Menší vsuvka do příběhu~
Naklonila se k ní. Byly tak blízko, od sebe je dělilo několik málo centimetrů. Její rudé vlasy nyní zdobily drobné vločky jako malý šperk.
,,Hummmhh... jsi si jistá?" špitla Marlene a svými dlouhými prsty žmoulala volný rukáv již tak velmi zvláštně "sežvýkané" mikiny.
,,Ano, Mari."
Když se půvabná dívka dotkla její tváře, tvář méně sebejisté Mari začal hrát všemožnými odstíny rudé barvy. Cítila, jak hoří. Jak si plameny něžně pohrávají s její alabastrovou kůží a jak ji polykají, olizují a následně prokousávají, jako by se zakousla do lahodného kusu dortu. Zvláštní je, že ji to nebolelo. Ne... moc. Cítila neuvěřitelnou záplavu pocitu euforie a naplnění.
Přese to vše tomu ale ani nevěřila.
Ani, když se jejich rty spojily v jeden. Když okusila měkost jejích rtů. Tu lahodnou, hořkosladkou chuť. Vdechovala její opojnou vůni. Cítila, jak proplétá prsty s jejími. Cítila, jak padá. Ale stála pevně při zemi, v hluboké a dlouhé sněhové závěji.
Nebylo možné si to dále nalhávat dále. Už ne. Ale přesto to udělala.
A obě je to zničilo, zlomilo.
I tak podlé může být sobectví.
Raccoon Phylosopher! :DDD
