Silent Hill

Tam a zpět

Západní Virginie, U.S.A
Ashfield Heights, Candle street, panelový dům, byt 302.
2. 8. 2011

Před dveřmi bytu 302 stály dvě osoby a hlasitě se hádaly.
,,Nechápu proč do toho bytu chcete jít. Od doby, kdy v tomto bytě zmizel poslední nájemník sem nikdo nechtěl vstoupit." říkal důrazně správce domu mladému muži, který se jen jízlivě usmíval. Muž totiž nechápal, kde je problém. Chtěl se do bytu jen podívat na pár minut. Navíc se ke správci choval slušně a nabídl mu za krátkou návštěvu i peníze.
,,Víte co milej pane? Uděláme to jednoduše. Chci, abyste mi ten byt pronajal." pronesl v klidu muž a sáhl do kapsy. Správce ho ale setřel.
,,Smlouva na pronájem je minimálně na šest měsíců."
,,Fajn. Kolik chcete za deset minut v tom pokoji? Bude stačit, řekněme, tisíc dolarů?" řekl muž a vytáhl ruličku bankovek.
,,No dovolte!"
,,Tak dva tisíce?"
Správce se zamračil. Byla to lákavá nabídka.
,,Fajn. Patnáct minut," kapituloval správce nakonec ,,ale pokud se Vám něco stane, je to na Vaše triko." S těmito slovy si správce vzal peníze, rychle je vložil do náprsní kapsy košile, odemknul byt a s funěním odkráčel chodbou pryč. Muž se zhluboka nadechl a vstoupil do bytu číslo 302.

...


Naším hrdinou je Victor Deed, mladý jednadvacetiletý muž s krátkými hnědými vlasy, s přátelskou tváří, kterou zdobí modré oči. Tento rok dokončil soukromou zdravotní univerzitu, přesněji obor zaměřený na parapsychologii. Jeho koníčkem je záhadologie, okultismus a studium vrozených mozkových vad, jelikož jednou sám trpí. V záchvatech úzkosti ztrácí vědomí. Momentálně dává dohromady materiály pro knihu, která ponese název SILENT HILL: FAKTA A FIKCE. Po zesnulých rodičích zdědil perfektní paměť a hromadu peněz.

...

Victor vstoupil do bytu 302. Tento byt je pro něj velmi významný. Historie tohoto bytu je totiž úzce spjatá s městem jménem Silent Hill, i když se byt nachází v jiném městě, které je několik desítek kilometrů vzdálené od již zmíněného Silent Hillu.
V tomto pokoji se totiž údajně narodil Walter Sullivan, jeden z nejhorších sériových vrahů v historii Spojených států Amerických. Dle vyprávění, spíše dle legendy, Walterova matka zemřela ihned po porodu, který byl proveden přímo zde a Walter se jako dospělý pokusil o její vzkříšení pomocí bájného rituálu ,,21 zatracených". Victor díky svým zdrojům zjistil, že Walter jako malý žil v sirotčinci zvaném Dům přání, který se čirou náhodou nacházel v Silent Hillském lese, co by kamenem dohodil od města. Sirotčinec byl údajně veden členy takzvaného Kultu osvícených.
Waltera v sirotčinci navštěvovala mladá žena jménem Dahlia Gillespie, matka Alessy Gillespie, ale to je zase jiný příběh.
To ona, Dahlia, navedla malého Waltera na rituál ,,21 zatracených".
O několik let později, když byl Walter už dospělý, nacházela policie z Brahams a Ashfield Heights mrtvá těla s vyřezanými čísly na hrudi.
Po desáté vraždě byl Walter chycen a umístěn do zvláštního vězení na jezeru Toluca, do takzvaného Vodního vězení. Pár měsíců po odsouzení Walter spáchal ve vězení sebevraždu.
O několik let později však vraždy pokračovaly, i když byl Walter Sullivan mrtev.
Nacházela se těla s vyřezanými čísly 12 až 15. Šestnáctým byla ubodaná žena v metru přímo zde ve městě, ve stanici metra několik metrů od tohoto domu.
Sedmnáctým byl upálený muž v sirotčinci Dům přání u Silent Hill. Celý sirotčinec vyhořel.
Osmnáctým byl utopený dozorce ve Vodním vězení na jezeru Toluca.
Devatenáctým byl dřívější správce tohoto domu, byl popraven elektrickým proudem ve svém pokoji.
A co vraždy číslo 20 a 21? Ty se nepovedly.
Číslo dvacet měl být poslední nájemník v tomto bytě, Henry Townsend.
Dvacátou první měla být Eileen Galvin, žena, která sousedila s tímto bytem.
Victor se Eileen a Henryho pokoušel najít, ale jako by se po nich slehla zem.

