Zvedla jsem se ze země, posbírala jsem si učebnice a šla rychle do třídy angličtiny. Sotva jsem otevřela dveře, všichni se na mě otočili. Někdo ve třídě posměšně pronesl něco jako "Zase jde pozdě". Špitla jsem omluvu učiteli a vydala jsem se k lavici. V polovině cesty jsem se zastavila díky překvapení, které na mě čekalo v mé lavici. Ten kluk se skatem. On mě očividně taky poznal, nevypadal moc nadšeně, když jsem si sedla vedle něj. Byla jsem nervózní a začala jsem si pohrávat s náramky na mém zápěstí. Mám mu říct ahoj? Mám ho ignorovat? Co mám říct? Hlavou mi letěla jedna otázka za druhou. "A-ahoj, jsem Lia." Odhodlala jsem se promluvit první. "Ahoj, jsem Chris" odpověděl otráveně. Sakra co teď? "Tak ty jsi Lia? Celkem nešikovná" řekl s úšklebkem. Překvapeně jsem na něj hleděla. To jako vážně? "Proč myslíš?" Neskrývala jsem své podráždění. "Ráno jsem tě srazil skatem k zemi" zasmál se. Na to jsem mu už nic neodpověděla. Za prvé jsem nevěděla co a za druhé na nás nepříjemně začal koukat učitel.
Tiše jsem hleděla z okna na pochmurné počasí. Vše kolem mě začalo utichat jak jsem se soustředila jen na kapky sjiždějící po okně. Svět jako by se zastavil až na kapky na okně a tok mých myšlenek. Z přemýšlení mě vytrhl až otravný zvuk zvonku. Vstala jsem, vzala si věci a bez jediného pohledu na Chrise odešla. Šla jsem do učebny chodbou a zastavila jsem se u velkého okna, pozorovala jsem dál tu nádheru. Jenže o pár vteřin později mě někdo silně přitiskl na sklo. Ne někdo. Jason. Sakra. "Špíno!" řvali po mě jeho poskoci a ostatní se velice rychle přidali. Sbírala jsem si věci a přitom koukala okolo na ostatní, co začali pokřikovat daleko horší nadávky. Mezi nimi stál i Chris, ale nic neříkal. Na tváři měl jen zlomyslný úšklebek. Cítila jsem slzy v očích. Musím odsud vypadnout. Hned! Zvedla jsem se a utíkala k východu. Až na parkovišti jsem zpomalila do kroku. Mikinu jsem si přitiskla více k tělu a šla jsem domů. I když jsem věděla, že to tam nebude o moc lepší.________________________________________________
ČTEŠ
Night kiss
Mystery / ThrillerTemnou chodbou jsem prošla dál. Po obou stranách řídce osvětlené chodby stály velké, dubové dveře. Snažila jsem se našlapovat opatrně, poslední, co jsem potřebovala, bylo, aby mě chytil. V posledních dveřích nalevo se ozýval křik a pláč. Zoufalý plá...