtěl vědět co kreslí, ale neměl odvahu za ní jít. Vždy když koukla jeho směrem usmála se, on však její úsměv neviděl, pokaždé se podíval jinde.

Ona seděla na stejném místě jako každý den a malovala chlapce, který seděl na proti ní. Milovala, když na něho pohlédla a on rychle otočil hlavu aby "jak se říká" nebyl přistižen při činu. Chtěla jít za ním a ukázat mu svoje obrazy ,ale bála se, že by si o ní myslel ,že je blázen když maluje cizího chlapce, který vždy ve stejný čas sedí na své lavičce a pozoruje dění tady v parku.

Oba odcházeli ve stejný čas, ale každý jiným směrem. Chlapec se těšil na každý den v parku, nemohl se dočkat až jí znovu uvidí jak se usmívá na lidi okolo sebe, jak se soustředí na každý tah, který udělá tužkou na papír, miloval to.Miloval jí.

Ahoj jsem tady s novým příběhem. Doufám, že se vám to bude líbit.
Hodně jsem teď koukala na romantické filmy, ale ani jeden děj se neodehrával takhle, venku jsem z pozorovala lidi kteří nemohou mluvit nebo neslyší a dorozumívájí se znakovou řečí. Vždy mě to fascinovalo, jak se člověk, který nikdy nemohl mluvit nebo který nikdy neslyšel usmívá všude kam se pódívá. No a tak mě napadl tady tenhle příběh. Omlouvám se za chyby.
Tak snad se vám to bude líbit :)