Ravan se probudil. Byla ještě noc a v jeho chatrči se rozprostíralo šero. Rozhlédl se po svém pokoji - byl malý, ale útulný. Jedno okno, které dovnitř propouštělo slabou měsíční záři, bylo šikmo a špatně se otevíralo. Celá místnost vlastně působila hodně nesymetricky - jedna noha od stolu byla delší než ta druhá a podlaha z dubových prken se na spoustě míst nepříjemně vraštila. Nepříjemně pro toho, kdo po ní chodil. A většinou to byl právě Ravan, protože nikdo jiný kromě něho a jeho kamarádky Tary ve světničce nepřebýval. Přesto byl rád, že bydlí v domě a ne někde v jeskyni. Náhle uslyšel šramot ve vedlejší místnosti, ale spíš to přisoudil své tetě, která s ním bydlela a starala se o něj jako o svého vlastního. Kroky se přibližovaly k jeho trojúhelníkovitým dveřím. Ravan si lehl a dělal, jako že spí, jeho teta totiž neměla ráda ponocování. Vždy říkávala : ,,Ranní ptáče dál doskáče, Ravánku." Ale nespal doopravdy, oči měl zavřené a uši nastražené jako rys. Dveře se se skřípotem otevřely, a - teta jak si nejspíš myslel, vstoupila dovnitř. Mínil ale špatně, podle zvuku kroků byli přicházející dva! Ravana nenapadli žádní dva lidé, kteří by ho v tuhle hodinu chtěli navštívit. Srdce se mu rozbušilo, kdo by to mohl být? Kdo? Najednou uslyšel slabý šeptavý hlas, který vlezle pronesl: ,,Vážně, vážně je to dobrý nápad, pane?"
Druhý, drsnější hlas řekl: ,, Jo, a dělej. Vem ten nůž a nezdržuj se!" Pak bylo chvíli ticho a nic se nedělo. ,,Srabe," rozzlobil se ten s drsným hlasem. ,,Dej to sem," poručil. Kroky se svižně blížily k Ravanově posteli. Ravan už už chtěl vykřiknout, ale vtom se odněkud ozvalo hlasité, jakoby lví zařvání, při kterém Ravana zamrazilo vzadu na zátylku. Kroky se zastavily. Jako by je to nenadálé noční pozdvižení vylekalo. Z vedlejšího pokoje se ozvalo hlasité: ,,BUCH!" a jakési rozmrzelé brumlání ,,Au, musím si ty záda namazat, jinak znovu neusnu." zaslechl Ravan a uvědomil si, že se jeho teta probudila.
,,Ta ženská..."
,,Co s ní, pane?"
,,Co asi, ty hlupáku. Rychle ven než nás tady najde..."
,, Ale kudy?" Ravan stále odposlouchával...
,,Oknem, rychle!" Ten s drsným hlasem zamířil k oknu. Začal lomcovat klikou. Ta stále vytrvávala... Až pod jeho prsty přeci jen povolila. V posledním okamžiku Ravan otevřel oči, a jeho pohled se na vteřinu střetnul s pohledem cizince. Ten se rychle otočil, vyskočil oknem, hned za ním druhý...
A byli oba pryč.
(První kapitola mých Povídek z Lesa. Budu ráda, když nepřestanete se čtením fantasy příběhu, který teprve dostane grády, a zanecháte komentář, co bych měla změnit.)
ČTEŠ
Povídky z Lesa
Fantasy!! nejdřív si přečtěte první dvě kapitoly a pak si dělejte závěry!! Ravan je kočkodlak. Při procházce s kamarádkou Tarou, ho napadnou neznámí cizinci. Při útěku se ztratí, a spolu s lišákem Thrumfrem zůstanou v hustém lese, plném nebezpečných, a pod...
