Misery Loves Company CZ

Part 2

Probudila jsem se do tmy v cizím pokoji. Podívala se na strop nade mnou a jakmile jsem se byla schopna posadit, zasáhla mě vlna nevolnosti. Silná. Rychle jsem vyskočila z postele a popadla první věc, kterou jsem našla, což byl malý odpadkový koš. Obsah žaludku dopadl na dno plastového sáčku a já si uvědomila, že něčí ruka mi držela vlasy. Čekala jsem dokud nevolnost ustopila, předtím než jsem koš položila zpátky na zem. Ruka mi pustila vlasy, pomáhajíc mi se dostat znovu do postele.

"To je vedlejší účinek chloroformu. Brzy to přestane," chraplavý hlas se silným bristkým přizvukem mi šeptal do ucha. Rychle jsem vstala a odstoupila od postele, ale další vlna nevolnosti se projevila z náhlého pohybu a já znovu popadla koš. Chlapec se zasmál, držejíc mi znovu jednou rukou vlasy a druhou mi jemně třel záda v kruhovém pohybu. "Dostaň to všechno ven. Je to v pořádku."

Otřela jsem si ústa hřbetem ruky a otočila se. Kudrnatý chlapec vzal koš z mých rukou a položil ho na noční stolek, beroucí z něj sáček, který rozhodně nevoněl dobře. "Kdo jsi? Kde to jsem?"

"Jsem Harry," řekl chlapec s úsměvem. "A ty jsi v mé ložnici."

Posadila jsem se na kraj postele, jemně třela kořen nosu s ukazováčkem a palcem, polikajíc zpět do krku kyselou chuť. Zhluboka jsem se nadechla. "Musím se vrátit domů. Není mi dobře."

"Tady," řekl Harry, když roztáhl peřiny. "Zkus se trochu více prospat. Ráno se budeš cítit lépe."

Přinutila jsem se lehnout na postel a cítila, jak pěřiny přetáhl přes mé malé tělo. Oči jsem měla těžké, jak jsem se snažila kontrolovat nevolnost, ale během několika sekund jsem byla v bezvědomí.

~~~

Jasné paprky slunce zářily přes celou místnost, prostřednictvím zatáhnutých žaluzií. Ložnice byla jasnější, než poprvé, kdy jsem se probudila. Stěny byly vymalované ve světlých odstínech modré a bílý nábýtek byl umístěn u každé stěny. Bylo tady velmi čisto a uklizeno. Komody byly zavřené, ani žádné oblečení na zemi, ale rozhodně to byla mužská ložnice.

Opřela jsem se o čelo postele, jelikož se mi stále trochu točila hlava, ale nevolnost přešla a rozhlížela jsem se po hodinách. První věc, kterou jsem našla, byly hodinky na nočním stolku, které jsem opatrně zvedla, abych si přečetla čas. 12:15 a nebyla jsem ani tak překvapena, protože jsem měla pocit, jakobych spala snad sto let pod skálou.

Pomalu jsem se vytáhla z velké postele, bosé nohy položila na studenou dřevěnou podlahu a rychle se rozhlídla po koupelně. Vzhledem k tomu, že dveře byly otevřené, vešla jsem do ní a prohlédavala několik zásuvek, pro osvěžení dechu. Zubní pasta byla v druhém šuplíku, vytahujíc ji a mačkajíc malé množství na ukazováček. Vložila jsem ho pod studenou vodu a přejížděla s ním přes zuby a po horní části jazyku. Vypláchla si ústa pod tekoucí vodou a plivla zbytek do dřezu. Než jsem opustila místnost, umyla si ruce a položila pastu na své původní místo a mířila k další místnosti.

Došla jsem do malé světlé chodby, která končila schodištěm. Vůně jídla zachytila mou pozornost, tak jsem se vydala ke zdroji dolů po schodech. Udělala jsem pár kroku blíž k cizí kuchyni, která byla vymalovaná do bílé barvy s černými kuchyňskými dvířky, žlutým pultem a velkým oknem až ke stropu na zadní stěně, které ukazovalo krásný dvorek s zabénem a altánkem. Na lince byl talíř s hromadou čerstvě udělaných palačinek a javorovým sirupem. Malý papírek ležel vedle dobře vypadajícího jídla. 'Dobrá ráno, krásko. Sněz tolik, kolik chceš. Pokud je ti stále nevolno, ibuprofen je v koupelně. Vrátím se brzy. Dej si sprchu, nebo cokoliv co potřebuješ. Můj dům je tvůj dům. Harry.'