Mrtvá.
Mrtvá!?
Ne, vždyť cítím své tělo a vzduch.A teď , teď se objevily obrazy. Jsou v mlze a rozostřené , ale teď se pomalu vyjasnují. Co je to tam dole? Protírám si oči , ale nic nepocituji. Cítím se , ale nevidím. Nemám tělo. Ale tam dole... Tam dole...
Tam je mé tělo.
Tlačenice okolo mě... Nebo jen okolo mojí skořápky řídne. Bitka je u konce. A my zvítězili.
Ale já jsem mrtvá.
Jedna tvář se zdvihá vzhůru a hledí na mně.
Borro, můj vudce, jak mi od malička máma vštěpovala.
Cítím , jak mě ten pohled svažuje a dusí, braním se, chci ve své volnosti odletět pryč. Co... Cítím své tělo. Stahuji se bolestí, několik rukou mne uchopí a nese pryč a já se propadám do temnoty, ale ne té lehké, do těžké černo černé černě.
Jaaj tak jsem se konečně donutila napsat prvou kapitolku
:D je straaašně nejasná , ale v příští snad pochopíte o co kráčí a také doufám , že prominete mé občastné pravopisné chyby, Většinou píšu z mobilu...
