I.

49 3 5
                                    

Probouzím se na zemi. Nemůžu pohnout nohou. Vlastně ani rukou. Ale proč?
Snažím se ve tmě zaostřit, ale nedokážu to. Cítím jak se mi zavírají oči únavou a nakonec znovu usínám.

A jak jsem se sem, vlastně ani nevím kam, dostala?

Včerejšího večera jsem byla na kamarádčině oslavě. Ze začátku to byla oslava jako každá jiná. Jídlo, drinky, dárky, písničky, prostě všechno co k tomu patří.
Někdy kolem desáté se ke mně přifařil úplně cizí muž.
Ani se nedivím, na to že mi bylo 17, jsem vždycky přitahovala spíše starší muže.
"Dáme si drink?" zeptal se po nějaké chvíli.
Byla jsem zvyklá, takže jsen automaticky kývla a nechala se odvést k baru.
Barman míchal drink a já měla možnost si toho neznámého prohlédnout. Byl vysoký, měl černé vlasy a sálalo z něj sebevědomí.
A to se mi líbilo.
V ten den dost foukalo, tak jsem se omluvila a pod větou "Odskočím si", jsem myslela jen kontrolu dnešního outfitu a preventivní namalování rtů rtěnkou.
Dnes jsem opravdu vypadala skvěle.
Ne jako ostatní dny, kdy jsem měla třeba vyžehlené vlasy, nebo jsem na sobě měla nové džíny.
Dneska jsem tak vypadala i bez toho.
Po chvilce jsem se vrátila a na baru už stály dvě sklenky rumu s colou.
Sklenku jsem vzala do ruky a nedůvěřivě jsem si ji prohlížela, jako bych si snad myslela, že v ní je úplně něco jiného.
Usrkla jsem a cizinec se usmál.
Nemám žádný důvod mu věřit, opakovala jsem si v duchu.
I přesto jsem s ním flirtovala.
"Takže ty jsi Šarlota?"
Skoro na mě vyplivl celý obsah jeho úst.
"Nene, Šarlota je oslavenkyně. Já jsem její kamarádka." odpověděla jsem rozpačitě a byla jsem celkem zklamaná, protože nejspíš očekával jinou společnost.
"To je v prdeli, kurva,.. Co budu dělat.." mumlal si spíše jen pro sebe. Já ale všechno slyšela.
"Víš.." začal vysvětlovat a položil mi ruku na koleno. "Měla by jsi hned odejít..Než to začne učinkovat."
"A co? O co tu sakra jde?" křikla jsem a práskla sklem o pult.
Zvedl se, vzal mě opatrně za ruku a odváděl mě pryč. Nebylo to, jako když se držíte se svým přítelem. Bylo to jako kdybych byla znovu ta 5 letá holčička a táta mě odváděl domů ze školy.
Začala se mi motat hlava.
Vidím blikající světla, nejspíše sem dosahují z oslavy a pomalu zhasínají.

A jsem tam, kde jsem začala.
Nevím kde a nevím proč...

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Mar 29, 2018 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

22:00Kde žijí příběhy. Začni objevovat