Nebylo nám přáno

Bylo chladné podzimní ráno a Godrikův důl se právě probouzel pod slabými paprsky slunce k životu. Ptáci, kteří přes zimu zůstávají pomalu začínali zpívat a na trávě se třpytila jinovatka. 

Začínal naprosto nádherný den, jako by příroda netušila, jaké zlo všude kolem panuje. 

Postupující paprsky v jednom z domů vzbudily malého nevinného chlapečka, který ležel v postýlce pod oknem. Posadil se a chvíli přemýšlel, jestli začne křičet, aby vzbudil rodiče, nebo je milosrdně nechá spát. Jelikož ho ale zaujal malý ptáček, který přistál za oknem, vyhrála ta druhá možnost. 

Onomu chlapečkovi byl teprve rok a kousek. Nyní už v postýlce stál, opírajíce se o zábradlí a pozoroval opeřence, který sezobával z parapetu zrníčka, jež tam včera jeho maminka nasypala. Spokojeně při tom žvatlal.

Na první pohled byste si na této obyčejné rodině nevšimli ničeho zvláštního, ale obyčejní rozhodně nebyli. Byli to kouzelníci. Chlapcovi rodiče dokonce byli jedněmi z nejlepších bystrozorů ve Velké Británii, ne-li na celém světě. A svému chlapci se chystali dát cokoli, aby i on mohl jednou být tak výborným kouzelníkem, jakými byli oni sami. Kdyby jen tušili, jak to s nimi jednou dopadne. A ten okamžik už nebyl tak daleko.

Z manželské postele se najednou urychleně vyhrabala mladá žena s dlouhými rudými vlasy a odběhla do koupelny, odkud se po chvíli začaly ozývat dávivé zvuky a lehké vzlyky. To vzbudilo jejího mladého manžela. 

"Lily?!" posadil se, rychle na nočním stolku nahmatal svoje brýle a vyběhl za ženou. "Co se děje?" Ptal se, když jí viděl sedět vedle záchodové mísy a z očí jí tekly drobné slzičky. "Nic... asi jsem jen něco špatného snědla."odpověděla mu a podívala se na něj unaveným výrazem. "Jasně... tento týden už po čtvrté." usmál se na ni a podával jí ruce, aby ji pomohl vstát. "Běž si lehnout, donesu ti čaj a jestli někde najdu zbytek lektvaru na žaludeční potíže, donesu ti i ten." "Ne, Jamesi. Čaj bude stačit. Děkuju." odpověděla, jen co si vypláchla ústa vodou, aby se zbavila oné pachuti, která jí v puse zůstala po zvracení. Políbila ho na tvář a odešla zpátky, do ještě stále zahřáté postele. 

Dobře věděla, proč onen lektvar nechce. Tušila, že pravým důvodem jejích žaludečních potíží nebylo ani špatné jídlo, ani nějaká choroba, která by se o ni snad pokoušela. Na důvod jejího ranního zvracení, které se, jak James řekl, tento týden už skutečně opakovalo po čtvrté, žádný lektvar zatím nikdo nevymyslel.

Ležela v posteli a přemýšlela nad tím. Pozorovala svého ročního syna, až jí něco napadlo. Vyndala ho z postýlky, opatrně převlékla, přebalila a poté ho vložila zpátky, protože si musela něco zařídit. Věděla, že malý Harry bude v postýlce hodný. Je to totiž snad jediné místo, ve kterém nekřičí a nepokouší se vylézt. 

Poté  odešla do koupelny a sáhla do nejvyšší police ve skříňce za zrcadlem. Vytáhla z ní menší proutěný košíček. Nacházely se v něm různé mudlovské léky, které tu Lily měla, kdyby bylo potřeba rychle si nějaký vzít, v případě, že by v domě nebyly žádné zbytky lektvarů ukrytých v malých lahvičkách. Ovšem ty nejdůležitější měli doma vždy nachystané. Lily byla výborná čarodějka a Lektvary byly ve škole jedním z předmětů, ve kterých skutečně na plné čáře vynikala. 

Z košíku nakonec vylovila podlouhlou růžovou krabičku a zatím, co jí její manžel připravoval dole v kuchyni heřmánkový čaj, její obsah použila. V krabičce se nacházela nyní už jen jedna tyčinka s oválnou prohloubeninou uprostřed. Jakákoli čarodějka nemudlovského původu by jen stěží přišla na to, jak takovou tyčinku použít a k čemu vlastně slouží, stejně, jako si její použití nedokázalo představit plno mudlů mužského pohlaví.Lily ale přesně věděla jak jí použít. Jednu použila už téměř před dvěmi lety a potvrdila jí tak jedno z největších štěstí jejího života. Tenkrát se uprostřed jejího těla právě rodil nový život. Život jí i Jamesem tolik milovaného Harryho.