One night in Prague

I. part - A Dream

Stála jsem u ohrady a pozorovala koně pasoucí se se svými malými hříbaty. Slunce pomalu zapadalo za obzor a já nemohla odolat. Jedním pohybem jsem podlezla plot a vydala se směrem k černému koni. Na čele měl bílou lysinku a už z dálky mě pozoroval. Během několika vteřin jsem byla u něj. Zastavila se a natáhla ruku.Kůň zafrkal a pomalu natáhl čumák ke mě. Ovšem než jsem se ho stačila dotknout, objevil se za mnou nezvaný návštěvník.
"Lásko. Nečekal bych, že budeš zrovna tady. Spíš bych tě odhadoval na nějaké nákupní centrum." Naštvaně jsem se otočila a spatřila Klause. Mířil si to přímo ke mě s jeho typickým úsměvem na rtech.
"Dej si odchod." řekla jsem naštvaně a otočila se zpět na černého koně, který bohužel během našeho malého rozhovoru poodešel několik kroků ode mne. Zamračila jsem se a chtěla odejít, bohužel jsem to nestihla, neboť vedle mě stál nezvaný host.
"Miluju, když se čertíš. Vždycky přivřeš oči a vypadáš jako bys mě chtěla probodnout kolíkem z bílého dubu."
"Přesně to mám taky v plánu, jen co ten kolík najdu." řekla jsem nakvašeně a vydala se pryč. Co nejdál od něj. Bohužel mě následoval. Šli jsme bok po boku, dokud jsem nezastavila a nepohledla mu zpříma do očí.
"Niku, kdy mi dáš konečně pokoj."
"Á, konečně jsme se propracovali z Klause na Nika. Myslím, že jsme na dobré cestě, lásko."
"Přestaň mi říkat lásko a přestaň za mnou chodit." řekla jsem ostře, ale přitom mi cukaly koutky.Nemohla jsem si pomoct. Vlastně jsem se cítila dobře, když jsem ho mohla odpálkovávat. Vlastně jsem s ním tak trochu laškovala a něco se mi na té hře líbilo. Nebo to nebyla hra? Otočila jsem se k němu zády a chtěla od něj odejít, bohužel mě něco zaujalo. Vlastně mě zaujal sám Niklaus Mikaelson. Stál za mnou, ale při tom se na mě nedíval. Díval se k tmavému hnědákovi, který pomalu kráčel k němu. Stála jsem na místě a zadržovala dech. Byl to krásný pohled. Nik pomalu natáhl ruku, jako jsem to udělala já před tím. Ovšem kůň ani na minutu nezaváhal a otřel se o něj hlavou. Nemohla jsem odolat a udělala několik kroků k němu. Postavila se vedle něj a zírala, jak si kůň užívá Nikovi přítomnosti. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vždyť žádný tvor na planetě nevydrží po boku Niklause Mikaelsona. Nik se pomalu odvrátil od koně a pohlédl mi do očí. Projela mnou zvláštní vlna energie.
"Pojď ke mě." zašeptal a já jako v transu poslechla. Vlastně ani nevím, co mě to popadlo. Zkrátka jsem k němu šla. Nik mě vzal za ruku a postavil si mě před sebe. Jednu ruku mi položil na břicho a druhou rukou mi uchopil zápěstí a pomalu s ním zamířil ke koni. Chtěla jsem ruku stáhnout, ale Nik mi to nedovolil. Stále vedl mou ruku k hnědákovi, který si mě nedůvěřivě prohlížel. Nik zastavil naše ruce ve vzduchu a čekal. Hnědák na malou chvíli zaváhal, ale poté udělal jeden krok vpřed a dotkl se mé dlaně. Srdce mi bušilo jako o závod. Cítila jsem, jak pod Nikovými doteky roztávám. Pomalu jsem zaklonila hlavu směrem k němu a on se ke mě sklonil blíž, abych ho mohla políbit. Nevím, co mě k tomu přimělo. Ale bylo to silné. Tak silné jako nikdy před tím.

