Survival (h.s)

01.

*Pustit písničku nahoře, doporučuji*

„A dvakrát B je kolik?" zeptal se asi posté Mike. Jen jsem pokroutila hlavou a pohled zaměřila z okna. Nepochopím to a ani nechci. Pořád cítím ten hnusný pocit. Ten stisk na mé noze, ten chlad, tu tmu. Ty hlasy. Volali mě, ale kam? O tomto jsem četla knížky asi stokrát. Ano, jsem ten typ hlava v knihách a oblacích, ale mě to nevadí. Miluji, když se můžu takto odreagovat. Je to úžasný pocit, můžete se vžít do té postavy. Ale možná se vžiji až moc, protože jsem naprosto zapomněla, kde jsem. V malé kavárničce na konci ulice. Je tu krásně a příjemně. Lidé se tu k sobě hezky chovají, ne jako v jiných kavárnách. Tady prostě nejsou hosté jen hosté, ale jsou to osobnosti. Není to jen kavárna, ale všichni se tu k sobě chovají jako rodina. Ano, rodina! Je to příjemná změna od těch chladných restaurací, kde jsem obvykle. A je jedno, jestli jste monstrum nebo člověk. Normálně se tu každý s každým baví. Je to dech beroucí. Dokonce jsem tady viděla nějaké dvojice. Jak já jim závidím. Najít svoji polovinu, chodit spolu ven, držet se za ruce nebo prostě se navzájem chránit. Doplňovat. Bože, jak já po tom všem toužím. Chodit spolu do kavárny, dát si kakao a podívat si nebo se mazlit v posteli u nějakého super seriálu. Třeba Přátelé nebo Monstra s námi. Ty seriály jsou mé oblíbené. Hlavně samozřejmě miluji, když se s někým na to můžu koukat. Usměji se nad tou představou a podepřu si hlavu rukami. Je to prostě úžasný pocit. Podívala jsem se z okna a sledovala procházející lidi doufajíc, že možná najdu své monstrum. I když to je další naivní představivost.

„Hej, Eliz posloucháš mě?!" vykřikl Mark a já se na něj prudce podívala. Cože to? Na co se ptal? Pokroutila jsem hlavou a nevinně se usmála. Můj milovaný bratříček praskl učebnicí a radši se napil meruňkového čaje. Nechápu, jak to může pít. Je to humus. Já radši jahodový nebo borůvkový. Zkráceně miluji lesní plody. S čímkoliv. Sklopila jsem pohled na své ruce a začala si hrát s náramkem od táty. Je stříbrný s přívěškem kříže, nějaké květy a lebka. Nechápu, proč tyto tvary, ale i tak je prostě úchvatný. Táta říkal, že mě ochrání, před čímkoliv. Před tím největším zlem, ale i tak mám pocit, že mě neochraňuje. Neochránil mě před tou .. temnotou nebo jak to mám nazvat. Je to prostě velmi matoucí. Možná to bylo jen nějaké strašení nováčků na škole. Jen legrace. Jen legrace.

„Hej, Zayne! Pojď za námi!" křik najednou Mark a já jsem mu věnovala pohled. Díval se někam k východu a tak jsem se tam podívala také. Celá jsem ztuhla, když jsem uviděla černovláska s jeho partou, co jsem viděla ráno. To ne, prosím, prosím ne! Skousla jsem si nervózně dolní ret a podívala se kolem sebe, vyhýbající se jeho pohledu. Tohle musí být jenom zlý sen. Opatrně jsem se na ně podívala a zjistila, že jdou přímo k nám. Nevěděla jsem, co se děje. Mark je zná? To snad ne, tohle bude trapas roku.

„Posuneš se, pusinko?" ušklíbl se podle všeho Zayn, jak křičel Mark. Můj mozek chvíli vstřebával jeho slova, ale po pár sekundách jsem se hned posunula úplně k oknu. Hlavně, abych nemusela být v jeho přítomnosti. K našemu stolu se posadilo dalších několik lidí, mezi kterými byla i modrovláska, která mě určitě nemá vůbec v lásce. Povzdechla jsem si a radši si vzala menu, abych se na ně nemusela koukat. Nemám chuť se na ně koukat a rozhodně ne s nimi mluvit. Hlavně s tím divných stvořením vedle mě.

„Hele co jsi ty za příšerku?" zasmál se nějaký hnědovlásek po chvíli. Zvedla jsem pohled a uviděla modré oči. Hnědé vlasy měl rozházené kolem obličeje a zářivě modré oči se mu leskli jako diamanty. Wow, určitě vlkodlak. Nikdo nemá takto zářivé oči. Ale ovšem na co se mě ptal? Já a monstrum? Jak na to proboha přišel? Lehce jsem se zamračila a pokroutila hlavou, abych mohla mluvit. Bojím se, můj hlas se bude určitě klepat, třást se. Nikdy jsem nemluvila s vlkodlaky, jsou velmi vzácní. Vypadá to, že toto město je jejich útočiště, protože jsem jich tu viděla mnoho. Možná tu je dokonce celá smečka! Oh, to chci vidět. O smečce vlkodlaků jsem četla jen v knize Black Wolf nebo v Úplněk. Po chvíli mi znovu došel význam jeho otázky a tak jsem se plně soustředila na realitu.