Stáli jsme oba na místě, kde jsme se potkali poprvé. Tedy až na to, že v té době bylo všechno jiné, než je teď. Chodila jsem na střední školu teprve do druhého ročníku a tolik jsem toho nevěděla. Nikdy by mě nenapadlo, že povídačky, které se dětem říkají, když zlobí, jsou pravdivé. Nenapadlo by mě, že budou existovat upíři, čarodějky, dvojnice, vlkodlaci, nebo třeba hybridi. Jo tenkrát všechno bylo jiné. Měla jsem šťastnou rodinu. Máma s tátou žili, Jeremy nebyl lovec upírů, Jena studovala v klidu na univerzitě a můj otravný strýček John byl pro mě jen strýc, o kterém jsem nevěděla, že je můj pravý biologický otec a tím pádem, že já jsem adoptovaná. No taky v té době jsem netušila, že může po světě běhat moje o pět set let stará dvojnice, která je ke všemu upír, co se mě pokusí několikrát zabít.
Ten večer byl sám o sobě jiný. Končil pomalu školní rok a já měla úplně jiné starosti. V té době jsem řešila jen, jak mám říct Mattovi, že už ho nemiluju, ale beru ho jen jako skvělého kamaráda. Ale pak jsem potkala tebe. Dva cizinci co se potkají na ulici. Jak komické, ale když si na to vzpomínám, utváří se mi na tváři úsměv. Ani jsem tě neznala a hned jsem s tebou mluvila o své budoucnosti, nebo co mě trápí a jak jsi mi řekl, že víš, co chci. Že chci lásku, která mě pohltí. Že chci vášeň a dobrodružství a možná taky trochu nebezpečí. Připadalo mi jako bys ve mně četl jako v otevřené knize. V ten okamžik jsi mě okouzlil. Nikdy by mě nenapadlo, že budeš mluvit, ale zrovna o sobě. Je to ale pravda. Protože až díky tobě jsem zažila lásku, která mě pohltila, poznala jsem, co je to pravá vášeň, protože když si vzpomenu, kolik nocí jsme spolu strávili, nebo okamžiků, musím se červenat. Život s tebou byl a je jedno velké dobrodružství a proto jsem také zažila trochu toho nebezpečí, no co by se taky dalo čekat, když je váš přítel upír. Sama jsem se jím stala, ale teď jsem zpět.
Jsem zpátky člověk po dvou letech. Má to ale jeden háček. Jsem v kómatu, protože byla na mě uvelebena kletba, která nejde zrušit, a proto budu v tomhle stavu, do doby než moje nejlepší kamarádka umře. Dokud neprožije svůj krásný dlouhý život, který bude trvat minimálně šedesát let. No taky může trvat i osmdesát let, přeci jen je Bonnie čarodějka a ty se pochopitelně dožívají mnohem déle než normální lidé. Je mi tě strašně moc líto, protože když si uvědomím, že se takovou dobu neuvidíme a ty mě nebudeš moct ani navštívit. Je mi z toho do breku. Tak moc tě miluju a vím, že ty zase miluješ mě a proto je mi tě taky tak líto. Nechci, aby ses trápil. Chci, abys žil svůj upíří život dál a užíval si ho. Užíval si každý den, moment a měl vzpomínky, protože až se jednoho dne proberu tak chci, abys mi vyprávěl, jak jsi žil. Nechci, aby ses trápil, že s tebou nejsem. Vždycky budu, protože já na tebe i v tomhle stavu budu myslet a čekat jen a jen až se budu moct probrat a prožít s tebou ten náš krásný lidský život, tedy pokud si to budeš v té době ještě přát.
Vím, že už nám zbývá jen pár chvil a pak se dlouho neuvidíme, proto si chci tenhle okamžik užít, jak to nejvíc jde. Celou dobu jsi mě prosil, abych si s tebou zatancovala, tak to máš mít. Tohle bude ten nejlepší tanec, který spolu zatancujeme, protože teď jde o všechno. Bereš mě za ruku a já ti pokládám hlavu na rameno. Najednou je ve mně tolik pocitů, jsem šťastná, ale zároveň i smutná, protože se tak dlouho neuvidíme. Mám chuť tě líbat a nikdy nepřestat, ale ze všeho nejvíc chci, aby tenhle tance nikdy neskončil. Pak pomalu přidáváme na tempu a ty mě zvedáš ze země a já se opírám o tvá ramena a pak to přijde. Najednou si mě k sobě přitáhneš a já se tě ptám, jestli si připravený se rozloučit. Samozřejmě že nejsi, kdo by taky byl připravený se vzdát své lásky na minimálně šedesát let. Miluji tě Damone Salvatore, jsou moje poslední slova, protože pak už mě jen políbíš a já jsem najednou sama.
ČTEŠ
I see you again ✔
FanfictionTato krátká povídka je na Delenu. Děj se odehrává, když je Elena v kómatu a Damon je v její hlavě, aby se s ní rozloučil. Jsem v psaní nováček tak snad se bude líbit.