Bad Boy- DOKONČENO

5. Díky

,,Já už budu muset domů" řekla jsem bráchovi když jsme se dívali na film v objetí.

Ještě do dnešního odpoledne mi nadával, mlátil mě a teď se tady k sobě tulíme jako kdyby sme se znali od mala. Směšné že?.

Celé odpoledne se mi omlouval za všechno, už mi z toho málem pukla hlava. Odpustila jsem mu, to ano. Ale vzpomínky zůstávají, ještě z něho mám trošku strach.

I když musím říct, že jsem si dnešek užila. Dylan mi sliboval že už na mě nikdo nesáhne, a já mu věřím.

,,Co už?" zeptal se celkem zklamaně. ,,Ano, nechci přijít pozdě. Už tak musím udělat tátovi večeři, a poklidit obývák." řekla jsem.

,,Dobře, půjdu s tebou kousek, a kdyby něco zavolej" naťukal mi do mobilu jeho číslo, a následně ho uložil.

,,Ano" usmála jsem se.

RÁNO

Včera se toho moc nestalo. Táta přišel když už jsem spala, takže neměl možnost mi nějak ublížit.

Šla jsem si udělat ranní hygienu, a poté si oblékla bílé tílko s nápisem Which Are You?? .

Poté jsem si na sebe vzala černé uplé džíny s dírami na kolenou, a černou plandající mikinu s kapucí.

Doběhla jsem do kuchyně, vzala si banán. Táta nebyl doma, protože v předsíni neměl boty. Aspoň mu nemusím dělat snídani.

Napadlo mě že bych mohla zavolat Dylanovi, jestli semnou nechce jít do školy.

Po asi čtyřech pípnutí jsem to chtěla ukončit, když v tom se z druhé strany ozval jeho hlas.

,,Ano?" zachraptěl do telefonu.

,,No..Ahoj nechtěl by jsi semnou jít do školy?" zeptala jsem se ho vyčkávajíc na odpověď.

,,Jo tak počkej za 10 minut v parku?" zeptal se.

,,Jop" hned poté jsem to ukončila, a šla si napustit do flašky čistou vodu.

Vše jsem hodila do batohu, a vyšla vstříc parku. Sedla jsem si na nejbližší lavičku. Někdo mi zakryl oči, na mé tváři se objevil úsměv, protože jsem si myslela že je to Dylan.

,,Ahoj Dylane" řekla jsem v klidu. ,,Ale ale zlatíčko, já nejsem Dylan" řekl někdo a sundal mi ruce z očí. Ihned jsem se otočila, a uviděla Ryana a Justina.

Rychle jsem se zvedla z lavičky, otočila se na ně a začala couvat. Když jsem udělala krok do zadu, oni ho udělali dopředu.
A pak že mě bude chránit. Bože můj, co mám teď dělat?.

Ryan rychle přistoupil ke mě chytl mě za ruce, které mi dal za záda. Na proti mě stál Justin a prohlížel si mě. Šel z něj celkem strach. To když se na vás někdo kouká skoro 5 minut bez jakéhokoliv slova, je dost psychopatické.

,,Víš zlato, kdyby si mi dala dřív, a nechoval se jako naprostá píča tak jsme si mohli rozumět" po tom co vyslovil tuhle nechutnou věc, se mi zastavil svět.

Nevěřícně jsem na něho koukala. ,,Tobě bych nedala, ani kdyby si byl poslední kluk na tomto světě , a já bych byla nadržená. To už bych radši ojebala strom". Nevím kde se ta odvaha ve mě vzala.

Ale zmizela hned, jak přišla poté co mi jednu vrazil. Už napřahoval ruku že mi dá další, když ho někdo chytil za ruku.

,,Už nikdy se jí nedotknete jasný?". Zavrčel na ně Dylan. Cítila jsem že už mě nikdo nedrží tak jsem se rozběhla k Dylanovi.

Obejmula jsem ho strašně silně. Jsem ráda že je tady. ,,Vole to ti dala nebo co, že se tak k sobě máte?" uchechtnul se Justin.

Cítila jsem že mě Dylan zmáčkl silněji, až jsem síkla bolestí. Ihned se ode mě odtáhnul a omluvil.

,,Už nikdo z vás se nedotkne mé ségry" přecedil mezi zuby. Sakra a co teď. Už ví že jsem jeho ségra.

Oba dva vyprskli smíchy. Asi po minutě se uklidnili. Pohledem se snažili vyčíst jestli si dělá srandu nebo ne.

Když nic nenašli oba se zarazili ,,C-Co?" Vykoktal ze sebe Ryan. ,,Slyšel si. Nikdo na ni ani nesáhne. Nenechám si mlátit sestru. A pokud chcete vysvětlení tak to nedostanete, je to soukromé"

Teď se mi ulevilo, aspoň to neřekl. Táta by mě zabil, kdyby zjistil že jsem to někomu řekla.

Objala jsem ho a do ucha mu zašeptala tiché ,,Díky".

❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤

Ahooj ✋..Omlouvám se že dlouho nebyla kapitola, ale vážně nestíhám :/.
Omlouvám se taky za to, že je krátká. Snad se vám bude líbit.