Je mi zima... hrozná zima! Jakej debil si vezme kraťasy a tílko do letadla? Vždyť je tu děsná kosa. Rozpustím si vlasy v domnění, že alespoň ty mě zahřejou.
"Můžeš do mě přestat kopat?" rozčílím se na nějakého spratka, co mi furt kope do sedačky.
Kluk jen vyplázne jazyk a znovu začne kopat do sedačky. Už je mi to jedno. Nemám náladu se hádat. Jde mi jen o to být už v New Yorku a užít si tam 2 měsíce klidu.
"Za 15 minut přistaneme" hlásí letuška. Ještě že tak. Nevím jestli bych to vydržela další půl hodinu bez toho, abych nevyskočila z okna.
***
Super. Už dvě hodiny čekám na letišti, protože se můj kufr sám vyloučil z přepravy. Jak jinak. Tenhle výlet záčíná opravdu skvěle.
Díky Bohu, právě ke mně jde nějaká paní i s mím kufrem. Na dlouhé povídání si opravdu nemám čas a tak stopnu první taxík, který kolem mě projede.
Brzy už jsem v centru. Auto zastaví před obrovským mrakodrapem.
Já na ně nějsem zvýklá, u nás ve Washingtonu je moc nevídám.
Z mrakodrapu vyběhne tetička Doris a strýc Frank s plnou náručí všech možných zavazadel. Vezmu si z taxíku kufr a rozeběhnu se k nim.
"Kde jsi byla tak dlouho?" doléhá na mě Doris.
"Můj kufr mě-" chci jí vysvětlit, ale ona mě nenechá domluvit.
"No to je jedno. Tady máš klíče od bytu a měj se zlato" vychrste na mě, hodí mi klíče a políbí mě na tvář. Pak už jen vydím jak mizí jejich auto a jedou směrem, kterým jsem já přijela - na letište.
Jdu ke vchodu do mrakodrapu kde mě kdosi zastaví. Podle jeho uniformy bych odhadovala, že je to vrátný.
"Kdo jste? Já vás neznám a pokud Vás neznám, tak tady nemáte co dělat" okřikne mě vrátný.
"Jsem neteř Franka a Doris, Nikki Carterová. Jdu jim sem hlídat byt na dva měsíce, co budou na Novém Zélandě" dodám s úsměvem a zatřesu s klíčema od bytu.
Vrátný dojde do pracovny a začne si číst nějaký papír.
V letadle jsem málem umrzla, bolí mě záda od kopanců toho kluka, můj kufr se stratí a teď mi řeknou, že sem nesmím?
"Velice se omlouvám slečno Carterová za můj hrubý přístup. Prosím tudy" zavede mě k výtahu.
"21. patro, byt 105" stihne ještě doříct než se dveře zavřou.
Když se dveře otevřou, ocitne se přede mnou dlouhá chodba plná různých odboček. Jsem v háji. Uvízla jsem šíleném labirintu.
Hi there,
tohle je moje první kapitola. Teprve se rozjíždím, takže pokud si počkáte, mohlo by se vám to líbit. Budu ráda za všechny komentáře ohledně toho, co dělám špatně.
Keep smiling
Domča