Victor procházel celý byt, ale nic zajímavého nenašel. Byl to obyčejný malý byt, obývací pokoj s malou kuchyňkou, chodba vedoucí do ložnice a koupelny.
Po čtvrt hodince se Victor rozhodl odejít, ale něčeho si všiml. Zamračil se. Viděl červený papír zasunutý pod křeslem.
,,Vsadil bych cokoliv, že tam ještě před minutou nebyl." zašeptal Victor a pomalu ke křeslu přešel.
Zvedl papír a prohlédl si ho. Bylo na něm něco napsané.

,,Opouštím byt. Walter je... Jeho matkou měla být... Něco ale není v pořádku.
Pro Josepha S."

Victor se usmál. Měl hmatatelný důkaz, že tu Walter Sullivan, Henry Townsend a Eileen Galvin skutečně byli.
Podíval se na poslední řádek. Pro Josepha S.
Joseph Schreiber byl místní novinář, který tento byt obýval před Henrym Townsendem.
Za Victorem se ozvalo bouchnutí dveří.
,,Jasně, už jdu pryč pane správce." řekl Victor, otočil se a úplně zkameněl.
Pár centimetrů před ním nestál správce budovy jak si Victor myslel, nýbrž před ním stál vysoký muž s tváří od krve, kterou lemovaly dlouhé tmavé vlasy. Na sobě měl muž dlouhý šedý kabát.
,,K... kdo jste?" vykoktal ze sebe vystrašeně Victor, který začal pociťovat záchvat paniky.
Tajemný muž se ale jen děsivě usmíval. Victor začal panikařit a začala se mu točit hlava. Tento pocit moc dobře znal. Za chvíli omdlí, pokud se hodně rychle neuklidní nebo pokud si nevezme své prášky. Které má samozřejmě v autě dole na parkovišti.
Zatmělo se mu před očima a děsivá tvář muže se mu začala ztrácet. Uslyšel tichý hlas vycházející odněkud ze tmy, kam Victor upadal. Není si jistý, jestli dobře slyšel, protože byl už na hraně temnoty ztráty vědomí.
,,Jsem Walter. Walter Sullivan."

...

Victor otevřel náhle oči. Musel je ale ihned zavřít, protože ho do očí uhodilo ostré světlo.
Co se děje? Jsem omámený? Co mi to ten chlap udělal? Unesl mě?
Moc otázek, žádná odpověď.
Victor ale ihned zjistil, že nohy a ani ruce nemá svázané. Špatně se mu však dýchalo a třeštila mu hlava.

Chvíli jen tiše ležel a poslouchal, zda něco neuslyší. V ústech měl pachuť prachu a železa, znáte to taková ta odporná rez v ústech. Proto se mu špatně dýchalo. Jediné, co Victor slyšel bylo pravidelné tiché tikání budíku.
Pomalu proto otevřel oči a mrkáním si přivyknul na ostré světlo. Posadil se a zamžikal, potřásl hlavou a rozhlédl se.

Byl ve velice malé místnosti, snad tři krát tři metry, bez oken, jedny staré dřevěné dveře, jen na zdech viselo pět obrazů a v rohu místnosti byl malý stůl, na kterém stál tikající ručičkový budík ukazující půl druhé. U stropu visela na drátu žárovka, která osvětlovala celou místnost.
Všude kolem, na zemi, na obrazech, na stole i na budíku byl velký nános prachu. Proto ta pachuť v ústech.

Divné však bylo, že na zemi kolem Victora nebyly žádné stopy.
Jak jsem se sem sakra dostal?
Victor sáhl do kapsy a vylovil mobilní telefon. Byl vypnutý, tak ho Victor zapnul pochopitelně. Na displeji se objevilo logo Samsung a poté logo operátora. Victor mezitím přemýšlel.
Kdo byl ten chlap?
Byl to snad Walter?
Ale... Walter je mrtvý. V tom dopise stálo, že... dopis...
Victor nevěří na nadpřirozené jevy, i když je jich kolem až děsivě moc...
Fascinuje ho to. Je snad možné, že to byl opravdu Walter? Unesl mě někam? Budu dvacátá oběť?
Ne, může za to moje choroba, časté záchvaty úzkosti. To je ono, halucinace vyvolaná záchvatem úzkosti. Všechno je to jen sen.

Victor se musel hlasitě zasmát. Smích ho ale přešel při pohledu na displej mobilu. Mobil už se totiž zapnul a oznámil mu polohu, kde se nachází.
Silent Hill.