Němá láska

1.

Nobody's point of view.

Jako každé ráno chlapec odcházel do své školy. Vždy se rozhlížel jestli zahlédne tu dívku, ale nikdy se mu to nepovedlo a bohužel se mu to nikdy nepovede. Dívka chodila do jiné školy než on. I když jeho škola byla pro něho dobrá,pro ní by to byl horor.

Chlapec po škole utíkal rychle domů aby byl v čas v parku. Chtěl ji vidět. Tak moc jí chtěl vidět se usmívat. Jakmile došel do parku posadil se na proti dívce, která se na něho usmála. On ji úsměv vrátil a zamával jí. Dívka mu zamávala na zpět. Vedle chlapce se posadila starší paní a začala krmit holuby. Dívka se za culila a radši začala kreslit. Chlapci bylo jasné co začala kreslit, když na něho ukázala ať počká, vždy když se koukla usmála se.

"Tvoje děvče? "Promluvila ta starší dáma, "Ne" posmutněl. "A pročpak za ní nejdeš? " Rozházela další drobečky tvrdého pečiva. "Nevím co bych ji řekl. " Za lhal chlapec, on totiž věděl co by ji rád pověděl. " Nezáleží na tom o čem si budete povídat, hlavní je ,že budeš krůček od toho stát se jejím princem."
Koukla se na něho a věnovala mu jeden upřímný úsměv. "Ale co když se mnou nebude chtít mluvit?" Loktama se opřel o nohy a hlavu nechal spadnout do dlaní.
"Kouká po tobě, usmívá se na tebe, ona čeká až ji konečně oslovíš, ale měl bys to udělat rychle nebo tě někdo předběhne jako třeba tamhle ten kudrnáč!" Ukázala paní jejím směrem on se tam koukl.

Kudrnatý chlapec se posadil k dívce a pozoroval co kreslí. Věděl, že dívka vždy kreslí to co vidí proto se rozhlídl okolo sebe a pak se zastavil u jednoho páru před sebou. Nakoukl znovu do bloku, na který kreslila,potom zpátky na lavičku,kde seděl chlapec, který pozoroval jak ptáci zobou drobečky chleba.

Ahoj jsem tu s novým dílem ^-^ Omlouvám se za chyby..