Oh My God, He Is Divine| Completed

#8

V minulém díle:

Kývla jsem hlavou na znak souhlasu.
"Mrzí mě to." řekl a zavíral dveře od bytu.
"Ty za to nemůžeš." objala jsem ho a dala mu pusu na krk, protože jsem o dost menší než on.
"Ale jo, neměl jsem tě tam brát." řekl a nesl mě do ložnice. Svlékla jsem se do spodního prádla a lehla si do postele. On udělal to samé a usli jsme si v náručí.

Z pohledu Martina:

Ležela mi na hrudníku a spokojeně oddychovala. Jsem rád, že se jí nic nestalo. Ale Vadim už mě dost štve. Kluci mu sice včera dali do držky a já mu jednu tenkrát před našim domem našil, ale stejně si nedá pokoj. Stejně si myslim, že to s Anetou pořád táhne. Mě zajímá jedno. Ten hajzl chce mojí Kiki. Neska jí budu muset dovézt do nemocnice kvůli tomu kotníku. Zvedl jsem se z postele, oblékl jsem se a napsal jsem jí na papírek vzkaz.

Šel jsem pro auto, nikam nechoď! -M.

Položil jsem ho na stolek vedle ní a rychle jsem šel pro auto. Doma bylo ticho, táta už byl v práci, vzal jsem si klíče od svého auta. Vyběhl jsem nahoru, vzal nějaké oblečení a další drobnosti. Naházel jsem je do tašky a scházel po schodech dolů. Hodil jsem tašku dozadu na zadní sedačky a nasedl do auta. Strčil jsem klíčky do zapalování a nastartoval. Rozjel jsem se k našemu novému bytu. Zaparkoval jsem a s taškou v ruce jsem běžel nahoru, nečekal jsem na výtah. Celý udýchaný jsem odemkl, pořád tu bylo ticho. Sendal jsem si boty. Kiki ještě spí. Hodil jsem tašku na zem a došel jsem k jejímu stolku. Vzal jsem papírek, zmačkal ho a hodil do koše u stolu. Došel jsem k posteli z druhé strany a lehl jsem si k ní. Po chvíli se začala vrtět. Podívala se na mě rozespalým pohledem.
"Dobré ráno." kníkla.
"Dobré." zasmál jsem se a dal jí pusu na čelo. Vstal jsem a hodil k ní nějaké oblečení co jsem donesl.
"Co to tady dělá?"
"Byl jsem pro auto a vzal jsem nějaký oblečení, musíme do tý nemocnice s tou nohou." kývl jsem směrem k její noze. Usmála se a rukou naznačila, abych šel. Zavrtěl jsem hlavou. A šel blíž k ní.
"Pomůži ti, nesmíš zatěžovat tu nohu." usmál jsem se na ni a oblékl jsem jí jeanové šortky. Přehodila přes sebe bílý crop top a vzala si do ruky mobil. Vzal jsem ji do náručí a posadil jsem jí na barovou stoličku. Nemáme tu žádný jídlo tak jsem jí aspoň natočil vodu do sklenice. Byt byl úplně vybavenej, takže nám stačilo jenom nakoupit nějaký jídlo, pití a doplňky, který jsme si vyhlídli.
"Pojedeme?" zeptala se s úšklebkem na tváři, už to chtěla mít za sebou. Kývl jsem a v náručí jsem jí nesl do auta. Koukala se na svojí nohu, měla ji nateklou.

Z pohledu Kiki:

Měla jsem nateklou nohu a nemohla jsem na ni dostoupnout. Super. Teď sedím u Martina v autě a veze mě do nemocnice. Jedu s ním poprvý, vždycky jsme všude chodili pěšky. Kdybych měla takovýhle auto tak už nikdy nejdu pěšky. Černá Mazda CX-5. Sice pracuju s trochu jinýma značkama, ale tohle auto miluju. Martin ho dostal od táty k 18 narozkám. Taky bych brala auto, ale nikdo mi ho nekoupí. Musím si na něj sama vydělat. Ale to s mojí prací není moc složitý. Plat mám dost tučnej, ale moc mi z něj nazbývá, protože s mojí zálibou pro nakupování to ani nejde. Otočila jsem hlavu k Martinovi. Soustředil se na cestu. Nechtěla jsem ho rušit tak jsem na něj jenom koukala. Už jsme byli skoro u nemocnice. Vjeli jsme do areálu nemocnice a Martin zaparkoval. Vzal mě do náručí a nesl mě dovnitř. Doktor tam něco blekotal tím jejich doktorským jazykem a pak mě poslal na rentgen. Sestra mi dovezla vozík a řekl Martinovi kam mě má dovézt. Když jsme se opět vrátili na ambulanci sdělil mi doktor.
"Nic s tím nemáte slečno, jenom to nesmíte vůbec zatěžovat. Raději vám na to dám sádru."
Kývla jsem hlavou a podívala jsem se na Martina, který se jenom usmíval, že mi ni není. Potom si doktor všiml mé modřiny na ruce.
"To vám udělal přítel?"
"Můj ex." zavrtěla jsem na znak nesouhlasu.
"Dávejte si na něj pozor." řekl doktor a já jen kývla hlavou. Martin už si mě odnášel do auta. S tou sádrou jsem sice chodit mohla, ale jemu se evidentně možnost nosit mě líbila. Opřela jsem si hlavu o jeho hrudník. Za dva dny musím odeslat ten návrh a mám zatím jenom hrubej náčrt. Budu se tomu muset teď trochu víc věnovat. Jsem ráda, že můžu dělat takovou práci která mě baví. Martin bude točit video a já zapracuju na návrhu toho auta. Vyjeli jsme k výtahem před náš byt, odemkla jsem dveře a Martin mě nesl do ložnice. Položil mě na postel a podal mi notebook o který jsem ho poprosila. Najela jsem do programu a začala kreslit. Sedl si před kameru a začal točit video o jednorožcích a duhách. Bylo to strašně vtipné. Po hodině měl dotočeno. Já už měla návrh skoro dodělaný.
"Napiš jim, že první kus toho auta chceš pro sebe a svýho kluka." zasmál se. Zvedla jsem hlavu od notebooku.
"Na našich silnicích bys ho brzo zničil." zasmála jsem se. Uložila jsem to a chtěla vstát, ale to už si mě Martin zase odnášel pryč.
"Kam jdeme?"
"Do obýváku, za chvíli přijde Honza."
"Málem bych zapomněla."
"Co bys beze mě dělala?"
"No to nevím."
"Já jo, neměla by si nohu v sádře a nemuseli bychom se schovávat před Vadimem."
"Ty za to nemůžeš, sakra, kolikrát ti mám říkat, že tu nohu jsem si zničila na horách před třema rokama? A kdyby mě Vadim nepodvedl tak jsem od něj neodešla a kdyby byl trochu normální tak mě nechá být a nepronásleduje mě jak nějakej psychopat a nezničila bych si znovu ten kotník!"
"Ale kdybychom na tu after párty nešli tak se nepotkáš s Vadimem. Neutíkala by si od něj a nerozbolela by tě ta noha! Takže za to můžu já!"
"Nemůžeš a přestaň se se mnou hádat!"
"Nechci se hádat!"
"Tak to prosím nedělej, jenom se tím trápíme." odpověděla jsem teď už klidným vyrovnaným hlasem.
Crrrrrrrrrrrrrr. Rozeznělo se celým bytem příšerné zvonění. Martin mě posadil na barovou židli a šel ke dveřím.