S prudkým pohybem jsem se probudila a změteně se rozhlédla po místnosti. Chvíli jsem byla dezorientovaná, ale poté jsem si uvědomila, že ležím ve své posteli na kolejích. Srdce mi stále ještě zběsile tlouklo z Nikova polibku. Chvíli mi trvalo než jsem zjistila, že nejsem v pokoji sama. Bonnie s Elenou na mě vyjeveně koukaly a já se zmohla jen na pár slov. "Já, měla jsem sen."
"Stál aspoň za to?" zeptala se mě Bonnie a pohlédla po Eleně, které cukaly koutky od smíchu, který zadržovala.
"Ne, byl hrozný."
"Vážně, to bych neřekla. Podle toho, co jsi tu říkala." řekla Elena s tajemným úsměvem.
"Já...ehm...chci říct, já mluvila ze spaní?" podivila jsem se a zároveň se pomodlila.
"No mluvila jsi o Klausovi. " odpověděla Bonnie, ale dál to nerozpitvávala.
"No jo byl to jen sen." řekla jsem, ale v srdci jsem cítila, že to bylo mnohem víc. Bylo to již několik měsíců, co jsem se s Klausem vyspala a on slíbil, že už se nikdy neukáže. Měla bych se radovat, dodržel to, ale problém byl, že mé srdce to cítilo jinak. Nechtěla jsem si to připustit, ale chyběl mi. Strašně moc. Pomalu jsem se zvedla z postele a šla do koupelny. Slyšela jsem kamarádky, jak si ještě něco špitají, ale nechala jsem to plavat. Vážně jsem neměla náladu na jejich rady. Ještě se vzpamatovávám z té poslední přednášky, co mi daly, když se dozvěděly, že jsem s ním spala. Vlastně to byl spíš rychlý sex ve lese. Ale stálo to za to. Trochu jsem se pro sebe usmála a snažila se samu sebe přesvědčit, že Klaus je minulost. Bohužel se mi to nedařilo. Musela jsem na něj neustále myslet a to od doby, co jsem ho od sebe odehnala.

"Chci tvoje přiznání."
"Moje přiznání? Nic jsem neudělala. Přiznání čeho?" Řekla jsem zbrkle a po celou dobu mu hleděla do očí.
"Mě. Jak to tady dokončíme, tak odejdu a už se nikdy nevrátím.Už se mi nikdy nebudeš muset podívat do očí a skrývat naše spojení nepřátelstvím a odporem. Už nebudeš muset nenávidět tu svou temnou část, která mě má ráda i přesto, co jsem udělal. Budu pryč a ty budeš volná." řekl s povzdechem. "Já jen, chci abys ke mě byla upřímná."
Nechápavě jsem kroutila hlavou, nemohla jsem uvěřit, že vážně chce slyšet můj názor. Z hluboka jsem se nadechla a řekla."Jsem na vysoký. Buduju si život. Mám plány a budoucnost a věci, které chci dělat, a ani jedna z nich nezahrnuje tebe. Dobře?! Ani jedna."
"Chápu." řekl se smutkem v očích. Bylo vidět, že je zklamaný, ale já ještě neskončila.
"Ne, nechápeš, protože skrývám to naše spojení za nepřátelstvím, protože se nenávidím za pravdu, takže pokud mi slíbíš, že odjedeš a už se nikdy nevrátíš, tak ano, budu k tobě upřímná.Upřímně ti řeknu, co chci."
"Odejdu a nikdy se nevrátím, přísahám." odpověděl s tvrdým výrazem ve tváři.
Pomalu jsem se k němu přiblížila. "Dobře." zašeptala do jeho rtů a s největší vášní ho políbila.

Zavzpomínala jsem na ten den, kdy jsem mu byla nejblíže. Kdy jsem měla možnost volby a já si zvolila.
"Proboha Caroline, co ti je?" zeptala se mě vyděšená Elena, stojící ve dveřích koupelny. Teprve teď jsem si uvědomila, že mi po tvářích stékají slzy.
"Nic, já jen."
"Copak se stalo?" zeptala se znovu, ale tentokrát nestála u dveří, ale udělala několik rychlých kroků ke mě a pevně mě objala.
"Nevím, jsem zmatená. Prostě nevím co cítím."
Elena mě k sobě přitiskla pevněji a chtěla mi něco zašeptat. Já jsem ji, ale rychle přerušila, neboť by mi radila ať jdu za svým srdcem. Jako to udělala ona. Ale já přece nejsem ona.
"Vlastně teď už jeto stejně jedno, vybrala jsem si. To už nezměním." Pomalu jsem se od ní odtáhla a otřela si slzy. Donutila jsem své koutky do úsměvu, i když velmi chabého úsměvu.
"Pojďme, škola volá."

***********************************

Snad se vám první část líbila. :) Moc prosím o komentáře a hlasování. :)