My life with elves

My life with elves

Bylo teplo a na jízdárně bylo k nevydržení. Sundala jsem si helmu a chystala se kobylku odvést do výběhu. Trenérka mě zastavila. Měla jsem překážky přeskákat ještě jednou. Nevadilo mi to, skákání jsem milovala. Lehce jsem kobylku pobídla do cvalu a zamířila na překážku. Byli jsme sotva dva metry od překážky, když kobylka zakopla. Mě to vyhodilo ze sedla. Poslední co si pamatuju je, že jsem dopadla na břevna a kovové tyče, které drželi oxer, na který jsem jela.

Když jsem znovu otevřela oči, ležela jsem na zemi. Nad mně se nakláněl nějaký člověk. Měl dlouhé černé vlasy a luk. Začala jsem si ho prohlížet, zastavila jsem se u jeho špičatých uší. „Ty jsi elf!" Vykřikla jsem a vyděšeně se podívala na bytost, která se na mě usmívala. „Já jsem Elladan. Syn Elrondův, pána Roklinky." Překvapeně jsem zůstala koukat na elfa. I on se na mě díval jako na stvoření z jiného světa. Měl hnědé oči.

Instinktivně jsem si šáhla na hlavu. Myslela jsem, že jsem se praštila do hlavy. Rukou jsem si prohmatala bolavé místo na hlavě. Krev jsem však žádnou neviděla a tak jsem přijmula Elladanovu ruku a vstala ze země. „Kde to vlastně jsem?" Zeptala jsem se ho. „Kousek od Roklinky. Ve Středozemi. V Ardě." Zhluboka jsem se nadechla. „Štípni mě." Elldan se na mě nechápavě podíval, poté mě však štípnul do natažené ruky. Trochu jsem sebou při štípnutí škubla. „U všech Valar! Tohle není sen! A jestli je tak se nechci probudit!" Vykřikla jsem a objala nic netušícího Elldana.

„Asi jsi, se uhodila do hlavy. Vezmu tě za otcem, je to dobrý léčitel." Elldan se na mě usmál. Ani jsem si nevšimla, že mě chytil za ruku a odvedl mě do Roklinky.

„Elldane, koho to vedeš?" Vykřikl někdo a já se vyděsila. To už před námi stála Celebrian. Elldanova matka a paní Roklinky. Zároveň to také byla dcera Celeborna a Galadriel. Elfů ze Zlatého lesa.

„Našel jsem jí v lese. Chovala se divně, nejspíš se uhodila do hlavy." Odvětil Elldan a já ho ihned lehce nakopla. Když mi však došlo jaké má postavení mezi elfy tak jsem sklopila hlavu a omluvila se.

Elldan mě odvedl k Elrondovi. Ten mi prohlédl hlavu. „ Je v pořádku. Nepochází však z našeho světa." Oba tmavovlasí elfové se na mě zkoumavě podívali. Poposedla jsem si na židli a na oba se podívala. Oba čekali na mou reakci. „Já jsem Majda. Pocházím ze země. Tam je váš svět vymyšlený příběh J. R. R. Tolkiena." Jelikož se na mě oba nepřestávali dívat jako na blázna, tak jsem jim vysvětlila kdo je to Tolkien.

„Nepatříš do našeho světa, ale můžeš nám být užitečná. Zítra tě vezmeme za Thranduilem. On už bude vědět co s tebou." Myslela jsem, že sním, když se Elrond zmínil o Thranduilovi. Králi Lesních elf. On sám byl Šedý elf. Jeden ze Sindar.

Elrond mě odvedl do pokoje, kde jsem přečkala noc. Brzy ráno pro mě přišel i s Elldanem. V Roklince mi půjčili koně a tak jsem mohla jet s černovlasými elfy do Temného hvozdu.

Cesta nám trvala několik dní. Mě a ani elfům to nevadilo. Oni byli zvyklí na dlouhé cesty a já mohla aspoň obdivovat ten bájný svět.

Když jsme dojeli k sídlu krále Thranduila, zalekla jsem se. V knihách byl vždy chladný a odměřený. Přímo posedlí svým lidem. Bála jsem se, co se mnou udělá.

Elldan se na mě povzbudivě usmál. Oba černovlasí elfové už byli v sále s králem. Já čekala před sálem, i tak jsem však slyšela jejich rozhovor.

Dva strážní otevřeli dveře do sálu a pokývli mi, abych šla dovnitř. Poslechla jsem je. Pomalu a se svěšenou hlavou jsem došla až před mohutný trůn, na kterém seděl Thranduil.