Přátelství nade vše

1. kapitola

Je krásná, chytrá a oblíbená. Někdy si říkám, že mám opravdu štěstí, že jsem její kamarádka. Nemám jí ráda kvůli tomu, že je krásná nebo chytrá to vůbec. Už od začátku jsme si rozuměly, vždycky mě pochopila a nikdy si na nic nehrála. To proto jsem si ji tak zamilovala. Věřím ji tak jako ona mě. Není nic co bych pro ni neudělala.

Chodíme spolu do jedné třídy na osmileté gymnázium. Společně milujeme angličtinu a můžu říct, že nám opravdu jde. Nejspíš proto jsme obě dostaly jazykové stipendium do USA dokonce na jeden rok. Naše nadšení neznalo mezí. Představu, že budeme spolu jen my dvě rok v Americe jsme si takřka zamilovaly. Je nám teprve 16 a tohle bude zaručeně náš největší zážitek. Už dlouho jsme o takové cestě snily a teď jen, aby vše dopadlo podle našich představ.

Zítra odlétáme, já už se nemůžu dočkat. Lenka ještě letadlem nikdy neletěla, tak doufám, že se nebude bát. Bohužel odlétáme ve 2 hodiny ráno, takže budeme unavené nejen z časového posunu. Téměř všechno už mám sbalené a přijde mi jako by můj kufr vážil nejmíň sto kilo.

Je krásný srpnový večer. Je půl jedenácté a dole pod okny právě zastavil taxík. Rodiče se mnou jedou až na letiště, aby se se mnou mohli patřičně rozloučit. Přece jen rok je poměrně dlouhá doba. Na letišti na mě čekala rozzářená a nedočkavá Lenka. Rozloučily jsme se s rodiči a dál už všechno bylo jen na nás dvou. Prošly jsme všemi nutnými kontrolami, takže už zbývalo jen nasednout do letadla. Nejprve letíme do Amsterdamu, kde nás čeká přestup na letadlo do Ameriky.

Sedíme v letadle a netrpělivě čekáme na jeho start. Lenka se mi svěřila, že se trochu bojí. Letadlo se pomalu rozjíždí. Podávám Lence ruku a ta ji pevně stiskne. Z jejího výrazu vidím, že má doopravdy strach, tak ji přitisknu k sobě. Letadlo se odtrhlo od země a Lenka mi stiskla ruku ještě silněji.