Singer || Shawn Mendes

10. Kinda forgiveness..

 Poslechla jsem ho, osušila jsem se a jen v kraťasích a podprsence jsem se zachumlal do peřin a s pocitem bezpečí v Shawnově objetí jsem i usnula.  

Byla jsem sama, byla tma, zima sněžilo - v červnu? začala jsme utíkat otočila jsem se jestli mě nikdo nesleduje, když jsem se však otočila byla jsem jinde, bílé stěny, bílý strop, bílá podlaha všechno bylo bílé. Místo černých potrhaných šatů jsem na sobě měla bílé krásné šaty vypadaly jako svatební . V dálce jsem zahlédla obrysy čtyř těl, přidala jsem do kroku byl to Shawn, Cameron a Karen stály jako sochy a dívaly se do dálky na nějakou postavu která se k nám rychle blížila začala jsem se bát byl to mohutný muž s nožem v ruce , kapala z něj krev, zastavil kousek od nás a podíval se na mě měl černé vlasy, zelené oči a byl děsivý. Prohlédl si nás všechny čtyři a skončil u mě "Budeš si muset vybrat" zasyčel zněl jako had. Začala jsem zrychleně dýchat "Kluk do kterého si se zamilovala" nožem ukázal na Shawna "Bratr kterého ses rozhodla nenávidět, i přes to že on by za tebe dal ruku do ohně" ukázal na Camerona "Nebo snad nejlepší kamarádka kterou si odkopla, kvůli tomu že je šťastná" ukázal na Karen a ten nůž po ní hodil, začala jsem křičet, ale nemohla jsem se hnout z místa "Zvol si!"  zařval a vytáhl nůž z Karenina těla, podíval se na mě, začala jsem brečet. Napřáhl se a já se otočila, další z mích nejbližších letěl k zemi a pak ten poslední, nechtěla jsem znát svou vlastní volbu. Snesla jsem se na kolena a propukla pláči, když jsem se podívala před sebe viděla jsem tři nevládně ležící těla a své bílé šaty nasáklé krví..

Vymrštila jsem se do sedu a začala se rozhlížet kolem sebe, byla jsem ve svém pokoji a vedle mě seděl Shawn a vyděšeně se na mě díval "Cherie si v pohodě?" skočila jsem mu kolem krku, svalila ho do peřin a začala jsem brečet "Neboj, byl to jen zlý sen.." zašeptal mi do ucha a já se mu jen schoulila do klubíčka a začala přemýšlet "kolik je hodin?" zeptala jsem se ho klepajícím se hlasem "šest hodin ráno" řekl a pokusil se úsměv. Okamžitě jsme vystřelila z postele a začala se oblékat, když jsem na sebe natáhla legíny a můj oblíbený lehký svetr zaběhla jsem do Cameronova pokoje a popadla černé džíny a nějaké tričko, u sebe v pokoji jsem to hodila na Shawna do postele a začala házet věci do tašky "Cher co to děláš máme ještě dvě hodiny" podíval se na mě "musím ještě někam zajet" řekla jsem a začala si česat vlasy za chvíli byl oblečenej i Shawn, popadla jsem tašku a seběhla schody v kuchyni jsem vzala dvě jablka a šla se obout. Na pohovce v obýváku spal táta tak jsem na kus papíru napsala že jsem venku aby mě nehledal. Obula jsme si boty a vyšla před dům kde jsem počkala na Shawna kterej neměl sebemenší ponětí co dělám, ale já musela. Dala jsem mu pusu do koutku rtů a usmála se, úsměv mi opětoval a nasedl do auta, které jsem nastartovala a vyjela na cestu.

Cesta mohla trvat tak půl až třištvrtě hodiny, zaparkovala jsem auta o obřího paneláku a vypnula motor, podívala jsem se na Shawna který už se na mě nekoukal tím nechápavým pohledem, ale pohledem plným pochopen a podpory, to jsem potřebovala. Pomalu jsem vystoupila z auta a ruku v ruce došla do sníženého patra, kde jsme se ocitla před obrovskými kovovými dveřmi. Shawn je pomalu otevřel, bylo ticho, slyšela jsme jen lehké chrápání a oddechování. Rozešla jsme se do našeho rohu, v mé posteli nikdo nespal, ale i přes to jsem slyšela Karenino osobité chrápání z Nashovy vyvýšené postele, musela jsem se usmát, Shawn si sednul na mojí postel a já si sedla ke Cameronovy, pomalu otevřel oči a pak je vytřeštil jako by viděl ducha. Z oka mi stekla jedna nevýznamná slza a vrhla jsem se na něj v sourozeneckém obětí. Propukla jsem v pláč, nešlo to zastavit. Utěšoval mě jako vždy v noci, když jsem měla zlé sny, nasála jsem jeho osobitou vůni, cítila jsme se jako bych se vrátila v čase do časů než odešel. Postel nad námi se trochu prohnula a dolů slezl Nash který se na nás podíval, vím to i přes to že jsem měla hlavu zabořenou v Camově hrudi. Posadila jsem se a přitiskla si nohy k hrudi, cítila jsme jak  mě někdo zvedl a držel v náruči. Nechtěla jsme otevírat oči, ale vím že to byl Nashty, jeho vlasy mě šimrali na krku, objala jsem ho, bylo mi strašně líto toho jakou scénu jsem ztropila když přijel, nikdy už nedopustím aby odjeli, ani jeden.

Po chvilce mě pustil a já se podívala i na Karen která na mě sezhora koukala a usmívala se "Kolik si myslíte že je hodin ksakru! - jé ahoj Cher" stál ve "dveřích Tay "Sedm" řekla jsme a usmála se, ještě jsem si sedla ke Cameronovy a pošeptala mu "Vím že ti to vadí, ale chci aby jsi si zvykl" řekla jsem a on si až teď všiml Shawn a trochu se na něj zamračil nahnul se ke mě "Jen malá otázka, proč má moje oblečení?" zeptla se a já se musela zasmát "Neboj jen u nás spal , máma mě noční a táta přišel bůhví v kolik v noci!" řekla jsem už nahlas a to se usmál i Shawn.

S Karen jsme klukům uvařily snídani, Cameron se Shawnem něcořešily a zbytek se díval na televizi.

Nějak kolem půl devátý jsme se všichni oblíkly, teda krom Camerona a Eddyho a vyrazily jsme do školy.