Temný pán [ Školní roky ]

Kapitola 1.

Yo minna, mám tu historicky moji první knihu s mojí první kapitolou xD Ještě nwm jak to bude vypadat, ale myslim že to bude propadák xD Mno.. nebudu zdržovat, štastné počteníčko xD C:

,, Ááááááááááááááááááá!" Pád se mi zdál nekonečný. Bylo to, jako by ze mě odletovaly kousky, jako bych se za letu měnil v něco jiného. Po dlouhé době moje výkřiky vzteku a strachu ztichly a já se propadl do jakéhosi spánku. Všechny pocity zmizely a já tiše padal obrovskou prázdnou nicotou, snad celou věčnost. Pak náhle...

Bolest, strašná bolest... Ta pomalu ustoupila a já se přerývaně nadechl. Rozkašlal jsem se a vyplivl chuchvalce černého hlenu. Díval jsem se, jak se z hlenu vytvořila loužička lesklého černého oleje. Chvíli jsem ležel a jen dýchal. Země se mi zdála tvrdá, jako nějaký štěrk. Nebyl jsem se skoro schopen pohnout, nedokázal přemýšlet a cítil jsem se slabý a neklidný. Nebe nade mnou bylo modré, bolestně modré. Nenáviděl jsem modré nebe a sluneční světlo. Potřeboval jsem pomoc..Zavolal jsem na svého pobočníka Hidekiho, Drtitele údů, ale z hrdla mi nevyšel ani hlásek. Zkusil jsem to ještě jednou.

,, Hi- Hideki ke mně!" zkusil jsem zahulákat nejvelitelštějším tónem, ale z hrdla mi vyšlo jen jakési zakvičení, vysoké a chlapecké. Kde je ten temný, rázný tón, který vysílal moje Legie děsu do krvavých válek a k nemilosrdnému drancování?

Zkusil jsem to znova, ale zase mi z toho vyšlo jen zakvičení. Zasténal jsem a pokusil se zvednout hlavu, ale nedokázal jsem to. Napadlo mě, jestli mi moje Přilbice pekelných hord zase nesklouzla - když neseděla úplně přesně, občas mě nepříjemě dřela na krku.

Zvedl jsem ruku k hlavě, ale přiblice tam nebyla vůbec. Také jsem necítil žádné rohy ani hrbolky kostí, jen něco, co vypadalo jako zuby! Taky se mi zdály divné - tohle přece nebyly moje tesáky ani zažloutlé kly budící hrůzu a strach. Místo toho se mi zdálo, jako bych měl malou lidskou hlavu, takovou, jaké obvykle napichoval na kovové špice nad Branou zkázy, nebo jeké nosil Hideki zavěšené na opasku. Co se děje a kde je Hideki?

a ještě něco jiného tu nehrálo. Příliš mnoho ostrého slunečního světla, obvykle se moje nemrtvé tělo smažilo jako vejce na pánvi, ale teď jsem necítil žádné spáleniny. A co víc, nebe mi přišlo dokonce krásné. Bílé mraky zvolna pluly po jasně modré báni nebe a na stromech radostně zpívali ptáci. slunce mě příjemně hřálo a zmocnil pocit...hmm, co to může být, něco takového jsem necítil už celou věčnost.. ano, zmocnil se mě pocit klidu! Opravdu je to tak. Pocítil jsem klid. Jak je to možné? Celé roky jsem pokoušel zdokonalit své kouzlom které by nebe pokrylo chmurnými černými výpary, ale teď mi ta jasná modř nějak nevadila.

Gomen, gomen že je to taky krátký xC přeci jen to je začátek, ale příště bude delší :D Děkuji za případné vote či komentářík ^^ kapitolky budu zvěřejńovat tak po týdnu nebo po čtrnáct dní, uvidíme 'U' Nebudu zbytečně prodlužovat, mějte se krásně a achojte =^-^=

PS: V médyých máte písničku z anime noragami, při které jsem to psala c:

PSS: Na obrázku je ten ,,Temný pán" xD

Váš Niko(n) x3