Jmenuju se Suzie a povím vám svůj příběh...
Kdysi dávno jsem se s celou rodinou, já, bratr, mamka a taťka, přistěhovala do strašně srarého, opuštěného a děsivého domu. Dům před náma vlastnila jedna žena, která asi před týdnem záhadně zmizela a nikdo neví kam. Trošku jsem se bála. Když jsme se nastěhovali všechno vypadalo v pořádku, ale asi týden po nastěhování se všem začaly zdát stejné sny, stejné a divné sny, všem se zobrazovala nějaká žena v černém se sešitými ústy a snažila se nám něco říct, ale nikdo nevěděl co. Jednou se všem zdál sen, že nás řízla třikrát do paže, když jsme se probudili tak jsme tam ty řezné rány měli, ůplně stejné jako v tom snu. Nikdo z nás nechápal proč. Tři dny na to byla velká bouřka, všichni jsme hráli karty v našem velkém obýváku. Najednou se v okně objevila ta žena z našich snů a začala svýma dlouhýma nehtama škrábat na okno, všichni jsme se lekli, odhodili karty a koukali na ni, ona se jen pousmála a rukou vybila okno! V tu chvíli jsme se rozutekli pryč, zavřeli se do ložnice a přemýšleli co budeme dělat. Uslyšeli jsme jak někdo jde po schodech nahoru, přistupuje ke dveřím a zase na ně škrábe. Bratr už to nemohl vydržet a začal křičet. Žena vtrhla do pokoje a hodila po něm nůž. Nemohli jsme tomu uvěřit, žena za sebou zamkla dveře aby jsme nemohli utéct a napsala bratrovou krví na zeď: Spi! A ukázala na mého otce a matku, ti během vteřiny usli, po chvíli jsem si všimla že nedýchají. NE! To nemůže být pravda!! Všichni jsou mrtví!....jen já ne. Podívala jsem se na ženu a ta tam jen tak stála....pak se ale rozeběhla ke mě, chytla mě pod krkem svou zkrvavenou rukou, přitiskla mě ke zdi, ale dýchat jsem mohla, druhou rukou si rozřízla sešitý úsměv a řekla: když usneš, ZEMŘEŠ!!