Útok

34 5 4
                                    

,, Riso pojedeš teda s tatínkem?'' Maminka oddělala telefon od ucha a koukla na mně.

přikývla jsem a dál hrála hry na mobylu. Po chvíli mně to však začalo nudit a tak jsem vitáhla svoje nový barvy na obličej. ,, Tak, co bych na sebe nakreslila?" Vždycky když jsem se nudila tak jsem po sobě malovala různý blbinky. Kvůli těm blbinkám mně znala už celá škola. Všichni věděli kdo jsem.

,, Jé tohle vypadá dobře" řekla jsem si sama pro sebe když jsem viděla na reklamě nějakou zvláštní hvězdičku. Pod ní byly ještě nějaký bláboly od vědců, ale ty já fakt nečtu, takový věci mně nezajímají.

Hvězdičku jsem si namalovala černou barvičkou na pravou stranu čela. Potom jsem se koukla do zrcadla. Podle mně to vypadá dobře a mámě to neukážu, ještě by ji z toho kleplo.. Hvězdičku jsem si zakryla ofinou na bok, která mi taky zakrývala polovinu oka.

Další den už jsem měla sbalený kufr.

Už jsem viděla jak tátovo modré auto přijíždí ke mě. Začala jsem mávat ze všech sil. Auto přijelo a zabrzdilo takovou rychlostí že jsem byla hned od vody z kaluže co byla na silnici.

Vždycky jsem brala kaluže jako oceány pro mravence, ale teď jsou to zlotřilé louže, které vám dělají samé nazchvály.

,, Nenávidím kaluže!'' naštvala jsem se.

Auto se zastavilo. Otevřely se přední dveře a z nich vystoupil táta a zamával mi. Já jsem, ale stále naštvaná. Navíc mokrá.

,, Tak jedem Riso!" Zakřičel přez celou ulici.

Táta vypadá tak nadšeně. No, radši mu to kazit nebudu, aby mě nestrapnil před celou ulicí. Rozmýšlela jsem se chvíli, pak jsem popadla kufr se svými věcmi a rozběhla se k němu.

Doběhla jsem celá mokrá k auto, otevřela jsem zadní dveře a skočila dovnitř na pohodlnou sedačku. Kufr jsem položila na sedačku hned vedle sebe a vytáhla z něj sluchátka s tabletem. Chtěla jsem celou cestu poslouchat mé oblíbené písničky a koukat na stažené filmy.

Táta dal pusu mámě. Vyděla jsem je z okýnka. Jelikož jsem se ještě nikdy nezamilovala, tak nevím jaký to je. Ale upřímně mě se to hnusí, když si dva dají pusu. Takovéhle části mých stažených filmů já obvykle přeskakuju. Asi si myslíte že je divný že je mi patnáct a ještě jsem se s nikým nemuckala. Mě se to nezdá divný a taky kdo by chtěl? V mojí třídě jsou všichni kluci blbečci. Jsou hnusní, nedá se s nima povídat a hrajou si jako malý děti.

Jakmile se ti dva rozloučili táta konečně nastoupil a nastartoval auto.

Táta celou cestu mlčel.

Jeli jsme strašně dlouho.

Už se stmívalo a já jsem byla ospalá. Dívala jsem se na hvězdy z okýnka a počítala je. Nakonec jsem usnula. Tablet jsem nechala položený na sedačce vedle mně.

Když jsem se probrala přede mnou na sedadle už táta neseděl. Koukla jsem se z okýnka. Venku svítily bílá světla. viděla jsem jak venku s baterkami pobíhají různí lidé. Neznala jsem je. Najednou jsem v dálce zahlédla něco co zdaleka nepřipomínalo člověka. Ne to je jen sen. Pomyslela jsem si a štípla jsem se do ruky. ,,Au!"

Bylo to obrovské, asi dva krát větší než dospělí člověk. Najednou jsem zahlédla červenou, hodně zářivou červenou skvrnku. Ta se občas na míň než sekundu ztratila. Potom se zase objevila. Patřila tomu záhadnému obřímu tvorovi.

Najednou se se mi zastavilo srdce a zmenšily zorničky v očích. To něco se zakouslo do nějakého, mně neznámého člověka. Viděla jsem jen jak drsně po něm ten tvor skočil. Zakousl se mu do trupu. Krev vystříkla na všechny strany.

Táta nasedl rychle do auta.

Nastartoval.

,, Co se děje?" Zeptala jsem se ospale a zívla jsem.

,, Teď na mně nemluv Riso."

Auto se pomalu rozjelo. Táta ho ani neotočil. Prostě jel dál po lesní cestě. Měl rožnutá světla. Jájsem se koukala na cestu před námi.

Táta to fakt rozjel. Nikdy bych do něj neřekla že zrovna on pojede tak rychle. Je sice pravda že na dálnici si vždycky stěžoval že všem povolujou strašně malou rychlost. On vždycky chtěl, aby před dálnicí na ceduli s nápisem - Můžete jet nanejvíš 150 km v hodině. - On chtěl, aby tam stálo tohle - Kopněte tam plnej knedlík! Jeďte naplno a kdyby vás někdo zdržoval tak ho jednoduše, vyšoupněte ze silnice. - Jo to je tátův sen, který je bohužel nesplnitelný.

Najednou.

Buch.

Sklo z mého okna se roztříštilo a pořezalo mi nohy a ruce.

To ten tvor narazil do skla hlavou. Zahlédla jsem fakt ostré zuby.

Ten tvor přeběhl před auto a zastavilo se před ním. Roztáhl tlamu. Táta nestihl zabrzdit. Tan tvor mi dost připomínal vlka. To něco podle Risi vlk, Chytilo předek auta do tlamy a zastavilo ho. Vymrštilo nás to do vzduch. Vítr proudící z okénka mi odhrnul ofinu a najednou jsem zahlédla něco opravdu divnýho.

Na vlkovi seděl nějaký kluk. měl bílé rozcuchané vlasy a na čele napravo měl stejnou hvězdičku jako já. V ruce držel asi něco jako zbraň. Moje oči hned upoutalo jeho červené oko, ten vlk měl taky červené oči.

Táta omdlel. Nejednou jsem se cítila tak sama a bála jsem se.

Ten kluk rozbil přední sklo auta.

,, Zachráním tě!" Zařval, asi na mě.

Copak je debil. Já potřebuju zachránit, ale ne od něj. Promítlo se mi v hlavě.

Chytil mě jako nějakou princezničku.

Skočil z auta. Samozřejmě i se mnou.

Nestihla jsem se mu vzepřít.

Prostě nějaký maniak.

Bojím se.


RUYKde žijí příběhy. Začni objevovat