I will avenge you ( BVB - FF- CZ)

Revenge

Černovlasá dívka koukala na svůj odraz v zrcadle.
Už se to nestane, nikdy se to už nikomu nestane.

Tuhle bolest nemohla přát ani svému nejhoršímu nepříteli.
V jejím srdci byla velká díra.

Už se nezaplní. Bude tam navždy.
Může za to jediný člověk.
Odvrátila oči od svého odrazu v zrcadle a postoupila dál do obývacího pokoje.
Všechno jí ho připomínalo.
Zpomalovala krok, až došla k velké plazmové televizi, na kterou se dívávali spolu.
Ať už v ní běželi horrory a on si ji ochranitelsky tiskl ke hrudi, tak se smáli nad animovanými pohádkami.
Asi se zbláznila, možná ano ale nedopustí, aby se tohle stalo ještě někomu dalšímu.
Přes tmavé tričko si přehodila jeho koženou bundu.
Ucítila jeho parfém, jeho úžasnou a nenahraditelnou vůni.
Popošla do prostorné kuchyně slazené do fialovo bílé.
Tahle kuchyň jí vždy vykouzlila úsměv na tváři.
Byla plná veselých barev.

Teď pro ní byla ale depresivní každá barva.
Už nikdy nic jí neutvoří úsměv na tváři.
Popošla dál a do ruky vzala dlouhý nůž.
Prohlédla si ho a zvědavě přejela prstem po jeho ostré straně.
Z prstu jí začala téct karmínově zbarvená tekutina, a ona tak věděla, že je dostatečně ostrý.
Utřela si krev do černých skinny jean a strčila si jej do kapsy.
Do druhé kapsy si dala zbraň.
Legálně drženou zbraň.

Původně byla určena pro sebeobranu, ale nyní bude použita k něčemu jinému.
Prošla temnou chodbičkou, na nohy si natáhla černé kanady a překročila práh svého bytečku.
Opatrně našlapovala na schodech a na tváři měla naprosto prázdný pohled.
Na co taky myslet, když všechno již je pryč ?
Všechno co milovala je nadobro pryč.
Otevřela pevné dveře a vykročila do chladné noci.
Vítr jí cuchal vlasy a ona si natáhla kapuci.
V očích jí začaly štípat slzy.
Vzpomněla si na zážitky, které tady spolu s ním zažila.
Když se na ní usmál, když jí pokaždé připomněl, že je tady s ní.

On neříkal : Zvládneš to.
On říkal : Spolu to zvládneme.
Sama už to nezvládne, nezvládne být bez něj.
Měl to být jejich příběh, jejich šťastný konec, jejich pohádka.
Proč zrovna ona musí trpět? Co zrovna ona udělala, že nemá právo být šťastná?
Vzpomněla si na jejich první setkání.

Když v zimě stála na terase a klepala se zimou.
Přišel on a ona ucítila jeho teplou koženou bundu na svých ramenech.
Pamatovala si, jak spolu skákali po pohovce a křičeli slova nejrůznějších písniček.
Pamatovala si, jak spolu vařili a oba dva byli od mouky víc, než těsto.

Na jejich první hádku, po které utekla z domu a on jí celou noc hledal po ulicích Los Angeles.

Když ji našel, byla promrzlá a on ji na rukou odnesl zpět do bytu, kde se o ní staral.
Každý den seděl u její postele a držel jí za ruku.
Styděla se za sebe, styděla se za to, že mu přidělávala takové starosti.
Najednou si vzpomněla na den, kdy to všechno ztratila, na den, kdy našli jeho tělo.
Pocítila neskutečný nával vzteku a smutku zároveň.
Vzhlédla k temné obloze. Brzy bude pršet.

,,Proč sis vzal zrovna jeho?" Vyřkla otázku směrem k nebi.
,,Nemohl sis vzít mě ?! Proč on ?! Proč né já?" křičela zoufale a potůčky slz už opustily její víčka a nyní se kutálely po jejích tvářích.
Tvář přesměrovala znovu před sebe a přes vodopády slz už skoro ani neviděla na cestu.
,,Nedělej to" ozval se za ní jeho sametový hlas.
Otočila hlavou a spatřila ho, jak tam stojí a dívá se na ní.
,,Ashley" vzlykla.
Natáhl směrem k ní ruku a ona po něm pohyb zopakovala.
Když už se měli setkat prsty, jeho prsty prošly její rukou.
Její rukou projel nezvyklý chlad, a ona necítila jeho teplý dotek, tak jako dřív.
Na černovláskově tváři se objevil zubožený a nešťastný výraz.
,,Miluju tě" stihl zašeptat.
Najednou černovlásek zmizel.