Osudová láska

1. Část

„Ahoj Petty“ pozdravila jsem svou nejlepší kamarádku před jejím barákem.
„Čauky Leo, můžeme vyrazit“
Šli jsme na autobus, který měl přijet až za 13minut.
„Alespoň si můžeme zopakovat matiku, když píšeme tu prověrku. Znáš Hewilla“
„Jo dobře“ vytáhla jsem sešit a opisovala jsem si do ní příklad, který jsem po té dala vypočítat Petty.
„Lol, šprtky cáklý“ zařval na nás hlouček kluků.
„Buď zticha“ řekli jsme opětovně.
Příjížděl autobus a my bez váhání nastoupily. Jakmile jsme dojely před školu popoběhly jsme abychom se stihly ještě připravit.
Crrr..
„Oh ne!“ Začala jsem panikařit.
'Buď v klidu umíš to!' Usmála se na mě Petty.
Začala jsem dýchat tak abych se uklidnila.
„Takže dneska máte slíbenou prověrku z Matiky. Tak si prosím Vás vytáhněte papíry a já vám ve 20 vteřinách rozdám papíry.“
Rozletěly se dveře a v nich stála ta partička kluků co na nás ráno pořvávala.
„Sorry pane profesor. Ujel nám bus“ prolhaní dementi!!
„Posaďte se, po hodině si promluvíme! Vezměte si papíry a tady máte práci!“
Jakmile jsem dostala práci, vše jsem uměla zcela na 1! Jako první jsem odevzdala svůj pracovní papír.
„Děkuji slečno Wirsingová“ a usmál se na mě.
„Šprtka blbá.“
„Stejně jí chce tady děda ojet“ a třídou se rozezněl hlasitý smích.
„Buďte zticha!! Hlavně ty Jaku! Nebo mi dej rovnou tvou práci rád se zasměji.“
Nenápadně jsem se podívala do jeho papírů. Chacha.. Prázdnej papír
Po hodině jsem se odebrala na přestávku. Petty na mě už čekala u skřínek.
„Jak jsi to napsala?“
„Snad na 1“
„No divila bych se kdyby ne, vysvyštěla jsi s prací jako první.“
„A co ty?“
„Nevěděla jsem 3tí příklad.“ 
„Počkej..“
Vyndala si kus papíru a na ten mi napsala příklad, s kterým si nebyla jistá, zda je dobře. Zabralo mi to několik vteřin a výsledek s výpočtem jsem jí podala.
„Uhh. Tak to mám asi špatně. Nevadí mamka mě snad za 2ku nezabije“
„Určitě ne, bylo to docela těžký“
Kluky jsme zahlédly vycházet s učebny se záchvatem smíchu.
Jakmile prošly kolem nás vylítlo z nich to co si nemohli nechat pro sebe..
„Šprtáte se na další hodinu?“
„Tu další nemáme s Vámi!“ Řekla Petty s kterou ani já další hodinu nemám.
„Jenže já s touhle holkou, bohužel jo“ řekl Jake a ofrnul nos.
„Debile“ řekla jsem aniž bych se zamyslela, že jsou to špatná slova.
„Oh..“ Chtěla jsem se omluvit ale v tu chvíli mi vlepil facku.
Bouchla jsem se o vedlejší skřínku.
„Tak už mi nikdy, NIKDY neříkej KRÁVO pitomá!!“
Koukala jsem na něj s vykulenýma očima a otočila se na špičce a utekla do třídy.
Pak mi došlo, že se mu nevyhnu a hodinu mám s ním. Sedla jsem si k Davidovi.
„Leo? Co se ti stalo??“ Podržel mě za bradu a zkoumal mou rudou tvář.
„Já-. No prostě ten novej kluk Jake-“ nenechal mě ani dokončit větu.
„Děláš si srandu?? Kde je?!“
„Máme s ním hodinu. Nech to být.!“
„Promiň Leo ale ne.“

Pohled Davida
Jak jí to mohl doprdele udělat? Nenávidím ho od první chvíle co vešel ke mě do třídy.
„Hej! Ty kreténe a parta poskoků!“
Otočil se, se svrášeným obočím.
„To bylo jako na nás?“
Řekl s pobavením.
„Jo. Myslíš si, že jsi frajer, když mlátíš HOlKY??“
„Je to jen blbá šprtka. Co je mi po ní.“
„Debilem mě nazývat nebude!“
„Podívej se na sebe jak ty nazýváš jí prosímtě. Ještě jednou jí nazveš nevhodně a nedopadneš vůbec dobře.“
„A ty jsi kdo? Její kluk nebo jediný kamarád?“
„Nejsem její kluk, jsem její několikátý kamarád. Tak bacha na držku frajírku.“
Ignoroval jsem jeho další slova a opustil chodbu s tím, že půjdu do třídy.

Pohled Ley
„Proboha Davide!“
Doběhla jsem za ním a obejmula ho.
„Jestli tě bude ještě něják otravovat řekni mi to, rozumíš?“
„Dobře. Děkuju“
Objetí mi opětoval a šel si se mnou sednout do lavice.
Minutu před zvonením do třídy vchází Jake. Skřípe zubama a zabíjecím pohledem na mě kouká.

Po konci vyučování před školou stojí Jake s tou partou. Musím tam počkat na Petty.
Neboj Leo to dáš!
„Heh šprtko!“
Ignorovala jsem oslovení, které mělo patřit nejapíš mě.
„Mluvil jsem na tebe! Otoč se doprdele!“
„Co chceš?“
„Ještě jednou ten tvůj KAMARÁD za mnou půjde a bude mi vyhrožovat. Přísahám, že ho s kámošema upravíme i bez plastiky.“
„Nech ho na pokoji a vypadni!“
„Záleží to jen na tobě“ pohladil mě po tváři a já se nevinně usmála.
„Blbko“ pak mi došlo co vlastně dělám.
Vlepila jsem mu facku..
„Si úplně pitomá??“ Pěstí mi napálil do mé zdravé a nepoškozené tváře.
Zahlídla jsem Petty, rozběhla jsem se za ní se slzou v oku.
„Proboha! Co se ti stalo Leo?!“
„Neřešme to, pojeďme domů.“
...
Po škole jsem se domluvila s Davidem, že půjdeme ven okolo 16té hodiny.
Ještě si zamaskuji ten monohl a můžu se..
Crrrr...
Ah! To bude David. Rychle jsem doběhla ke dveřím.
„Čááu!!“
„Co kdyby jsme šli do kina?“ Mrkl na mě David.
„Na Rhodos time?“  Vypískla jsem.
„Že váháš. Připrav se a můžeme vyjet.“
„Hned jsem tu, pojď zatím do obýváku.“
Vůbec jsem nevěděla co si vzít na sebe, jestli šaty, sukni, kraťasy..
Nakonec jsem zvolila kratší sukni.
„ÁÁ můžeme vyrazit!!“
„No rychle v půl to začíná.“
..
Stihli jsme to, a schytali jsme i dobrý místa uprostřed předposlední řady.

Po kině jsme se šli ještě projít a pokecat. Bylo to fajn.
Nakonec mě dovedl domů.