2. šílenctví

18 3 0
                                    

Probíral jsem se , bolela mě hlava na spánku , mohl mě zabít.. "Šílenec". Kde to teď vlastně jsem ? Poprvé jsem otočil oči. Bylo to smradlavé místo (asi tak smradlavé jako ten chlap). Pak se otevřeli dveře a já z instinktu zavřel oči . Ozval se hrubý hlas :" Jseš si jistej že spí?" Jo před minutou ještě spal." ozval se ten z benzínky. "Co s ním uděláme ? Zabijem ho hned nebo ještě mu řekneme kdo je a kdo byli jeho rodiče?" V tu chvíli mi došlo že ti dva by mi něco řekli o rodičích a o mě samotné , ale hlavně mi došlo že mě chtějí zabít . Vyskočil jsem levou nohou jsem kopnul prodavače který odletěl do stěny a druhého jsem praštil do žebra které jsem bez pochyby zlomil .Začal jsem utíkat ke dveřím stiskl jsem kliku a začal jsem utíkat ke silnici. Otočil jsem se a slyšel jsem :" Chyť ho ty debile ! Tak běž kurva na co čekáš ?!" A to mi stačilo, nikdy jsem neslyšel že by někdo takhle nadával a nastoupil jsem do taxíku který byl asi 4 metry ode mě . řekl jsem mu že chci do Londýna . "Kam tak pospícháš kluku ?" usmál se."Ehm, utekl jsem z domova .. Nemohl jsem to vydržet ." Když mi bylo 16 taky jsem utekl .. Přiznal se. Potom jsme jeli asi hodinu a konečně jsme dorazili do Londýna. Vystoupil jsem a dal jsem mu přesně 10£ . Začal jsem přepočítávat svoje peníze a měl jsem ještě celkem dost 78£ a 4¢. "Wow, věděl jsem že je nesmím utrácet ale i tak jsem si chtěl koupit něco pěkného .. " Ne Ruby! Sakra tohle jsou peníze na dlouho tak si je šetř !" řekl jsem si. Pak jsem ale uviděl pouť a musel jsem to prostě udělat.

Nový životKde žijí příběhy. Začni objevovat