Lucy se právě vrátila ze školy. Byla fakt ráda, že mohla přijít domů dřív, protože její rodiče objednali novou televizi - prý nějakou "moderní". Ona ji měla převzít a podepsat smluvní list. Předpokládala, že přijde nějaký hezký chlapec, takže se chtěla upravit. Podívala se na sebe do zrcadla a upřeně se pozorovala. Černé rovné vlasy jí spadaly až na ramena a její modré oči, na kterých měla kontaktní čočky, pozorovaly svůj odraz. Matka jí zakázala nosit obojky a podobně uplé náhrdelníky. Přesto si jeden s ostny dala kolem krku a objevil se jí úsměv na sebevědomém obličeji. Svalila se na postel, ale za chvíli zaúpěla, protože se nabodla na svůj obojek. "No co, hlavní je, že je hezký. A pro krásu se musí trpět," řekla si. Kromě nošení obojků byla celkem poslušná. Prohrábla si vlasy a běžela k telefonu, protože začal zvonit.
"Haló?"zeptala se Lucy neznámého. "Ahoj zlatíčko," ozval se z telefonu maminčin milý hlas. "Co se děje?"ptala se zmatená Lucy maminky. "S tatínkem přijedeme až příští týden,"oznámila máma. Lucyni rodiče pracovali společně pro firmu, která je neustále někam posílala, takže se tomu Lucy ani moc nedivila. "Aha,"hlesla. "Tak ahoj za týden," řekla Lucy a zavěsila. "Bude pařba," zašeptala nadšeně.
Někdo zazvonil. Vrhla vražedný pohled ke dveřím, vytáhla se na nohy, došourala se ke dveřím a otevřela je. "Ehm... ahoj," pozdravil ji nervózně mladík u dveří. Měl hnědé vlasy a zelené oči. Lucy se na něj usmála. "Co potřebuješ?"zeptala se ho mile. "Přivezl jsem tu televizi,"usmál se na ni - očividně mu její úsměv trochu zvedl sebevědomí. "Jsem Lucy Esterouleová,"podala mu Lucy ruku. Chlapec ruku přijal a také se představil. "Martin Parvens,"potřásl si s ní rukou. "Tak, kam mám dát tu televizi?" "Tady na stolek," usmála se a ukázala na nízký dřevěný stolek, který byl prázdný. Martin kývl, že rozumí a vzal velkou plochou krabici a lehce ji položil na stolek. Jejich oči se setkaly, ale tomu dívka nevěnovala sebemenší pozornost. "Pomůžeš mi ji vybalit?"otázala se ho Lucy. Přikývl a začal vybalovat. "Zaplatila bys mi, prosím?"zeptal se Martin, když televizi kompletně vybalil a zapojil. Lucy se zamračila. Rodiče jí říkali, že už platili jak televizi samotnou, tak i dovoz. "Co přesně mám zaplatit?"zeptala se ho opatrně. "Televizi?"zeptal se jí pobaveně. V tu chvíli Lucy dostala na Martina hrozný vztek. Vždyť byl takový sympatický... "Rodiče už to zaplatili a ty to víš," řekla vyrovnaným hlasem. "Nelži mi." Chlapec smutně svěsil hlavu a odšoural se ke dveřím. "Rád jsem tě poznal, Lucy." Ta ho však ignorovala."Sbohem," zavolala na něj naštvaně.
Pustila chlapce z hlavy a sedla si na gauč. Zkusila zapnout novou televizi. Zrovna tam běželi Simpsonovi a tak to trochu zesílila. Sesedla z gauče a doplazila se před televizi. O minutu později však vykřikla. Vypadla jí kontaktní čočka. "Sakra,"zaklela a začala ji hledat. Byla čím dál tím blíž obrazovce a šmátrala kolem sebe rukama. Konečně našla onu čočku a nasadila si ji. Když ji ale měla nasazenou dotkla se nosem obrazovky. Ta ji ihned vtáhla dovnitř do televize a ztišila její výkřik.
Tak to byla první část příběhu, spíše takový úvod. Doufám, že se vám to zatím líbí a budete číst dál. Užijte si den, hlasujte pro mě, okomentujte a hlavně se všichni mějte rádi :D :)
YOU ARE READING
V Simpsonových
RandomKdyž se patnáctiletá Lucy nakloní příliš blízko k televizní obrazovce, kde zrovna běží Simpsonovi, televize ji vtáhne do sebe. Bohužel to ale není obrazné, takže se mladá dívka musí dostat z televize ven. Ale dostane se opravdu ven? Nezalíbí se jí v...