Můj první příběh

První den školy

Dnes je první den školy a moc dobře jsem se nevyspala zdála se mi strašná noční můra. Moje noční můra byla o jednom zlém pánovi který mě chce proměnit v démona bylo to tak že jsem šla na záchod pozdě večer a potom jsem si umyla ruce a zavřela dveře jak jsem zavřela dveře tak se přihodilo měco divného propadla se zem takže jsem spadla do uzavřené místnosti která vypadala jako vězení byly tak mříže a zdi s nějakéma nápisama které nepřečtu. V té místnosti byly taky jedny dveře. Otevřela jsem je a ta budova vypadla jako vybombardovaná chvilku jsem po chodbách chodila a docela jsem se i bála. Najednou uslyším nějaký hlas člověka. Otevřela jsem dveře do jedné místnosti a byl tam jeden pán. Vypadal divně nevypadal moc jako člověk připomínal mi nějaké zvíře. Zeptala jsem se co taky děláte on neodpověděl.
Šla jsem do vedlejší místnosti a tam byli nějaké krámy a potom tak byli i nějaké zajímavé šanony z papíry. Těch šanonů bylo asi 100 a vždycky na každém šanonu bylo něco napsáno. Vzala jsem si šanon kde bylo napsáno zpomínky ze života vzala jsem si ho do ruky a byl ten šanom hrozně těžký bylo tam asi 1000 stránek šla jsem si sednout na pohodlné místo. A začala jsem číst první kapitolu. Ta kapitola byla o jedné holce která byla nesmrtelná ale nikdy to nikomu neprozrazovala a její rodiče o tom něvěděli. Píše se tady že tento dům je prokletý a že se mi buď může něco stát špatného a nebo můžu mít štěstí. Nevím co si o tom mám myslet protože nevím jak s tohoto domu se vychází. Jdu ho ještě jednou prozkoumat. Je to tady hodně zastaralé ani né moc pěkné. Teď vidím nějaké schody jdu se podívat nahoru co tam je. Je to asi půda. Je tady spoustu věcí například truhly a poklady. Otevřu jednu truhlu a v té jsou šperky moc se mi zalíbili jedny stříbrné naušnice přemýšlela jsem a asi si je vezmu domů. Nasadila jsem si naušnice na sebe a je mi nějak divně jako bych byla nějaký duch. Najednou uslyším jak někdo houká. Před sebou vidím kostry co tancují a říkají tralala. Rychle řekne někdo utíkej pryč jinak stebe nic nezbide tak jsem se rozběhla a zeptala jsem se toho hlasu a kde je cesta ven a ten hlas řekl: Cesta ven není ale běž rychle do výtahu a zmáčkni tláčítko C5 a tam se snad ukryješ ale opatrně ve výtahu může tam na tebe něco číhat. Přivolala jsem si výtah a otevřela jsem ho a nic tam nebylo řekla jsem si juchů jsem živá. Zmáčkla jsem tlačítko C5 a ozval se hlas vaše cesta bude trvat 4 hodiny. Tak jsem si sedla na sedátko co tam bylo a hrála jsem si s prstama. Teď začne něco pípat hrozně se leknu ale ten výtah je pro víc lidí. Nastoupil nějaký pán s krvavýma očima a z krvavou pusou. Pozdravím ho a zeptám se kdo jste a on odpoví. Jsem zabiják. Co?? Vy mě zabijete a on řekne no nevím. A teď se hodně bojím. Hm kdy vystupuješ zeptá se. Já řeknu vystupuji v patře C5. A on vyhrkne. Tam můžeš najít cestu ven ale musíš mít štěstí. Aha a nechcete jít se mnou? No já bych šel akorát nemám vůbec štěstí. No já mám hodně štěstí. A kde jsi se tafy vzala? Já ani nevím. Já jsem se tady vzal tak že jsem zabil nesmrtelnou holku před 20 rokama a tady v tomto domě bylo i vězení takže jse, byl ve vězení a potom tu vybuchla bomba a to jsem přežil byl to zázrak a od té doby jsem tady sám. Aha. Ozve se hlas C5 vystupovat.

Vystoupila jsem z výtahu byla tak hrozně dlouhá chodba kterou se jde 2 dny. Ušla jsem 17 Km a bolí mě nohy ta chodba je furt stejná nudí mě to ale když už nebudu tady v tom zatuchlém domě a možná budu doma tak se to vyplatí. Mám hrozný hlad a kručí mi v žaludku. Podívám se za sebe a uvidím tam světlo. Půjdu zpátky a podívám se co tam je. Je tam krásná krajina. Je tam jeden nápis ale je nějakým divným písmem. Podívám se  zezadu toho nápisu a bylo to tam mím jazykem kterýmu rozumím. Bylo tam napsané:
V této krajině vládne trol který je přísný na všechny tak dodržuj pravidla jinam skončíš špatně.
Naše pravidla:
Každý den v 3:00 se vstává
Odpolední klid není
Večer se chodí spát v 23:00
Každý den se pilně pracuje a při práci se neodmlouvá a chováš se slušně.
Takže si s námi užij pěkný život.
Vůbec se mi ty pravidla nelíbí uznávám že je to tady krásné ale nemusí tu rozhodovat co budeme dělat. Přiblížím se trochu blíž ale nemohu najít cestu k těm tvorům a jejich chaloupkám. Rozběhla jsem se po okolí je to velký pozemek májí i les a věřím že najdu ty chaloupky.
Šla jsem k lesu a uslyšela hlasy. Potkala jsem jednoho z trolů a on řekl že se mám ubytovat a jít na recepci. Tím pádem jsem šla na recepci. Pozdravila jsem ho a řekla mu co se mi všechno stalo a on řekl že dostanu chaloupku číslo 54 a jestě mi dal denní seznam. Odemčela jsem chaloupku. Je krásná.
Popíšu vám ji.
Dole je veliká předsíň, obývák a kuchyň. Nahoře je ložnice,záchod,sprchový kout ,umyvadla a balkon. Líbí se mi že je chatka ze dřeva a mám krásný výhled. Ještě mám zahrádku která je docela velká mám tam všechno co potřebuji a jsem tady šťastná. Je tady chatka která mě stačí protože doma máme veliký moderní čtyř patrový dům a to je na mě hrozně velké. Každý den je snídaně,oběd a večeře plus pitný režim.Šla jsem se podívat po městečku jsou tam krásné chatky a nejvíce se mi líbí střešní okénka která jsou v ložnici. Moc pěkná a velká chatka je ředitele. Má 3.patrový dům vím že v prvním patře má předsíň a pracovnu v 2.má kuchyň a jídelnu plus malý záchod a nahoře má ložnici,balkon,šest střešních oken,koupelnu,záchod. Jdu zazvonit na jednoho milého trola jmenuje se Jack který bydlí sám kousek ode mě.Crrr zazvoním. Otevře mi a řekne ať jdu na horký čaj. Řekla jsem mu ano moc děkuji. Říkal mi že jsou tady všichni troly moc milí že není žádný problém. Šla jsem si za kuchařem pro svačinu. Příběh končí tak že tam zůstanu na celý svůj život. Budu psát nové příběhy. Těšte se.
Slov:1090