Lucius, lovec démonů

2. Není pasák, jako pasák

Sobota ráno. Den nic nedělání. Ale Lucius měl zase práci. Billy mu sehnal jednu objednávku. Objednávkou se samozřejmě myslí zničení nějakého monstra. Tentokrát se musel z Morgan City přemístit do Albertvillu ve státě Alabama. Cesta do Albertvillu je dlouhá přes pět set mil a trvá skoro sedm a půl hodiny. Náročná cesta! O dost náročnější, než před týdnem do Beaumontu.

„Ahoj, chlapče. Mám pro tebe práci."
„Jakou?"
„Jedeš do Albertvillu v Alabamě. Za poslední měsíc tam záhadně zmizelo šest dívek. Pokaždé okolo sedmnácti let."
„To vypadá spíš na nějakýho vyšinutýho magora, než na monstrum."
„Je jedno, jak to vypadá. Klient si nás zaplatil, tak to omrkni prosím."
„Kolik dostanu?"
„1 500 $."
„Cože? Před týdnem jsem dostal dvakrát tolik!"
„To byl někdo bohatší. Prostě tam zajeď a omrkni to."
„Dobře Billy."

Lucius si sbalil věci a připravil své autíčko na dalekou cestu. Billy ještě neměl materiál na výrobu dalších speciálních kulek, takže se Lucius musel tentokrát spolehnout na to, co se naučil s deníků a knih svých předků. Silnice byla nově opravena a jelo se po ní, jako po obloze. Na cestu si vypnul mobil, kdyby ho náhodou chtěla rušit Adriana. Nechtěl s ní na cestě nic řešit ani si nic domlouvat. Posledně domluvené setkání málem nestihl. V hlavě měl tolik myšlenek. Na rodiče, na celý jeho rod. Ale pak také přemýšlel, kdo nebo co může za ty únosy. Žádné stopy ani náznaky únosu. Nikdo ani neví, kde by mohly dívky být. Prostě nic!

Zhruba v polovině cesty si musel Lucius odpočinout. Už se stmívalo a on se musel vyspat. Zastavil tedy na Hampton Shell, natankoval svou krasotinku a šel spát do auta. Camaro SS z roku 69 může být možná parádní, skvělé, rychlé a krásné, ale jako v každém autě se v něm moc dobře nespí. Lucia už týden provádí noční můry. Od doby prvního lovu se s ním něco stalo. Probudil se v něm lovecký instinkt rodiny Greenů! Je teď neustále ve střehu a bdělý i ve spánku. Ještě chvíli bude úspěšně lovit a stane se z něj lovecká mašina!

Ráno se Lucius probral a opět vyrazil. Už jen dvě stě mil. Po cestě si zapnul mobil a napsal Adrianě jen krátkou esemesku, že na ni stále myslí, ale pořád pracuje a tak nemá čas. A zase mobil vypnul. Albertville je město o rozloze 68 kilometrů čtverečných a s počtem obyvatel přes dvacet jedna tisíc. Takže malé městečko ve středu státu Alabama. Lucius si našel přenocování v hotelu Kings Inn a za noc zaplatil 63,33 dolarů. Dost obyčejný dvouhvězdičkový hotel s malým počtem pokojů. Pár jich však volných měli a navíc je tam docela klid. Lucius si zaplatil radši čtyři noci. Měl dojem, že to tady bude na delší práci.

Zrovna mu po vybalení věcí na pokoj si zapnul mobil a hned mu volal Billy.

„Tak jaká byla cesta?"
„Co myslíš? Náročná a to dost."
„Zvykej si. Budeš jezdit i dál."
„Na to si fakt chvíli počkám."
„Dobře. Když budeš mít nějaký novinky, zavolej mi."
„Jasně Billy."
„Měj se."
„Čau."

Lucius se vydal na večerní projížďku městem, aby zjistil, co nejvíce. Všechny dívky byly shodou okolností šlapky. Tou shodou okolností samozřejmě myslím ironii. Lucius se šel podívat po ulici, kde všechny dívky pracovaly. Zašel do slepé uličky, odkud slyšel mužský hluboký hlas. Na konci uličky držel jeden chlápek šlapku za ruku, pevně jí svíral a vyhrožoval jí. „Jestli nebudeš dál dělat svou práci, stane se ti to, co ostatním! Tak si dávej bacha! A teď padej!" Lucius šel k němu a začal se vyptávat.

„Vy jste její pasák?"
„Ano, chcete si užít, zavolám ji."
„Ne. Neměl byste se k ní takhle chovat!"
„Hele. Já jsem je vytáhl z domovů, kde je týrali rodiče. Udělal jsem z nich hvězdy. Můžu si s nimi dělat, co chci!"
„To nemůžete. A slyšel jsem jakési vyhrožování. To vy jste něco provedl s těmi ostatními zmizelými dívkami?"
„Kdo jsi? Polda? Padej!"
„Ještě se uvidíme."